Plánovat jo ...budoucnost je, ale vím, o čem mluvíš, najednou se rozsype to, s čím člověk počítal, co bral jako domov, blízkého člověka.
Člověk má najednou pocit, že prozřel, že žil vedle někoho, koho nezná...já to měla tak, že jsem "neviděla" to, co vidělo okolí, které bylo nad problémem. Žila jsem v iluzi, ale tak žijeme téměř všichni. Kecla jsem si z výšky na zem, to, co teď prožíváš ty, mám prožité v trochu jiné hře. Kromě původního neuvěřitelně obrovského zkamání mi to ale přineslo i spoustu dobrého, uvědomění si sama sebe a vím, že už NIKDY nebudu taková, jako jsem byla dřív.
Jsem jiná, a protože jsem si leccos uvědomila (a o to uvědomění si v život jde především), myslím se, že už nikdy nebudu v situaci, ve které jsem byla. Nikdy neříkej nikdy, ale - pokud člověk onu situaci fakt zvládne jako zkoušku a tou zkouškou projde, nemusí ji prožít znova, proč taky? Proč by škola života zkoušela zas to samé? Spíš přijde něco jiného.
Takže si myslím, že pokud hned nebudeš hledat nějakého nového chlapa, ale dáš si trochu čas (a sama uvidíš, co se bude v té době dít, možná že budeš sama příjemně překvapená, někdy to tak je), nemůžeš si už znovu přitáhnout slabocha. Budeš mít případně nového partnera o level výš. Pokud pochopíš, kde jsi i ty dělala nějakou chybu...a mohla být dělána v dobrém. Já svou chybu našla, hledala jsem teda spíš u sebe než u toho druhého, ale já to tak mám...a snažila jsem se k lidem kolem nevysílat negativní myšlenky, protože když jsem to zpočátku dělala, jinak to nešlo, než jsem to zpracovala a tak, vracelo se mi to jako bumerang. A někdy je ta situace jen proto, že si tím člověk prostě "musí projít", a stejně nezbývá, než to přijmout.
Já se nedokázala moc zlobit na druhé, spíš ve mně zůstala křivda, ne zloba...ale i to chtělo čas.

A ještě jednou, pokus se (mně to moc nešlo, ale byla jsem na to o kus "hůř", bez těch rodičů a blízkých...) zachovat v sobě uvnitř klid...co nejvíc klidu a důvěry, že všechno bude v pořádku. Zatím nevíš jak, ale v pořádku...a ono se NĚCO objeví. To NĚCO se může objevit jen v tom vnitřním klidu. Já pokaždé, když jsem byla v situaci, kdy jsem byla naprosto v koutě )několikrát) a nevěděla jsem, jak dál a poprosila jsem "andělíčka strážníčka", děly se zázraky, které by ani v televizi nevymysleli

Přeju hodně síly a rozvahy.