| Sam01 | 
 |
(28.4.2014 10:18:00)
Díváte se někdo na tenhle pořad o dětech? Podle mě docela masakr pro ty děti. Někteří rodičové se na svých dětech opravdu podepisují trvale.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519016855-pot-slzy-a-nadeje/213522160150002-co-nejde-silou-jde-jeste-vetsi-silou/
|
| Simona | •
|
(28.4.2014 10:32:53)
Viděla jsem první díl. V boxu se nevyznám, ale ten kluk mi nepřišel extra talentovaný. Prostě kluk, co začal dělat sport, co ho baví. Zajímavý na tom je asi hlavně to, že ho trénuje slavnej boxer. Jinak si myslím, že to zařadili do pořadu jen jako kontrast k těm jiným talentům - aby to nebylo jen o hudbě, tenisu, atp.
Nelly podle mě ten tenis fakt baví a sama si za tím cílem jde. I podle toho, co říkal její otec a jeho vystupování bych řekla, že ji nikdo nenutí a netlačí. Chce sama. Přeju jí, aby to někam dotáhla.
A co se týče Nami, té je mi fakt líto. Maminka je posedlá utkvělou představou, že musí udělat všechno pro to, aby její dcera byla slavná. Vůbec si nevšimla, že holka toho má už plné zuby. Mamince se nesplnily její dětské sny, a tak si je chce splnit takhle :-/. Chudák holka.
|
|
| M_ |
|
(28.4.2014 10:34:56)
Díky za tip, už si to pouštím :)
Za nás, neprožíváme to. Mladší chodí na plavání na kometu, ale žádnýho Phelpse z něj mít nemusím, chci aby byly děcka v pohodě.
|
|
| kathy | •
|
(28.4.2014 10:39:01)
Divam se, libi se mi takove porady.
Kluci co boxuji, tam je zajimave to, ze si je nekdo vzal pod svoje kridla a neco je uci a kluci se neflakaji na ulici.
Tenistka, prala bych ji aby to nekam dotahla, ale je to o stesti. Koukala jsem schvalne na zebricky ceske republiky a je tam tolik deti/ dorostu, ze bude velke stesti, kdyz to Nelly zvladne se dostat na prvni mista. Ale je videt, ze ji tenis bavi a prece deti nesportuji jen proto aby z nich byly svetove jednicky
Nami, te holcicky mi je opravdu lito, jeji matka je klasicky priklad ambiciozni matky a jsem zvedava kdy se ta holka opravdu mame vzepre. Naznaky uz tam jsou.
Skoda, ze se tata nestara vic o to, zda ji to opravdu jeste bavi nebo ne.
|
|
| Natali | •
|
(28.4.2014 11:27:04)
Nami, no její matka je příšerná, holka s tím brzy práskne. Nelly to asi baví, ale tatínek se vyjádřil, že mu splní jeho sny, což je bez komentáře. Škoda. Dětí je mi spíš líto.
|
| ...j.a.s... |
|
(28.4.2014 11:31:44)
To je to, co když to děcko ve skutečnosti baví a má nadání. Pak je těžké i z pozice rodičů nechat dítě polevit nebo vykašlat se na to úplně. Myslím během pubertálních bouří a tak.
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(28.4.2014 11:42:21)
Natali, proč myslíš, že je tahle maminka příšerná? Osobně mi příšerná nepříjde - dělá pro svou dceru to, co si myslí, že je pro ni nejlepší. Třeba to je to, co by ona sama chtěla, aby pro ni její rodiče dělali. Přijde mi akorát, že ta paní není úplně šťastná se svým vlastním životem. A tohle neštěstí ale bohužel nešťatně předává dál. Holka to dělá pro svoji mámu, protože je jí maminky líto a samotnou ji to vyčerpává. Což je škoda. Taky tam vidím, že by ráda něco jiného - třeba si četla, nebo psala. Maminka sama říká, že rezignovala na vlastní život. Což je příšerné. Ale ona sama příšerná není. Jen příšerným způsobem tlačí dcerku do něčeho, co by ráda dělala sama.
I já mám dítka okroužkovaná, až to možná hezké není. Ale spíš to je kvůli tomu, že to samy chtějí a já stojím za tím, aby ten rok dochodily. Mladší ve školce zpívá - protože patří k nejlepším zpěváčkům - ji to tolik nebere. Zato ji baví streetdance a šachy. Starší chodí na výtvarku a na dramaťák - ten má ve škole nepovinně povinný. Ještě by ráda na zpěv, ale ten už časově nezvládáme. Do toho aspoň 1x týdně plavání, ať se rozvíjejí i pohybově. I tak mají každý den čas se vyblbnout venku a v klidu dodělat úkoly.
|
| Natali | •
|
(28.4.2014 11:53:54)
Ano, matka skutečně dělá, co může, to je bez debaty, ale tím jak to dělá dcerku spíš demotivuje a vyvolává v ní odpor. To je to příšerné, co na ní vidím. Kazí jí dětství a možná i budoucnost.
|
| Agatha Ch. |
|
(28.4.2014 12:01:26)
Natali, zkažené dětství vidím úplně jinak.
Taky jsem slyšela od jednoho dospělého - rodiče mě nutili zpívat a hrát, musel jsem každý den cvičit, o prázdninách jsem musel na 3 týdny na soustředění - zkazilo mi to celé prázdniny. Ten člověk se pak jednu chvíli úspěšně živil hudbou, hudba ho dodnes moc baví.
A pak vidím jinou rodinu - maminka musí s dítětem několikrát denně cvičit, dítko jezdí každý rok na šest týdnů do lázní, kde musí cvičit, často to i bolí. To dítě třeba i díky tomu není na vozíku.
Ani jedno nepovažuju za zničené dětství.
|
| Natali | •
|
(28.4.2014 12:06:50)
Jednoho, co ho nutili hrát na klavír mám doma (MMŽ), a když o tom mluví, srší z něj odpor na všechny strany. Začal stávkovat až ho z hudebky vyhodili. Dnes říká, že kdyby tolik netlačili na pilu, byl by to s úspěchem udělal.
|
| Agatha Ch. |
|
(28.4.2014 12:08:37)
Kdyby je vždycky dobrá výmluva. Třeba by to neudělal ani tak.
|
|
| . | •
|
(29.4.2014 8:42:51)
Mám ro stejné. Hudebka hodně lidí celoživotně od heaní odradila.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 8:49:06)
A já to mám zase opačně - do hudebky jsem chtěla a naši mi to nedovolili. Dodnes mě to mrzí.
|
| Monty | 
|
(29.4.2014 8:51:31)
Jo, to znám - chtěla jsem hrát na klavír, resp. na varhany, ale k tomu je ten klavír jaksi potřeba.
Matka mi to zatrhla. Dodneška mne to mrzí.
Doma mne nepodporovali v ničem. To je jeden extrém. To, co předvádí paní Havelková je druhej extrém. Ale řekla bych, že škodlivější, protože kdo opravdu chce, tak si cestu najde.
|
| Monty |
|
(29.4.2014 9:14:02)
Val,
když já myslím, že existuje něco jako zlatá střední cesta.
Podporovat dítě v tom, co dělat chce a co ho baví, event. v čem je dobrý, ale jen do té míry, kterou SAMO chce a akceptuje.
To, co předvádí paní Havelková je těžce za čárou a Nami je mi moc líto, je to chudák holka, neurotická, vystresovaná, mrtvolně zelená a nešťastná jak šafářův dvoreček. 
|
| Šešule | 
|
(29.4.2014 9:19:32)
Jo. V tomhle se mi líbí maminka toho malýho boxera. Je vidět, že nejásá, co si to synek vybral, ale podporuje ho, na trénink doprovodí, nezakazuje, nebuzeruje 
|
| Monty |
|
(29.4.2014 9:21:05)
Šešule,
jo, malý boxer a jeho maminka jsou v pohodě, tohle chápu a nemám s tím problém.
|
|
|
| Monty |
|
(29.4.2014 9:29:27)
Val,
jasně, taky na to narážím, i když já nejsem moc typ, co by syna někam cpal proti jeho vůli... ale zrovna u toho herectví je ta koncentrace hyperambiciózních rodičů poměrně vysoká. Kdyby mi nebylo líto těch dětí, tak je to směšný.
|
|
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:31:34)
"Podporovat dítě v tom, co dělat chce a co ho baví, event. v čem je dobrý, ale jen do té míry, kterou SAMO chce a akceptuje."
Tady bych řekla, že je často zakopaný pes. Ono je spousta dětí, které něco baví, ale moc toho pro to dělat nechtějí a potřebují trochu popostrčit (beru to obecně, nemluvím jen o talentovaných dětech). Pak je tenká hranice mezi tím, co ještě dítě je opravdu ochotné akceptovat a co dělá jen proto, aby potěšilo rodiče, případně aby od nich mělo pokoj.
Musím či musela jsem v určitých fázích své děti do některých činností nutit, i když to byly věci, které je bavily. Jedno dítě je introvert se strachem z neúspěchu a bez toho, abych ho nutila chodit na kroužek, který si vybral, by seděl doma. Druhý je zase poměrně líný a teď je to připepřené pubertou, takže by taky seděl doma. Oba tráví tím kroužkem 2h týdně, což není nic hrozného, přesto by to bez toho nucení nešlo.
Když potom rodič vidí, že dítě něco baví a má talent, upnou se na to, že je fakt musí donutit makat za každou cenu.
Ta zlatá střední cesta se těžko hledá.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:36:02)
..a ještě dodám, že pojem "nutit" může mít různé varianty.
Každé ze svých dětí jsem "nutila" jiným způsobem, takže ne vždy to musí být ve stylu "prostě jsem to řekla, tak to tak bude". Přesto to je nucení, když se jim vlastně do něčeho nechtělo.
|
| Monty |
|
(29.4.2014 10:39:17)
Hm, tak to zas u nás spíš někdy syn nutí mně.
Třeba na recitačních soutěžích, pro mne je peklo to vydržet, posledně jsem tam zkysli asi na tři hodiny a já bych šla hned po vyhlášení domů, on ne, on si jde k tý komisi pro kritiku, i když nemusí. 
|
| ronniev | 
|
(29.4.2014 10:46:52)
Tři hodiny? To máš ještě dobré... my tam strávily před dvěma týdny skoro celou sobotu, když jsem přišla domů, bylo mi, jak kdybych vyložila metrák uhlí. A dítko si radostně odskotačilo přespat (prej "učit se" ) ke spolužačce.
|
| Sam01 |
|
(29.4.2014 11:01:24)
Ronniev,
A dítko si radostně odskotačilo přespat (prej "učit se") ke spolužačce 
To moc dobře znám. Já padám únavou a mladá má energie na rozdávání.
U nás je to tak,že dcera spíš nutí mě,abych byla včas připravená jí odvézt na závody nebo trénink. Ta se skutečně v tom co dělá našla a chtěla by, pokud to bude možné jednou tenhle sport i trénovat. K tomu je,ale daleká cesta a hlavně by musela být úplně fit.Zatím má i další zájmy,tak uvidíme,kde jednou zakotví.
|
|
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:48:34)
Monty, to je dobře  .
Taky mám ráda věcnou kritiku, protože tě žene dopředu. Nesnáším pochvaly, který jsou pronesený jen proto, že mi chce někdo udělat radost nebo pochlebovat.
|
|
|
|
| Monty |
|
(29.4.2014 10:37:14)
Simono,
no, tohle já třeba nemůžu posoudit - syn je ten typ dítěte, který když ho něco baví, je ochotný se tomu věnovat maximálně zodpovědně a když ne, tak ho nedokopeš, ani kdybys ho ukopala k smrti.
Navíc nesnáší pochlebování a obdiv, naopak stojí o kritiku, aby na sobě mohl pracovat. Vidím na něm, jak se ošívá a je nesvůj, když ho někdo chválí za něco, o čem sám ví, že mohl udělat líp. To je právě hodně o tom nastavení priorit a hloubce skutečnýho zájmu... a asi taky i přístupem, protože on by bez práce byl pořád dobrej, ale nebyl by nejlepší. Samotnej talent bez práce na tu nejvyšší příčku prostě nevede.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:43:39)
Monty, jasně. Já to zas vidím na svých dětech, že prostě to "nucení" potřebují. Zvlášť ten introvert. Měl dost problémy v první třídě vůbec se začlenit do kolektivu a vybral si jako kroužek kolektivní sport. Strašně ho to baví, ale určitý psychický procesy ho prostě blokujou, ztěžujou mu to. Nejjednodušší reakcí by bylo vykašlat se na to. Ale protože vím, že ho to baví, jen holt prostě nemá dobré předpoklady to zvládat v pohodě sám, tak ho do toho nějakým způsobem dokopávám.
No a lenoši, salámisti, to je taky kapitola sama pro sebe. Asi u nich to nadšení nepřesáhne ty ostatní vlastnosti natolik, aby pro to, co je baví, něco intenzivně dělali.
Pokud má dítě vlastní motivaci a ví co chce, je to ideální.
|
|
|
|
|
|
|
| ronniev |
|
(29.4.2014 10:27:34)
Monty, nevím. Já jsem taky chtěla ledacos dělat, ale nikdo mě v tom nepodpořil, protože to "nebylo praktické". Nakonec jsem si našla obor blízký některým svým snům, ale dodneška si občas říkám, jak by to asi bylo dopadlo, kdyby mi někdo tenkrát pomohl.
Ovšem maminka Nami je samozřejmě extrém, to už je přes čáru.
|
| Monty |
|
(29.4.2014 10:29:09)
ronniev,
tak já synovi taky pomůžu, když o to projeví zájem.
Mezi pomocí a nucením je celkem velký rozdíl.
|
| ronniev |
|
(29.4.2014 10:33:08)
Monty, jasně, to neříkám. Jen si nejsem jistá, jestli nepodpořit někoho vůbec je lepší než ho hnát moc.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:38:14)
Nepodpořit někoho vůbec většinou neznamená, že je dítěti zakázáno všechno. Takže se může realizovat jinde (i když to samozřejmě není ono).
Když ho ale zavalíš povinnostmi a nedáš mu prostor, tak bohužel nemá šanci volně dýchat.
|
| ronniev |
|
(29.4.2014 10:43:54)
"Realizovat jinde" není totéž jako "dělat, co mě baví", vždycky je to náhražka. Věř mi, něco o tom vím.
Znova opakuju, tím nehájím matku Nami, ta se chová jako otrokářka.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 10:50:57)
Ronnie, já měla asi vždycky dost alternativ, co mě bavily, takže i když mi naši tu hudebku nedovolili a mrzí mě to dodnes, měla jsem jiné aktivity, které zároveň potěšily i moje rodiče.
Asi neznám nikoho, komu by rodiče zakázali všechno a nebo tedy jednu aktivitu a to dítě netoužilo po ničem jiném.
|
| Sam01 |
|
(29.4.2014 11:03:35)
Simono,
já měla obě děti v lidušce drahně let. Oba vyzkoušeli několik nástrojů a podle mě jim to šlo hezky. Nicméně oba s tím přestali. Základy mají a je otázka jestli se k tomu vrátí.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:14:17)
Sam, ale na tom přeci nezáleží, jestli to teď dělají nebo ne..
Chodívala jsem do kroužku, kde jsme se učily háčkovat a plést, tehdy mě to bavilo, dneska mi to přijde ztráta času. A je dalších spousta věcí, co mě bavila a už je nedělám (a třeba se k nim někdy vrátím, kdoví), ať už proto, že mě bavit přestaly, nebo mám jiné priority.
Takže si dovedu představit, že bych třeba hrála na základce na klavír a pak toho nechala. A nejspíš asi bych na to třeba ani neměla kvůli jiným věcem čas. Ale to přeci neznamená, že by bylo bývalo zbytečné, abych do té hudebky chodila, když jsem tehdá chtěla.
Naučila jsem se třeba hrát na flétnu, na gymplu jsem chodila rok k jednomu starému učiteli. Nehraju teď skoro vůbec, ale jsem ráda, že jsem se to naučila. Klidně můžu flétnu vytáhnout jednou za rok a pro radost si zapískat.
|
|
|
| ronniev |
|
(29.4.2014 11:12:34)
Nejde jen o úplný zákaz.
Konkrétní příklad: chodila jsem do školního sboru, kde jsem dostávala i sóla, hrála jsem ve školním dramaťáku. To všechno jsem směla, takže jsem se v podstatě "realizovala".
Zpětně ale vidím, že bych tehdy byla asi měla na víc, například že bych se byla dostala i do lepšího sboru, třeba do Kuhňáku. Ten tehdy byl ještě mnohem prestižnější záležitost než dnes - například jezdili po světě v době, kdy skoro nikdo jezdit nesměl. Nenapadlo mě, že bych tam mohla dojít sama a že by mě asi vzali - chtěla bych vidět takové desetileté dítě, co si dupne a řekne rodičům: já JSEM dobrá a vy kecáte. A pro naše bylo samozřejmě pohodlnější zůstat u školních kroužků, protože "zpěvem se stejně nikdy živit nebudeš, tak na co by ti to bylo".
Takže ono je realizovat a "realizovat".
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:19:34)
Ronnie,
tak to je něco jiného. Já tedy žádný extra talent nebyla, že bych to mohla někam dotáhnout, takže jsem to pojala obecně na průměrného člověka .
Pokud má dítě fakt talent a rodiče ten rozvoj zabijou, ačkoli by to dítě dělat chtělo, je to velká škoda a dá se říct, že to je stejně špatný jako když mu zabíjejí ten volný čas aktivitami, co dítě ve skutečnosti dělat nechce.
|
| Sam01 |
|
(29.4.2014 11:30:30)
Val,
tak to je ovšem extrém.
Na druhou stranu musím říct, že, když jsem byla já malá nebylo to tak běžně dostupné jako je to teď. teď je x kroužků u školy, v DDM, jsou sportovní kluby, takže si každý může najít své.
Nepamatuji se,že by někdo z kamrádů měl tolik kroužků co mají děti teď. Pár let jsme to měli tak,že děti chtěli dělat hromadu věcí a měli volno třeba jeden den v týdnu. Všedchno to,ale byla jejich zábava a ne povinnost. S odchodem na školu se to samozřejmě změnilo . Oba mají rádi sport-pohyb takže teď už si něco dělají i sami bez sportovního klubu.
A dcera má toho pohybu navíc ještě hodně na tréninku. Ovšem musím říct,že tam jsou největším bonusem trenérky. Dokážou z holek udělat bezvadnou partu a navíc je dokáží nějakým způsobem namotivovat k tomu vítězství. Jsou vážně hodně dobrý a možná je to tím,že si tímhle drilem sami prošly a ještě dnes pro radost závodí. (samozřejmě v jiné kategorii)
|
|
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:25:15)
Tak já byla extra talent na to, na co žádný kroužky nebo tréninky nejsou potřeba.
Na druhý straně jsem chtěla hrát a v tom mne doma nepodporovali - takže jsem na první casting do Prahy jela až někdy ve 14 tajně, ulila jsem se ze školy. Pak přišla revoluce a měla jsem jiný starosti.
|
|
| ronniev |
|
(29.4.2014 11:26:00)
Simono, já taky nevím, jestli jsem byla výjimečný talent. Na sólistku Metropolitní opery bych to nejspíš byla nedotáhla Spíš jde o to, že jsem to ani neměla šanci zkusit. To je mi líto dodnes.
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:28:11)
U nás doma to bylo komplikovanější - těžko mohli popřít to, co bylo zjevný, tak to aspoň dehonestovali, když se to přestalo vyvíjet směrem, kterej se jim zamlouval.
Což bylo ale úplně nepodstatný. Jenže to je výjimečná situace.
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:31:27)
Monty,
máš talent po někom z rodiny nebo se to tak nějak "objevilo" samo od sebe?
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:35:26)
Simono,
děda psal básničky o statečných partyzánech, ale nebyly literárně nic moc.
Takže spíš samovolně.
Byla jsem geniální dítě, co zklamalo svý rodiče, resp. matku, otce nemám. Ve třech letech jsem uměla číst, mám fotografickou paměť, vyhrávala jsem všechny recitační a literární soutěže... a takový zklamání nakonec!
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:36:46)
Monty,
nějakou autobiografii jsi nenapsala či nechystáš? Bylo by to zajímavý.
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:39:31)
Simono,
něco mám v poznámkách, ale na to je čas.
|
|
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:37:54)
třeba to zklamání.. Jaký vlastně tvoje máma měla očekávání?
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:42:07)
Simono,
že budu paní doktorka nebo inženýrka. Hlavně abych měla VŠ, protože ONA chtěla mít VŠ. Taková paní Havelková dvě. Jenže já na rozdíl o Nami nebyla tak tvárná a měla jsem její přání na háku.
Mmch., jeden z důvodů, proč jsem nikdy nijak netoužila po VŠ bylo právě důvod "neudělat radost matce". A i v době, kdy jsem dělala přijímačky a myslela si, že bych studovala mi bylo jasný, že by se o tom matka NIKDY nedozvěděla.
|
| Wicca + wička | 
|
(29.4.2014 23:03:59)
Brácha takhle úspěšně zatloukl 5 let hnojárny, a když pak pozval máti na promoci, stejně si přisvojila zásluhy (naprosto dle očekávání)
|
|
|
|
| Šešule |
|
(29.4.2014 11:42:11)
A co bylo to zklamání? Že se tím nakonec živíš?
|
| Monty |
|
(29.4.2014 11:43:17)
Šešule,
že jsem "se svojí hlavou" nevystudovala a nic nedokázala.
Ani ségra neudělala mamince radost a nevystudovala VŠ, takže jsme zlý a ošklivý obě dvě.
|
|
|
|
|
|
|
| Simona | •
|
(29.4.2014 11:30:13)
Ronnie,
jo, to je jasný, že je to člověku líto.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(29.4.2014 10:58:02)
Monty, hele, u nás ta "pomoc" je vlastně už trošku nucení - dcera si na podzim vybrala jeden sport ( hodina tréninku týdně, žádné přehánění). A potřebuje doma, nejlépe denně, tak 15 minut cvičit. Na podzim a v zimě jsem jí do toho trošku honila, teď jí to vyloženě chytlo, vím, že už cvičí sama nebo stačí připomenout a jde. Kdybych na ní maličko netlačila, tak se nedostane o moc dál a nechytne jí to tak, jako teď. Navíc je vidět, že jí to jde, baví, za půl roku udělala dost velký pokrok. Tvůj syn patří k menšině, že si tak důsledně jde za svým.
Zrovna jsem u žehlení viděla druhý díl, maminky Nami bych nejradši vzala gumovou paličkou po hlavě...
|
|
|
|
|
|
|
|
U ostatních mi přijde, že chtění rodiče je řádově větší, než chtění ratolesti
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)