Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši

Tutenstein - mi ne. Já jsem si pořvala prvně a pak se zasekla. Při té četnosti, kdybych to neházela za hlavu, byla bych v Bohnicích. Pamatuji si první potrat, který měsíc to byl, poslední také, páč po něm mám druhé dítě(pamatuji si početí narozených) a ty mezi tím bych vyjmenovala v jakém sledu a kdy a jak jsem potratila, ale data jsou mimo. Já jsem to brala tak, že asi se mnou nechce být, tak ho nebudu nutit. Udrží se to, které bude s námi chtít zůstat, ty mi za to budou stát. Hlavní je, aby se s tím každý popral po svém tak, aby neskončil na flašce, nebo prášcích. Pokud někdo má touhu pálit svíčky, nechť to dělá(pokud se to nestane nemocí), pokud to někdo potřebuje rozebrat, taky fajn, pokud to někdo nebere, je to také cesta.
Jediná správná cesta je ta, aby si to ta žena přebrala sama v sobě po svém a sama si to uzavřela. Nikdo jiný to za ni nedokáže.