"Podporovat dítě v tom, co dělat chce a co ho baví, event. v čem je dobrý, ale jen do té míry, kterou SAMO chce a akceptuje."

Tady bych řekla, že je často zakopaný pes. Ono je spousta dětí, které něco baví, ale moc toho pro to dělat nechtějí a potřebují trochu popostrčit (beru to obecně, nemluvím jen o talentovaných dětech). Pak je tenká hranice mezi tím, co ještě dítě je opravdu ochotné akceptovat a co dělá jen proto, aby potěšilo rodiče, případně aby od nich mělo pokoj.

Musím či musela jsem v určitých fázích své děti do některých činností nutit, i když to byly věci, které je bavily. Jedno dítě je introvert se strachem z neúspěchu a bez toho, abych ho nutila chodit na kroužek, který si vybral, by seděl doma. Druhý je zase poměrně líný a teď je to připepřené pubertou, takže by taky seděl doma. Oba tráví tím kroužkem 2h týdně, což není nic hrozného, přesto by to bez toho nucení nešlo.
Když potom rodič vidí, že dítě něco baví a má talent, upnou se na to, že je fakt musí donutit makat za každou cenu.

Ta zlatá střední cesta se těžko hledá.