| Magdaléééna | 
 |
(15.6.2012 19:33:16)
Ještě nedávno bych tu zakládala málem téma svatba či těhotenství.. mno, nic, černý humor..
Nějakou dobu jsme řešili s přítelem nějaké problémy, které mi připadaly řešitelné (finance a hlavně starosti s nimi).. Dva měsíce zpátky jsem se přítele zeptala, zda s námi vůbec chce být. Odpověď zněla: "Ano, mám vás rád, chci s vámi být". Dva týdny zpátky jsem zjistila, že má mobil navíc. Jeho odpověď na mou stejnou otázku zněla stále stejně "Ano, mám vás ráda chci s vámi být". Na mou konkrétní otázku "jak si to představuje", jsem dostala dnes praktickou odpověď "Mám vás ráda, ale nechci se v životě pachtit a s vámi bych se pachtil". Takže konec.
Prosím poraďte. Máme dům, když ho prodáme, zůstanou nám dluhy. Já bych se teoreticky mohla odstěhovat k rodičům. Je to 60km. Ale já jsem na MD, přesto pracuji, tuto práci do budoucna potřebuji a potřebuji k práci spousta věcí.. není jednoduché vše přestěhovat, navíc musím probrat vše a přetřídit na dvě hromady, vybrat, co zpeněžit (pokud půjde), nemám vůbec hlídání, malá je na mě hodně vázaná, v noci potřebuji pracovat.. Poraďte, kde začít, čeho se chytit, připadá mi, že mám problém i jen dýchat. Navíc jsem nikdy v dospělosti nebyla závislá na rodičích, jsou strašně hodní a zlatí, ale bojím se, že to není dobrá výchozí situace (bydlení u nich) pro život.. děkuji za rady, mámpocit, že sotva dýchám, natož něco řešit.
|
| Tante Ema | 
|
(15.6.2012 19:54:09)
Není mi úplně jasné,z toho jak to popisuješ, jaká je vlastně tvoje situace, ale napadá mě jedna věc:
Proč bys to měla řešit ty? Aby se on nemusel pachtit?
Soucítím s tebou, tohle jsou strašné zážitky. Ale zase se ti aspoň otevírá možnost potkat někoho lepšího. A asi je i lepší být sám než s takovým smutným hybridem. Ať se o své nepachtění postará sám, chlapec.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 20:00:08)
Tante, děkuji. Nejde to, já jsem zjistila, že se na bývalého:( přítele nemůžu spolehnout:( Hypotéka je na mě, půjčky na něj, máme tu spoustu zvířat, o které mám strach, že se nepostará. Říká, že je sobec, a to nemůže (nebude) měnit.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:08:28)
Spíš mazanej, než sobec..
On ti nějak doteď přispíval na hypotéku a sama ji neutáhneš? Rozumím tomu dobře?
Není možné se domluvit s bankou na nějakém odkladu nebo snížení splátek nebo něco a vrátit se do práce?
Já jsem uvažovala, když jsem se bála, že neutáhnu byt, vzít podnájemníka.
K rodičům bych šla až úplně v nejhorším.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 20:17:13)
Hypotéku mám na sebe. Tu utahnu z MD a ještě k tomu pracuji doma. Mno, jsem blbec, snažila jsem se, aby nebylo na financích znát, že jsem doma na MD. Malá má 2, ale není kam se vrátit do práce:(
On platí na domě další dvě půjčky cca ve výši hypotéky, ale poslední 2 roky nevydělává téměř vůbec, tak se hooodně plácáme, ehm, on to teď říká pachtíme.
Ostentativně sype popel na svou hlavu, že ví, že finance jsou hlavně jeho problém, ale změnit se/to nedokáže (měnit to nebude).
Jsme spolu devět let a já jsem se právě probudila
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:28:16)
Mojžíši... nevím, co ti poradit, já na tohle nejsem dobrá, neumím si představit, kolik to může být peněz, co je jaká půjčka...
Hledala bych cesty, jak dům udržet. Asi bych zvážila poradu s právníkem, jsou i občanské poradny zadarmo. Pokud by byla šance něco z něj dostat, udělalabych to (dneska) bez milosti, jenže to se samozřejmě líp říká, než dělá, to vím.
Kde se pořád berou takoví zmetci?
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 20:33:26)
On nic nemá, ani příjem, a to doopravdy. Já jsem prodala svůj byt, ale na něj nezbude, bohužel, do toho po právní stránce trochu vidím. Kde nic není, tam nemůžu nic dostat:( Na něj se spolehnout nemůžu. Dům mám ráda, on taky, ale není šance ho udrže, vlastně ty finanční problémy byly doteď kvůli němu. Měl s ním prý moc starostí .. jako s náma
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:40:14)
Fakt pěknej zmetek.
Nevím, co bych dělala. Jestli si to zařídil tak, že on má svobodu a ty jen dluhy a zodpovědnost.. To je šílenost,takhle naletět.
|
|
|
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:33:40)
Holčička je jeho? S tou se jako taky nechce pachtit? Nebo jak?
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 21:51:24)
Ta ho prý mrzí Řekla jsem mu doslova, když bude chtít přijít si ji pohladit, tak může.. neprotestoval
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 22:02:13)
Co? Mrzí,jo?? On to nemá v hlavě v pořádku? Nebo má sklon k hysterii? Nebo nevím.
Přijít pohladit... Nemám slov.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:11:47)
Tante, právě.. opravuji tyhle dvě věty mě probraly pachtění a ta naše malá. Navíc.. tři týdny zpátky prohlásil, že vlastně nikdy nechtěl děti Ono se to vztahuje spíše než k malé k tomu, že já začala letos mluvit o druhém, ach jo, málem i zadařilo, tak.. ještě že tak..
|
|
|
|
|
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 20:30:27)
To právě nemůžu nějak pobrat, my jsme prožili x krásných let, jsem si myslela. A ejhle, problémy, a on se nechce pachtit. Vůbec si nedokážu předvit - teoreticky nějakýmu mužskýmu věřit, do těch devíti let se už vždy budu bát, že je to prozatímní. Navíc zpětně se ohlédnu a přijde mi to hezký hrozmě špinavý, že se musel přemáhat, chudáček.
|
| klaun | 
|
(16.6.2012 9:46:56)
Ano nevíš, Magdaléno, jak ti rozumím! :-(
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 18:28:17)
klaun, já vím.. že se to stává, ale u nás jsem to fakt nečekala.. ale myslím, že to určitě napíše třebas polovina těch, kterým se to přihodilo
|
|
|
|
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:45:16)
Hele, ale teď koukám... půjčky jsou na něj, čili jaký spoléhání? Jsou to jeho půjčky, jak na tebe dopadají? Ručíš za ně tím domem?
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 21:50:15)
Ano, hypotéka je na dům, ale to ty půjčky také (je to od města).
Bohužel vlsstně vše nakonec padne na dluhy, u hypotéky je např. sankce 10% při předčesném splacení.. navíc dům není zcela dostavěný.
Já jsem prodala svůj byt, peníze vložila do domu, ale to nemůžu chtít jeho rodiče nám dali spoustu peněz na rekonstrukci včetně opravdu dřiny na něm.
bohužel se pracovně v této oblasti pohybovala, tak to vím. Hloupý je, že teď tu koukám a nevím si rady..
|
|
|
| Inaaa | 
|
(15.6.2012 20:50:06)
Říká, že je sobec, a to nemůže (nebude) měnit.
Tak to je ta nejhorší kategorie, která může být.
Před takovýma hodlám varovat i dceru.
Před sobcema a lakomcema, kteří jsou schopni vést debaty a diskuse kvůli desetikoruně, ale hnout zadkem ne.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:53:32)
To je pravda. Líný lakomec, který se nechá živit ženskou na mateřský, a který radši zdrhne (nebo si najde solventnější sponzorku), než by šel do práce, to je fakt tragédie.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(15.6.2012 20:57:50)
Vzal si půjčky a nedělal a nechal se vydržovat ženskou na mateřský?  Ty woe, tak to je ten můj chlap ještě zlatej! 
Asi bych mu řekla, že kdyby býval vydělával, že by mi přispíval na hypotéku tolik a tolik, takže to se jako dělo, takže teď se pěkně odstěhuje s holým zadkem a nečeká jakékoliv vyplácení a do baráku bych si vzala nějakou podnájemnici a zkusila bych to dotáhnout. A půjčky ať si řeší, jak umí. A chtělo by to pořešit s advokátem.
Moc držím pěsti, aby se to povedlo! 
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:59:43)
Jo, to si myslím taky. Mi to přijde děsivý.
|
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 21:52:37)
Jani, díky.. ale trochu jsem se v této oblasti pohybovala, takže vím, že prakticky prostě není co řešit.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:58:09)
Jenže se bojím, že přinejmenším v naší generaci se musí většina děvčat nejdřív vlastnoručně napálit, než jim to dojde.
|
| Jája | •
|
(15.6.2012 21:28:56)
Žijou spolu 9 let, to je dost dlouhá doba na poznání.
No, a jsou zmetci chlapi i zmetci ženské. To se nedá zevšeobecňovat.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:14:01)
Jájo,
právě Nedokážu si představit, budu někdy v budoucnu v příštím vztahu fungovat.. a nemyslet na to, že i po tolika letech se to vše, čemu věřím, může tak zvrtnout.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 22:17:47)
Na příští vztah se teď vykašli, to se vyřeší samo, až to přijde, neboj.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Epepe | 
|
(15.6.2012 20:41:12)
S tebou velmi soucítím. Doporučuji navštívit sociálně-právní poradnu (popřípadě právníka, pokud na něj máš), kde ti nějaký odborník poví, jak naložit se situací po stránce právní. Tady asi nikdy nebudeme znát všechny podrobnosti, tudíž neporadíme tak dobře.
Jinak doufám, že pro ostatní (do kterých počítám i sebe) to bude memento, proč se nevyptávat pořád dokola, když uspokojivou odpověď už jsem dostala ...
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:42:39)
Nevyptávat na co?
|
| Epepe |
|
(15.6.2012 20:45:10)
Na to, co si chlap myslí, jestli to tak opravdu myslí, atd. Mám k tomu docela sklony. Nevím, jestli je to přímo tento případ, ale připomnělo mi to.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:51:45)
Aha. Tomu sice moc nerozumím, ale je to možný.
Mně to hlavně připadá jako memento faktu, že je potřeba být opatrný, VŽDYCKY. Že není dobrý žít s někým jen tak na psí knihu, aniž by bylo jasný (právně), co se stane, když soužití skončí, že není dobrý takovýho člověka živit (dva roky!!!) atd., jenže to jsou samý nepřenositelný zkušenosti, dokavad to nezažiješ, nevěříš.
|
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 20:51:46)
Aha. Tomu sice moc nerozumím, ale je to možný.
Mně to hlavně připadá jako memento faktu, že je potřeba být opatrný, VŽDYCKY. Že není dobrý žít s někým jen tak na psí knihu, aniž by bylo jasný (právně), co se stane, když soužití skončí, že není dobrý takovýho člověka živit (dva roky!!!) atd., jenže to jsou samý nepřenositelný zkušenosti, dokavad to nezažiješ, nevěříš.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.6.2012 21:00:20)
Tak zase, kdyby byli manželé, tak by to odstěhovávání se bylo zase o kus těžší.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 21:06:20)
To jo, ale taky by bylo o kus těžší naházet všechny dluhy na ni a nejspíš by chlapec tak nepospíchal do zaječích,kdyby věděl, že za to bude muset nést nějakou odpovědnost.
Samozřejmě není o takového člověka moc o co stát ani jako o manžela, jenže z druhý strany vzato, teoreticky, kdyby M. bez veselky dítě ani hypotéku pořídit nechtěla, nejspíš by se děkoval hned, šmudlík.
Je to "coby kdyby", ale mně prostěnepřipadá rozumný vydávat sevšanc někomu, kdo mně neposkytuje vůbec nic. To přece slušný člověk neudělá, nebo já nevím, no, třeba jsem nemoderní.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.6.2012 21:21:33)
Já s tebou souhlasím, ale zase si v tomto případě říkám, že ty dvě půjčky, co pán má, si prostě bude řešit on, jak chce a ta hypotéka prostě zbyde na zakladatelku, což je děs, ale snad to půjde vyřešit, když to šlo doteď . Pokud by to byl manžel, tak by na ní zůstaly ty půjčky všechny. Je to humus.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(16.6.2012 1:52:28)
když on nebude řešit půjčky, ona přijde o dům, pozor. To by opravdu bylo snazší, kdyby byli bývali byli manželé, souhlasím s Tante.
|
|
|
| Ananta | 
|
(15.6.2012 21:43:25)
Tante, já se obávám, že manželství je v tomto případě mnohem nebezpečnější instituce než psí knížka... chlapec řekne nemám a manželka cvaká do konce života a ještě pokud jde blb na sociálku, tak na něj má několik let po rozvodu vyživovací povinnost.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 21:56:16)
Možná jo, já nevím, sama jsem na vlastním rozvodu moc nevydělala, takže nakonec nemám co radit.
Ale stejně si myslím, že pokud by M. nepřistoupila na takový způsob soužití, našel by si jinou živitelku už dávno a ona by na tom ve výsledku jen vydělala. Ale po bitvě je laždej generál a parazitujících manželů je taky všude dost,o tom žádná.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:01:29)
J.ejda,
myslím, že u nás byla situace právě opačná. Já mu všřila, věděla jsem, že řeší finance, ale on nechtěl probírat, že zvládá. Jenže jeho chování začalo mít vliv na komunikaci mezi námi, já to chtěla řešit, on říkal, že je problém, že nekomunikujeme, ale nekomunikoval on, pak do toho začal i pít, fakt jsem začala mít strach, přišla jsem na to, že spoustu věcí neplatí, že lže, ale to tvrdíl, že nechtěla přidělávat starosti.. tak jsem se začala ptát, ale pak.. když se zeptáš 100x, rezignuješ. To je období posledního roku. Přede dvěma měsíci mi to přišlo neúnosné a navrhla s brekem, jestli s námi nechce být.. atd. viz můj první příspěvek.
Připadá mi, že pořádal přemýšlel, že s námi bude, ale nevěděl "jak".
Teď byl jeden den u psychologa a tam prozřel a zjistil, že vlastně chce žít úplně jinak.. jak to vypadá s někým úplně jiným a bez pachtění Když vyřkl větu o tom, že nás má rád, ale o pachtění, tak
Nejhorší je, že dva roky zpátky jsem měla pocit krásnýho vztahu
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.6.2012 22:12:26)
Já nemůžu pochopit, vy jste spolu 7 let žili a ve chvíli, kdy se mu narodila dcera, se on na všechno vyignoroval?
V jakém stavu je ten dům? Opravdu si tam nemůžeš vzít podnájemníka a nějak to dotáhnout?
Právně nejde asi nic, chápu, ale nešlo by to mu trochu zahrát na city, že tě v tom vlastně nechal a že teď by pro tebe měl něco udělat, abyste s malou neztratily domov a nějak mohly dál fungovat.
Na nějakou etiku bych se v této situaci neohlížela.
Mimochodem, co to bylo za psychologa, co mu schválil takovou sviňárnu?!
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:25:05)
Jani,
ten psycholog ti vlastně ani nemůže poradit, měl by ti pomoci ujasnit.. navíc, toto byl jeho kamarád, tak prý je otevřenější.
Né, naše malá a jeho výpadek v práci byla vlastně shoda náhod, malá je neskutečně zlatá a hodná, nikdy neplakala, nebolely ji zoubky, je skvělá Já jsem se snažila, aby vlastně vůbec nepocítil, nějaké omezení, vlastně jsem měla příjem jako předtím v práci. Viděla jsem, že se mu v podnikání nedaří, tak jsem se fakt hodně snažila. Já vím, spousta z vás řekne, že jsem se "tak" snažit neměla, jenže.. zpětně jsem zjistila, že nás několikrát málem odpojili. Teď naposledy jsem to musela řešit já Já jsem se fakt styděla někoho prosit o peníze (moji rodiče jsou strašně hodní, ale fakt jsem se styděla Znamenalo to pro mě pracovat kolikrát až do rána, to jsem ho fakt prosila, aby malou pohlídal, ale to je o ničem.
Víš, on nám vlastně nemá z čeho platit, on ten příjem fakt nemá..
Ale ještě jednou děkuji za rady, kdybych sehnala třebas někoho do podnájmu a pořádně "si mákla".. ale nevím..mám strach, že finančně nezvládnu, mám strach úplně do něčeho pouštět.. kvůli němu, fakt jsem zklamaná, jak se tak mohl změnit... můj příjem také není pravidelný.. a teď musím myslet hlavně na malou
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(16.6.2012 9:20:24)
tak psycholog, kterej si vezme do pče svýho kamaráda, je totálně neprofesionální
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 18:27:16)
On je to spíše známý, dlouho se neviděli, ale každopádně mi to nepřijde košér od něj jako od profíka, ale co můj přítel (bývalý ), přijde mi, že opravdu na tu myšlenku přišel u něj (on by o tom samozřejmě polemizoval).. ale co je to za chlapa, že takto otočí během 14 dnů. Nemůžu uvěřit, že ho znám tolik let Vlastně neznám.
|
| Pam-pela | 
|
(16.6.2012 19:53:16)
No tady bysem zrovna trochu polemizovala...ten psycholog sice nemusí být dobrý mamohl udělat chybu, na druhé straně - ze své zkušenosti vím, že jedna slova jeden člověk pochopí tak, druhý naprosto jinak...všichni podle toho, JAK to chtějí a umějí pochopit anebo slyšet. Někdo si z dlouhosáhlé promluvy vybere jednu větu nebo dokonce sousloví - onu radu - a to se mu vryje do paměti.
Je to jak u lidí, kteří třeba mají svědčit u nějaké nehody - každý vidí a popisuje něco jiného.
|
| Magdaléééna |
|
(17.6.2012 21:56:14)
Pam-pelo, já si právě myslím, že se jí chytil jako "super" nápadu.. jak od všeho pryč. O to více mě mrzí, že mu bylo pramálo líto, že do toho všeho automaticky patříme i my.. a větu dokončí slovy "ale rád vás mám"
|
| Tante Ema |
|
(17.6.2012 22:09:53)
To mi připadá jako dost pravděpodobné.
Strašlivost, fakt.
|
| Magdaléééna |
|
(18.6.2012 0:07:18)
Tante, ani ve snu mě za těch 9 let nenapadlo, že by mohl "právě" on něco takového vyslovit. Samozřejmě mu do hlavy nevidím, ale byť jen možnost částečné pravdy jako zdůvodnění konce mi přijde k pláči.
|
|
|
| Pam-pela |
|
(18.6.2012 17:01:17)
Nejde jít od všeho pryč, protože to není počítačová hra, ale reál.
on na to přijde, dřív nebo později.
|
| Magdaléééna |
|
(21.6.2012 0:57:11)
Pam-pelo,
ne, nepřijde.. vždy říkal, že je sobec, v tomto nelhal, jen já nikdy nechápala, jak to myslí.. teď vidím tak, že dosud se mu s námi líbilo, ale teď ho to bavit přestalo, tak vše jde stranou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(15.6.2012 21:05:17)
Magdo nejdůležitější v téhle chvíli je splátka hypo, která je na Tebe. Ručíš pravděpodobně domem, takže co nejdříve si vyřešit toto , nejlépe ve spolupráci s bankou. jak se staví přítel k tomu, že by vypadl a sám si platil své půjčky, které má? Na co přesně jsou ty půjčky? Takže si pořešit příjmy/výdaje, možná by Ti rodiče v prvním kroku mohli pomoci s platbou hypo, než by ses vzmátožila, třeba bych zvážila i podnájemníka ( třeba maminku s dítětem).
I i kdyby to nedopadlo a šla bys k rodičům, tak co, nebyla bys provní ani poslední, zažila jsem to na vlstní kůži, rodičům jsem dodnes vděčná, že jsem u nich nějakou dobu mohla být. Není to žádná ostuda.
|
|
| . | •
|
(15.6.2012 21:45:46)
Nechápu, proc máš odcházet z bytu/domu ty, když hypo je na tebe a pracuješ a ještěk tomu dítě zůstane s tebou. Blbost. Pokud on neplní vyživ. povinnost a nechce být s vámi, dej mu termín do kdy má vypadnout, požádej o svěření dítka do péče, najdi jinou maminu s dítětem do podnájmu s kterou se podělíte o splátku hypo a pohlídáte si děti a jemu napař výživný. Pokud může pracovat a nedělá je šance, že mu to soud přizná podle toho co by vydělal kdyby makal. Jsem zvědavá oč bude mít lepší život bez dětí bez domu a bez ženské lterá kolem něj lítala a s alíkama na krku.  )
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:08:30)
Já bych si tak představovala ideální řešení..
Problém je, že naše měsíční výdaje jsou velké 30 tisíc.
Já nevidělám tak moc, i s mateřskou cca 15 tís., ale ten příjem je nejistý, nemůžu se na něj úplně spolehnout (nechci psát, co dělám, ale prodávám přes net).. je pravda, že dokážu zabrat a minulý měsíc, když hrozilo odpojení plynu, tak jsem opravdu zabrala a vydělala navíc potřebných 8 tisíc.
Kdyby to takto šlo, zbláznila bych se radostí.. ale já neseženu dalších 15.. možná 5 za pronájem.. to by šlo, vlastně bych byla strašně ráda, za nějakou maminku, máme krásný dům i zahradu.. pohlídaly by navzájem děti. děkuji moc, zkusím popřemýšlet, ale mám obavu, že něco tak krásnýho nevyjde.
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 22:14:09)
Co si pamatuju, tak pokud jde bydlet k nějké ještě nevyčerpané filantropce do společné domácnosti, tak její příjem se započítává při určování výše vyživovací povinnosti.
Pokud někohofakt má, tak by asi nebylo špatný vědět, kdo to je.
Tím "mrzí" asi myslel, že dceru nehodlá živit.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:26:12)
Já vím, ale já na to prostě nemám žaludek Jsem blbá, blbá, blbá
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 22:31:26)
Musíš si to halt v hlavě porovnat.
Jestli budeš přísnější na svůj žaludek a zachráníš barák a tak vůbec podmínky pro dcerku, nebo jestli bude diktovat žaludek.
Ono jde i o ni.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(16.6.2012 10:34:14)
Magdalééno, to nejsou prachy pro tebe, abys neměla žaludek je vymáhat. To jsou prachy pro tvoje dítě, resp. pro vaše dítě, na který on se momentálně vy**al. Takže bojuješ za dítě, žaludek nech klidně spát.
Za těchto okolností bych dotyčného bez výčitek svědomí svlíkla i z posledních trenek. Aspoň se nebude muset PACHTIT s prádlem. 
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 18:35:16)
Kopřívo, vím, že jde i o peníze pro malou.. ale zároveň jsem zjistila, jak je tento její otec.. ehnm, nespolehlivý (slabý výraz, vím) a když bude mít jen ty trenky, tak nebude moci pracovat a dát peníze i v budoucnu. Byť se na to opravdu už nespoléhám
|
|
|
|
|
| . | •
|
(15.6.2012 22:20:19)
Pokud máte i zahradu tak co třeba přibrat další dítě na hlídání - budete-li tam dvě mámy? Nebo pokud nestíháš svou práci ptž nemáš hlídání ty, co mu malou prostě čatěji vrazit, ať se taky stará a ty můžeš aspoň vydělávat?
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 22:29:04)
Právě o tom přemýšlím, ale nechci šidit malou, pracuji po nocích či trochu s ní.. Prodávám přes net.. ale vím, že moje věci chtěli i v nějakém krámě, tak zkusím fakt zabrat.. teď se mi toho honí v hlavě strašně moc.. a kvůli němu, co se stalo.. a kvůli malá to ani nejsem já..
Malá se probudila, jdu za ní.. pak ještě nakouknu, děkuji moc za nasměrování a rady..
|
| Tante Ema |
|
(15.6.2012 22:33:09)
Šidit ji budeš především tím, když umožníš jejímu vykutálenému tatínkovi, aby ji neživil. A když kvůli němu přijde o domov, na který je zvyklá, tak to taky není úplná maličkost.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 23:16:41)
Tante, já vím. Navíc já to tu mám strašně ráda Pro mě by to vlastně byla motivace.. k tomu, abych toto období přežila Ale já se teď hodně bojím. Nějaké peníze mi snad dopřeje pro malou Ale já se na to nemůžu spolehnout. Navíc se teď bojím - poté, co mi provedl, blízký člověk (a teď vážně chápu citát "opravdu nejvíc ti může ubližít jen ten, na kom ti záležíú ) lidského faktoru - případné potíže s nájemníkem, zdraví mé, zdraví prcka..
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(15.6.2012 22:55:20)
Přečetla jsem tu všechno a vidím, že tě čeká obtížnější životní období, kdy může být dost věcí jinak, než bylo dosud.
Já bych jako první byla nesmírně vděčná za to, že ti aspoň něco po tom "zemětřesení" zůstane - ale ne "hmotné věci", ale vztahy. Dcerka a tví rodiče. V okamžiku, kdy člověk ztratí dítě anebo vztah s rodiči, jde najednou všechno ostatní stranou.
Zůstává ti dcerka, a také bych viděla obrovký přínos i v rodičích, o kterých píšeš, že jsou hodní. Máš se o koho opřít, od koho se dát pohladit, postěžovat si...a VÍŠ, že máš kam jít, že tě přijmou, na radu, pohlazení, a třeba i k bydlení. Tpohle nemá každý a je to dar!
Protože budeš potřebovat hodně síly na zvládnuté celé situace (a ona klidně může dopadnou i nad očekávání dobře, i když se to teď nezdá), naprosto bych si zjednodušila život na co nejménší obtížnost, co půjde. I přes hmotné ztráty. někdy tím, že člověk něco ztratí, na druhé starně získá něco mnohem vzásnějšího. Takže já osobně bych se domku asi nějakým způsobem vzdala Píšu já osobně, neradím), protože to, co ti tu radí - víc práce, hlídání dětí, nájemnce), je řešení na omezenou dobu, třeba na období jednoho roku, ale při dlouhodobém stresu a tlaku se člověk za čas zhroutí. Ono stačí, co se teď děje.
Zjednodušila bych si tedy život co nejvíc, odstříhala všechno, co vyžaduje strašně moc energie a nemá to patřičnou rentabilitu...
Jistě se neztratíš, jak jsem pochopila ze tvých příspěvků.
Pokud by mi totiž měsíčně "chybělo" 15000,-, to je bohužel strašně moc peněz, jde to vydělat nárazově, ale měsíc co měsíc? Měsíc co měsíc být ve stresu, jestli vyjdu - to bych nedala.
A jinak k partnerovi - je to nezralej chlap, který se možná zhlídnul v bezpracným životě u nějakého známého v hospodě nebo někde...a myslí si jako někteří jiní, že jinde lítaj pečení holubi do huby. Bez práce. On v životě jednou jistě tvrdě narazí...a bohužel (nebo bohudík) - ono všechno se vrací....dobré i zlé. A utéct před povinnostmi - protože dítě, dům, hypotéka JSOU povinnosti (ale současně i radosti a obojí patří k životu) stejně nejde nadlouho. Ono to člověk dožene. Takhle se chová malej kluk. On nemusí být zlej...třeba mu ty věci taky jen přerostly přes hlavu a neví kudy kam, chlapi bývají mnohem větší srabi v těhle věcech.
Ty jsi daleko vyspělejší jedinec než partner...a myslím, že jeho do určité míry i chápeš, omlouvala jsi ho, vyrovnávala jsi doteď jeho neschopnost, možná ses k němu chovala až moc meteřsky, nevím....no, asi potřebuje šanci "jít na chvíli do opravdového života"..jako velké dítě.
Jistojistě brzo zjistí, že tohle není taky to pravý ořechový.
Moc držím palce a já bych se rodičům svěřila, víc hlav víc ví a máš u nich jistotu, že budou chtít jen tvé dobro a dobro své vnučky...vyslechla bych radu a nechala bych se i pohladit, protože teď to jsitojistě potřebuješ...
Hodně štěstí a síly.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 23:26:59)
Pam-pelo,
děkuji moc.. právě zvažuji, co nejlépe.. naši jsou vážně strašně hodní, mluvila jsem teď potřetí s maminkou, co může udělat, poslat, pomoci, peníze.. už to ví i sstra, fakt jsou všich strašně hodní.. o to víc brečím
Důvod, proč zvažuji bydlení u rodičů - já jsem byla celý dospělý život samostatná, vždy jsem si věděla rady To, co se stalo mě strašně ranilo.. a vím, že mám pořád důvod fungovat pro malou, hodně mě baví, je neuvěřitelná hodná, krásná a... a on se s ní nechce pachtit a pro mě je důvodem zítrat vstá z postele.. Za rok bych měla jít do práce, je to dlouhá doba, ale už teď přemýšlím, co budu dělat, hledám nějakou vizi.. budoucnosti..
Ano, mám strach, že mě čeká těžké období, ale nedovedu si představit, že na tom budu duševně hůře než poslední rok.. právě myslím, že jemu to prostě nedochází a nikdy nedojde, je to něco, co nemůžu změnit.. změnit dospělého člověka.. je mu 45.. nedokážu vůbec myslet na to hezký, co se stalo, je mi z toho zle. Vím, že to chce čas, čas a čas..
Přečetla jsem tu všechno a vidím, že tě čeká obtížnější životní období, kdy může být dost věcí jinak, než bylo dosud.
Já bych jako první byla nesmírně vděčná za to, že ti aspoň něco po tom "zemětřesení" zůstane - ale ne "hmotné věci", ale vztahy. Dcerka a tví rodiče. V okamžiku, kdy člověk ztratí dítě anebo vztah s rodiči, jde najednou všechno ostatní stranou.
Zůstává ti dcerka, a také bych viděla obrovký přínos i v rodičích, o kterých píšeš, že jsou hodní. Máš se o koho opřít, od koho se dát pohladit, postěžovat si...a VÍŠ, že máš kam jít, že tě přijmou, na radu, pohlazení, a třeba i k bydlení. Tpohle nemá každý a je to dar!
Protože budeš potřebovat hodně síly na zvládnuté celé situace (a ona klidně může dopadnou i nad očekávání dobře, i když se to teď nezdá), naprosto bych si zjednodušila život na co nejménší obtížnost, co půjde. I přes hmotné ztráty. někdy tím, že člověk něco ztratí, na druhé starně získá něco mnohem vzásnějšího. Takže já osobně bych se domku asi nějakým způsobem vzdala Píšu já osobně, neradím), protože to, co ti tu radí - víc práce, hlídání dětí, nájemnce), je řešení na omezenou dobu, třeba na období jednoho roku, ale při dlouhodobém stresu a tlaku se člověk za čas zhroutí. Ono stačí, co se teď děje.
Zjednodušila bych si tedy život co nejvíc, odstříhala všechno, co vyžaduje strašně moc energie a nemá to patřičnou rentabilitu...
Jistě se neztratíš, jak jsem pochopila ze tvých příspěvků.
Pokud by mi totiž měsíčně "chybělo" 15000,-, to je bohužel strašně moc peněz, jde to vydělat nárazově, ale měsíc co měsíc? Měsíc co měsíc být ve stresu, jestli vyjdu - to bych nedala.
A jinak k partnerovi - je to nezralej chlap, který se možná zhlídnul v bezpracným životě u nějakého známého v hospodě nebo někde...a myslí si jako někteří jiní, že jinde lítaj pečení holubi do huby. Bez práce. On v životě jednou jistě tvrdě narazí...a bohužel (nebo bohudík) - ono všechno se vrací....dobré i zlé. A utéct před povinnostmi - protože dítě, dům, hypotéka JSOU povinnosti (ale současně i radosti a obojí patří k životu) stejně nejde nadlouho. Ono to člověk dožene. Takhle se chová malej kluk. On nemusí být zlej...třeba mu ty věci taky jen přerostly přes hlavu a neví kudy kam, chlapi bývají mnohem větší srabi v těhle věcech.
Ty jsi daleko vyspělejší jedinec než partner...a myslím, že jeho do určité míry i chápeš, omlouvala jsi ho, vyrovnávala jsi doteď jeho neschopnost, možná ses k němu chovala až moc meteřsky, nevím....no, asi potřebuje šanci "jít na chvíli do opravdového života"..jako velké dítě.
Jistojistě brzo zjistí, že tohle není taky to pravý ořechový.
Moc držím palce a já bych se rodičům svěřila, víc hlav víc ví a máš u nich jistotu, že budou chtít jen tvé dobro a dobro své vnučky...vyslechla bych radu a nechala bych se i pohladit, protože teď to jsitojistě potřebuješ...
Hodně štěstí a síly.
|
| Magdaléééna |
|
(15.6.2012 23:27:41)
Omlouvám se, zůstal tam text, který jsem si od Tebe zkopírovala..
|
| Pam-pela |
|
(15.6.2012 23:41:22)
A právě duševně na tom budeš mnohem líp než před pár dny, protože už VÍŠ. A když člověk ví, opravdu ví, může se k tomu nějak psotavit a začít dělat kroky k nápravě. pro mne je nejhorší nejistota, a taky pocit nesouladu a napětí doma, a´t pramení z čehokoliv. Bezpodmínečně potřebuju být v souladném a nejlépe láskyplném prostředí.
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 1:03:30)
Pam-pelo, děkuji moc , já to mám nastaveno úplně stejně.. ale já už vidím zítřek.. vlastně dnešek Bude krásný den a já v něm budu stát a budu se divit, jak může být tak krásně, když mě se přihodilo něco tak..
Malá je strašně zlatá a já se moc snažím, aby pociťovala, co nejméně. Ale vidím, že vnímá, že se něco děje Potřebovala jsem si o tom promluvit s někým "mimo". Děkuji moc všem Vím, že se dějí mnohem horší věci. Řekla jsem o tom jen nejbližším lidem, vidím, že se snaží pomoci.. v dobrém úmyslu pomoc kde mohou.. zvoní mi tu pořád telefon.. a to je teprve začátek.. Díky moc, beru tak, že změnit to nejde, prostě mi někdo umřel Vím, že jsem úplně blbá, blbá, blbá, tolik věcí zkousnu.. a mně ze všeho nejvíce vadí slova, který vyslovil
|
| Pam-pela |
|
(16.6.2012 16:30:41)
A vůbec nevadí, když to dítě vnímá, to se nějak nedá nic dělat, pro takhle malé dítě je důležité, že má tebe, zázemí a že ví, že jsi tu pro něj, tak jak to ty cítíš u svých rodičů.
pokud bude aspoń trocu v pohodě, bude v pohodě i malá, tam je naprosto řpímá úměrnost, takhle malinké děti jsou hodně moc závisleé na rpzpoložení maminky. O ni se neboj.
|
| Pam-pela |
|
(16.6.2012 16:35:01)
teda to je chyb....spěchám a chtěla jsem to honem napsat.
Dítě se přizpůsobí docela v pohodě téměř všemu, pokud je maminka v klidu a bere to ona.
A slova partnera jsou "jen" slova...jako říkal - miluju vás, teď říká něco jiného, ale obojí má tak stejnou váhu....
Věřím, že tato slova člověka zasáhnou a jako nůže se zaryjí do srdce, ale možná, že by si dnes už partner nevzpomněl, co to včera vypustil vůbec z pusy...
Někdy je potřeba jen být, přežívat, vždycky se jedná jen o dočasný stav, to je dobré si uvědomit. Bude líp, jak jsem to psala jinde, je to bolest "po operaci", bolí to, je třeba to vydržet, ustát a den ode dne to bude lepší a lepší.
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 18:32:57)
Pam-pelo, ano, já vím, jsou to jen slova, ale mě to strašně ranilo.. ale i nakoplo.. kdyby se to někomu stalo jinému, tak bych nechápala, jak se takto někdo může chovat, ale takto nechápě tluču hlavou do zdi.. co dokáže člověk.. vedle mě, ještě včera mně hodně blízký Jak to příště poznat? Vím, že není odpovědi.
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(15.6.2012 23:39:16)
Já myxlím, že to nejhorší máš už za sebou, a to je to, podívat se pravdě do očí a přiznat si, jak to je. Já jsem také měla iluze o svých blízkých lidech, ale - právě rodiče mi v mém životním propadu a zklamání chyběli moc moc...protože u nich člověk ví, že o mají opravdu rádi ať se děje co se děje. Me všichni, vím. A protože to není samozřejmost, nedá se to ani zlatem vyvážit. Azyl u nich budeš mít kdykoliv a tahle jistota tě může hodně držet, kdyby bylo nehůř, tak.....
Partner - já myslím, že to nemyslel doslova...o tom pachtění s dcerkou. Oni to chlapi berou jinak, a otcovství je to pro ně závazek (mateřská láska je trochu jiná než ta otcovská) a on prostě ztratil sílu jít dál a protože je zbabělý, chce utéct, ale to poslední dobou tolik chlapů , prostě žena vydrží víc. Až neskutečně a hlavně právě i tím, že jí drží dítě. Ono spoustu chlapů si myslí, že když utečou, že utečou před vším dosavadním, před problémy, ale tak to není, nejde nahodit reset, jak to tu někdo psal.
Je dobře, že můžeš plakat a je dobře, že víš, že tě někdo miluje, dcerka, rodiče, fakt je to strašně moc a moc. Někdy člověku nezbude zhola nic....může se to stát a začíná znova od nuly, zklamaný a opuštěný.
Ty si poradíš, to já jasně vidím.  . Stačí malá pomoc a to, abys našla kousek klidu v sobě...nedělej rozhodnutí pod tlakem a v afektu. Nech tomu chvíli čas a důvěřuj, že ono se něco objeví, třeba něco, co teď člověk nevidí, vždycky když se zavíraj jedny dveře, otevíraj se jiné...ale člověk je přehlídne, protože se pořád otáčí k těm zavřeným. Já když mi je nejhůř, vždycky odněkud dostanu podanou pomocnou ruku, ale většinou odtud, odkud bych ji nečekala.
Tohle není bezvýchodná situace a třebaže změny budou, nemusí být úplně špatné, ale to pak člověk vidí až odstupem času.
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 0:48:46)
To s těmi rozhodnutími vím, ale já na jednu stranu chodím od ničeho k ničemu, hledám, co začít řešit první, i těch praktických věcí, resp. neexistuje v tom směru v mé hlavě zkušenost, tak mi i mytí nádobí trvalo skoro půlhodiny, a to jsem myslela, že nedomyju.. dnešek jsem prožil vlastně jen skrzevá dceru .. na stranu druhou potřebuji se upnout k něčemu dalšímu, budoucímu a.. a.. a není k čemu. vždy jsem měla plno plánů, energie, nejsem to já
|
| Pam-pela |
|
(16.6.2012 16:27:53)
Tnám to, několikrát jsem tuhle situaci zažila, v různé formě. Jsem hodně akční, aktivní, umím zabrat, umím si poraidt, jediné, co pro mne byl oříšek - čekat, být zahnaná do koouta a nevidět východisko.
Jak říkám, byla jsem v tomhle stavu v životě několikrát a nakonec se východisko samo našlo, někdy ale ne takové, jaké bych si přála, ale to se nejednalo o mně, ale o nevyléčitelnou nemocblízké osoby.
Ale i tam pomohl čas.
|
| Magdaléééna |
|
(16.6.2012 18:29:45)
Ano, čekání s rukama v klíně, kdy nemůžeš nic, nic.. je to nejhorší, potřebuji se k něčemu upnout, ano, mám dceru, ale já potřebuji budoucnost, mít sny a plánovat.
|
| Pam-pela |
|
(16.6.2012 19:49:08)
Plánovat jo ...budoucnost je, ale vím, o čem mluvíš, najednou se rozsype to, s čím člověk počítal, co bral jako domov, blízkého člověka.
Člověk má najednou pocit, že prozřel, že žil vedle někoho, koho nezná...já to měla tak, že jsem "neviděla" to, co vidělo okolí, které bylo nad problémem. Žila jsem v iluzi, ale tak žijeme téměř všichni. Kecla jsem si z výšky na zem, to, co teď prožíváš ty, mám prožité v trochu jiné hře. Kromě původního neuvěřitelně obrovského zkamání mi to ale přineslo i spoustu dobrého, uvědomění si sama sebe a vím, že už NIKDY nebudu taková, jako jsem byla dřív.
Jsem jiná, a protože jsem si leccos uvědomila (a o to uvědomění si v život jde především), myslím se, že už nikdy nebudu v situaci, ve které jsem byla. Nikdy neříkej nikdy, ale - pokud člověk onu situaci fakt zvládne jako zkoušku a tou zkouškou projde, nemusí ji prožít znova, proč taky? Proč by škola života zkoušela zas to samé? Spíš přijde něco jiného.
Takže si myslím, že pokud hned nebudeš hledat nějakého nového chlapa, ale dáš si trochu čas (a sama uvidíš, co se bude v té době dít, možná že budeš sama příjemně překvapená, někdy to tak je), nemůžeš si už znovu přitáhnout slabocha. Budeš mít případně nového partnera o level výš. Pokud pochopíš, kde jsi i ty dělala nějakou chybu...a mohla být dělána v dobrém. Já svou chybu našla, hledala jsem teda spíš u sebe než u toho druhého, ale já to tak mám...a snažila jsem se k lidem kolem nevysílat negativní myšlenky, protože když jsem to zpočátku dělala, jinak to nešlo, než jsem to zpracovala a tak, vracelo se mi to jako bumerang. A někdy je ta situace jen proto, že si tím člověk prostě "musí projít", a stejně nezbývá, než to přijmout.
Já se nedokázala moc zlobit na druhé, spíš ve mně zůstala křivda, ne zloba...ale i to chtělo čas.
A ještě jednou, pokus se (mně to moc nešlo, ale byla jsem na to o kus "hůř", bez těch rodičů a blízkých...) zachovat v sobě uvnitř klid...co nejvíc klidu a důvěry, že všechno bude v pořádku. Zatím nevíš jak, ale v pořádku...a ono se NĚCO objeví. To NĚCO se může objevit jen v tom vnitřním klidu. Já pokaždé, když jsem byla v situaci, kdy jsem byla naprosto v koutě )několikrát) a nevěděla jsem, jak dál a poprosila jsem "andělíčka strážníčka", děly se zázraky, které by ani v televizi nevymysleli
Přeju hodně síly a rozvahy.
|
| Magdaléééna |
|
(17.6.2012 22:03:46)
Jo, jo, vím "o čem" mluvíš..
Já už jsem byla jednou v životě v situaci, kdy mi bylo opravdu zle a nevěděla jsem kudy kam, ale nejednalo se o rozchod, ale také partnerský problém..
Víš, já se právě bojím, že fakt, že se mi něco takového přihodilo - ten šok po letech.. s kým vlastně žiju/žila, no, zkrátka, že to úplně nevyloučí možnost, že mi to stane znovu A to nemluvím o tom, že už teď se bojím, jak budu v budoucnu opratrná, přeopatrná a nevěříci a že se tento můj postoj, který nedokážu změnit, může projevit na budoucím vztahu A ještě k tomu mám dítě, takže bojím, bojím.. jak dokážu věřit.
Vnitřní klid snažím zachovávat, ale pocity přicházejí ve vlnách, úplně neočekávaně a očekávaně se vrací, jitří vzpomínka, drobnost, někoho potkám ve dvojici za ruku, tatínek s kočárkem
|
| Pam-pela |
|
(18.6.2012 16:58:36)
Ale ono všechno tohle je normální stejně, jako je to normální třeba po úmrtí blízkého člověka. Je potřeba si projít různými fázemi truchlení, které mají svou posloupnost...takže právě ten čas.
A jak tu někdo psal - třeba partner prohlédne a bude se chtít vrátit...i třeba s prosíkem..těch alternativ je víc, jak to u vás bude pokračovat. Hodně záleží na tobě, i když to te´d tak nevypadá.
. Psala jsem to tuhle u Klauna s odkazem na "návod", jak se zachovat v podobné situaci, ale nebylo to moc pochopeno .o), tedy pochopeno správně a je to strašně těžký TO udělat doopravdy, zevnitř.
|
| Magdaléééna |
|
(21.6.2012 0:55:01)
Děkuji moc Já vím.. teoreticky to vím Nedaří se mi dělat nic, nic.. vůbec nic, abych nebyla myšlenkami někde jinde.. i když jsem s malou, myslím na to, jak se její táta změnil a jak často ho uvidí.. úplně mě děsí představa.. až ho uvidí po nějaké době, že řeknu, nestyď se, ty si nevzpomínáš? To je přece tatínek
Nejhorší je ten rozpor, já mám vlastně štěstí, že vztah skončil, protože situace, kdy on nedokázal cokoliv řešit, změnit.. byla neúnosná. Jen mě děší ten rozdíl mezi jeho chováním 3 týdny zpátky a dnes..
Vrátit né.. jednak si myslím, že on chce opravdu žít úplně jinak, my a vše kolem jsme byli taková devítiletá odbočka od jeho ideálního životního stylu, od nezávislosti jo, jo, asi to bylo i fajn, ale stačilo.. Jsem z něj hodně zklamaná, ale to je život.. Vůbec si do mysli nesmím pouštět vzpomínky, i tak těžké, ale musím koukat dopředu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
.
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)