Da+Vi+Ma |
|
(2.3.2012 5:46:22) Za hodinu na stupuji k revizi po zaniklém těhu ve 12tt. Mimi bylo hodně neplánované a dlouho jsem se s tím smiřovala a teď se mám zase smířit s tím,že žádné nebude.Je mi hodně smutno,hodně prázdno...ten pocit,že je ve vás něco mrtvého. Manžel mi včera řekl,že potřebuji,aby všichni litovali jen mě.....Ale nepotřebuji žádnou lítost,ty uklidňující řeči mi stejně přijdou jako fráze,absolutně se míjející účinkem. Je to jen výpis myšlenek....... Myslete na mě,ať je to rychle za mnou a hlavně vše v pořádku
|
FialoFka |
|
(2.3.2012 6:45:24) ať je co nejdřív lépe.
|
|
Miilu |
|
(2.3.2012 6:55:51) Mám to za sebou 3x, nevyléčí nic, pomůže jen čas, ale v sobě to budeš mít pořád.....hodně sil
|
|
Raduza |
|
(2.3.2012 7:03:56) Hodně sil
|
|
helena + veverčátka |
|
(2.3.2012 7:37:09) Z tvého příspěvků vyznívá, že ti manžel vyčítá lítost.. To mi hlava nebere! Snad ty budeš v nemocnici, ty jsi to mimi nosila, ty máš ztrátu jak fyzickou, tak psychickou (tu má on také), tak hormonální (tu on nemá určitě a proto by tě měl podpořit). Muži to berou jinak, ale můj manžel me tedy nechal plakat, litovat se, rozčilovat, řešit. Držel me v náručí, když tu byl. Časem to prebolelo ale já to měla jednodušší fyzicky i psychicky. Každopádně projít si tou fází je potřeba. Jinak to v tobě zůstane moc živě. Měla bys mu vysvětlit že je to nutný předpoklad pro úplné vyrovnání se situaci. Plac, lituj se, povídej o tom.
|
Pawlla |
|
(2.3.2012 7:47:19) Mi to hlava bere,on trpí taky,není náhodný přihlížející,je to otec miminka,které umřelo,jsou na stejné lodi a je fakt,že když člověk trpí,nemůže být oporou partnerovi,protože tu oporu potřebuje sám.To jsou hodně těžké chvíle v manželství a rozhodně bych nikoho neodsuzovala.Zakladatelce posílám virtuální.
|
helena + veverčátka |
|
(2.3.2012 8:22:57) No asi máš pravdu. To nic nemění na tom, že takový přístup by mi nevyhovoval.. Můj manžel je schopen si o tom povídat, i když tenkrát utrpěl stejnou "ztrátu" bral to jinak a mohli jsme si spolu povídat, navzájem se utěšovat. Těm okolo jsme to řekli až po.
|
|
Katka +3 |
|
(2.3.2012 8:46:09) To je otázka, jak je to s tou jeho ztrátou. Můj manžel je technicky zaměřený typ a pro něj miminko do prvního ultrazvuku a prvních pohybů tak nějak neexistuje. Rozumově o něm ví, ale nevnímá ho citově, nemá k němu ještě žádné pouto. Revizí po zamlklém těhotenství jsem si prošla dvakrát, podpora žádná, ale naštěstí se nekonalo ani žádné pruzení. Takový ten přístup "ve špitále to spravili, tak se o tom už nebude mluvit, budeme předstírat, že se nic nestalo." Nad vodou mě udržela nutnost postarat se o kluky, úplně mě vyléčilo až narození dcerky, ale stejně si občas vzpomenu.
|
Mirka 2 deti | •
|
(2.3.2012 11:13:19) U nas sme take technicke typy dvaja, dost to pomaha. Tiez som absolvovala missed v 10 tyzdni plus kyretaz v celkovej narkoze. Nejako som to neprezivala, kedze urcite percento tehotenstiev konci prirodzene takto a ked neico nie je v poriadku priroda to zariadi. Ved zena niekedy ani nevedela ze je tehotna. V case bez uzv pomaly na kazdej kontrole som realne nieco videla v 20 tyzdni. Pri prvom uzv dr akurat povedal ze tam nieco je a viac budeme vediet na dalsej kontrole. Moj gynekolog vypisuje tehotensku knizku az niekedy v 14 tyzdni. Ale viem ze teraz to zeny prezivaju inak sleduju sa pocitaju s miminkom pomaly od prveho dna ked im meska MS, ked nie skor, testuju hned, na internet davaju fotky s nejasnou ciarkou a chcu ubezpecenie ze su tehu a potom sa utapaju v ziali ked MS po tyzdni pride. Mne to pripada ze sa prilis citovo tryznia. Ale ako pisem ja som praktik a snazim sa nepodliehat prehnanym emociam, nerobi mi to dobre.
Viem ze tebe takyto racionalny pristup nepomoze kedze to prezivas inak. Tak posielam aspon virtualne vela sily nech to preboli co najskor.
|
|
|
Petra Neomi |
|
(2.3.2012 9:16:32) Nejspíš se necítí jako otec miminka... ani já jsem se v 12 týdnu necítila jako matka. Naopak ale rozumím tomu, že pocit, že má v sobě člověk něco mrtvého, je strašný.
|
|
|
|
a je to? |
|
(2.3.2012 7:43:37)
|
|
Alenas12 |
|
(2.3.2012 7:54:47) Neboj bude to dobré. Přeju hodně sily
|
|
Líza |
|
(2.3.2012 8:05:39) Da, zažila jsem to a nesla jsem to hodně blbě. Tehdy můj manžel moc nechápal - respektive ano, snažil se mě podpořit, ale přece jen v týhle fázi to těhotenství bylo daleko reálnější pro mě než pro něj, a bylo pro něj asi těžký pochopit, jak moc těžce to nesu. Doktor mi tehdy řekl: Důležité je, že doma už jedno dítě máte. Zapamatujte si, že ten potrat jste nijak nezavinila. A nebojte se, neohrozí to možnost mít další dítě. Těmahle třema větama mi hrozně pomoh. Ale vyřešil to až čas.
|
|
Seyla+1 |
|
(2.3.2012 8:22:22) Sestra byla už 3x a já nikdy nevěděla co říct, jak ji podpořit, utěšit
Přeji hodně sil. Vše dopadne dobře!
|
|
Annaka |
|
(2.3.2012 9:27:43) Dášo, myslím na tebe , ani nevíš, jak moc je mi to líto .
|
|
Andrýsek + 2 |
|
(2.3.2012 9:29:23) Jedině to může zmírnit další těhotenství, já to zažila loni na jaře, nikdo se semnou doma nepáral, ve mě to zůstávalo jako nevybuchlá bomba, teď jsem zase těhotná a už to v sobě mám jen jako fakt, že se to stalo, ale zapomenout to, to se asi nedá. Přeji hodně síly
|
|
|