Kačislava | •
|
(16.11.2011 14:27:29) Ahoj, mám desetiletého syna s dysfázií a rehabilitaci motoriky jsme absolvovali, když mu bylo asi šest let... Bylo to v podstatě rehabititační cvičení s fyzioterapeutkou, chodili jsme k ní asi rok jednou týdně a cvičili téměř každý den i doma podle jejích pokynů (byla to fyzioterapeutka specializovaná na děti s poruchami motoriky). Na začátku na tom syn motoricky moc dobře nebyl, zhruba po roce byl v "průměru", od té doby motoriku udržujeme sportem... Sice dodnes občas udělá něco neobratně a učí se nové sporty většinou pomaleji než dcera, ale jezdí na kole, lyžuje, bruslí, plave, dělá judo a basket, chodí na keramiku... Pomohlo mu to určitě i ve škole, v držení tužky a tak. Já doporučuju.
|
Tessis |
|
(16.11.2011 16:11:41) Kacislavo: prosím, kde jste tu rehabilitaci motoriky absolvovali a pro jak staré děti to je? Mám 4letýho syna s lehčí expresivní, ale motorika nic moc, hlavně teda ta hrubá a vůbec netušim, jak to s ním mám trénovat..
neumí šlapat, neumí někam vylézt, třeba vylézt po malém žebříku a sklouznout se se naučil někdy v 3,9roku atd. Je celkově prostě neobraný, neskáče a nelítá jako jiné děti, je na sebe extrémně opatrný.
Jemná ujde, ale oooobr problémy s grafomotorikou, mám v plánu grafomotorický kurz, ale ještě nějaký musím najít, páč samozřejmě u nás ve městě nic
|
Kačislava | •
|
(18.11.2011 15:18:49) já jsem z Prahy, ale tip na fyzioterapeutku nám dala dětská neuroložka. Také mi doporučila, abych syna přihlásila do Sokola a pak vybrala nějaký bojový sport... Tak jsem jí poslechla, syn chodil od 4 do 6 do Sokola na cvičení pro předškolní děti a od sedmi chodí na judo. Teď už dělá i míčové sporty, ale na tom začátku mu to nešlo... Určitě se ale zkus zeptat na nějaké dětské neurologii, nám to opravdu pomohlo. My jsme na grafomotoriku také měli chodit, ale logopedka se speciální pedagožkou nás nakonec nasměrovali na program pro děti s dysporuchami Maxík, protože syn toho pořád měl moc, rehabilitaci, logopedii, nápravné programy a pak už byl zase najednou ve škole a nemohl by se byl učit psát s ostatními dětmi... No blbnem takhle od jeho nějakých čtyř let a stejně skončil v dyslektické třídě, protože z té dysfázie je dyslektický, dysgrafický, dysortografická a dyskalkulický ... Naštěstí je strašně sociálně zdatný, aspoň to
|
Kačislava | •
|
(18.11.2011 15:21:10) jo a myslím, že mu bylo pět nebo šest, když jsme chodili, ale podle mě to jde dřív, myslím, že ve čtyřech už by to šlo. Stejně mu musíš s těmi cviky pomoct, vlastně ho tak různě hladíš, otáčíš, cvičíš všechno s ním...
|
Tessis |
|
(18.11.2011 15:32:39) Kacislavo, no u nás je právě s tou socializací poměrně problém. Ted jak chodí do školky, tak jako trošku lepš, dětí už se nebojí..ale že by sám chodil na nějakej kroužek, to jako zatím neexistuje.
On má hlavně k tomu pohybu docela odpor, dělat to vůbec nechce. Jako ve školce nějaký to jejich cvičení zvládá, ale prostě jinak na sporty je totální dřevo...třeba sednout na First bike ho prostě nedonutím, doted jezdí na plastovým Enduru atd.
On je spíš typ "myslitel", to ho baví různé úkoly a tak, je fakt hodně spolupracující, ale co se týče nějakého sportu, tak to jako nula od nuly pojde..
proto bych radši nejdřív jenom nějaký kurz, kde by mi ukázali, jak s ním cvičit a tak.. na nějaký pohybový kroužek zatím fakt nemá, hlavně sociálně teda.
Díky za odpověd, zkusím se zeptat u nás v jednom centru, tam by mohlo něco být. Nějaký ten dyskurz právě v plánu mám, ale na to je syn ještě malý..to nejdřív za rok - dva. Do školy půjde skoro až v osmi (je říjnovej).
Jinak podle Krejčířový by zatím ani žádný dys poruchy mít nemusel, on má tu dysfázku slabší, respektive má ji slabší v tom narušení ostatních složek. Tam je narušená snad jen ta motorika a grafo. Jinak je spíš v té neverbální složce nadpůměrný. No ale řeč jako nic moc, aktivní slovní zásobu má velkou (na dysfatika), +-600slov, mluví ve větách jednodušších...ale prostě výslovnost a gramatika, děs běs...rozumíme mu jenom my.
|
Tessis |
|
(18.11.2011 18:16:26) Kacislavo, tak už jsem sehnala terapii. Díky moc, vůbec jsem nevěděla, že něco takovýho je i pro dysfatiky. Super
|
Kačislava | •
|
(24.11.2011 13:29:35) Ono se mu ten pohyb pro tý rehabilitaci zlepší, má to vliv i na tu grafomotoriku, u nás to bylo z těžkýho podprůměru do průměru... Syn nikdy nebude nějakej akrobat, ale už mu ty sporty tak nevaděj jako dřív... A mimochodem v Sokole jsem na začátku musela sedět v tělocvičně, aby mě viděl ... Měli jsme ale fajn cvičitelku, s těma malejma dětma dělala spíš takový hry a v rámci hry museli pro vylézt, doběhnout, seskočit, pak vždycky něco dostali, že to splnili (bonbon), takže asi napočtvrtý už jsem mohla zůstat v šatně .
|
Kačislava | •
|
(24.11.2011 13:35:37) Nějak to po sobě nečtu... v Sokole pro něco vylézt či doběhnout... A ještě jsem chtěla říct, že syn šel taky skoro v osmi do školy, ale předtím chodil rok do "nuláku". Pak měl 2 roky asistentku a teď je v dyslektické třídě... Asistentka byla fajn, jenže spoustu času strávil na chodbě, protože se v matematice a češtině učil něco jiného než zbytek dětí a navíc se syn naučil na tu asistentku spoléhat a nechtělo se mu pracovat samotnému. Teď se musí snažit sám... Je to teda boj ... Ale zase je pravda, že on má ty hlavní dysporuchy snad všechny...
|
|
|
|
|
|
Tessis |
|
(30.11.2011 20:38:25) Báro, tak dysfázie je těžká vada řeči obecně. Ale v rámci té diagnozy ji má lehčí. Jinak problémy jiné (diagnostikované) nemá, ale co se týče povahy, tak je dost úzkostný a přecitlivělý. Ovšem není to na diagnozu
|
Tessis |
|
(30.11.2011 20:45:38) Báro, on u nás je hlavně problém v té povaze. On by asi klasickou školku nezvládnul ani bez dysfázie. V téhle logo třídě je 14dětí a dvě učitelky. A prostě celou tu dobu, co tam je, tak ta učitelka s ním musí být.
Nedělal by nic sám, třeba děti dostanou úkol nějaký, a on, ač ho zvládá dobře (hlavně ty "myslící" úkoly), tak pokud u něj nebude učitelka sedět a říkat mu: "ano, máš to dobře, neboj se, pracuj dál.."atd. Tak on by prostě jen seděl a bulel.
Stačí, aby neměl učitelku na dohled a už panikaří a brečí. S paní učitelkou chodí i na záchod
Do nástupu do školky se dětí příšerně bál, teď jako zvládá jejich přítomnost, zapojuje se do řízených společných činností, ale jakmile mají "volnou" hru, tak buď sedí sám u stolu, nebo zas něco dělá s učitelkou.
Co se týče dysfázie, jestli to je nebo není postižení. Pro mě to postižení je (btw. jako postižení se už označuje i ADHD nebo poruchy učení), máme s tím neuvěřitelně moc práce.
Ale nechci se tu pouštět do nějakých takových debat, prostě někdo to bere jenom jako těžkost, pro nás je to problém dost velký. Dávám do toho veškerý volný čas a hlavně peníze (placená logopedie, pomůcky, terapie atd.), a fakt jsem někdy K.O.
Což neznamená, že pro někoho jiného to musí být problém stejný jako pro nás
|
Tessis |
|
(30.11.2011 20:59:05) Báro, jinak jak jsem psala o stránku dozadu, docela vylejzá problém s hrubou motorikou. On má strašně slabý ruce - třeba ve školce vytlačují z modelíny, on nevytlačí...nebo kreslí přes propisovací papír, jemu se to nepropíše.
Neexistuje, že by šel na prolézačky, že by sednul na tříkolku (neušlape ji), že by se projel na koloběžce. Na druhou stranu nevím, na kolik je to tím, že má špatnou motoriku a na kolik tím, že on prostě nechce a bojí seProto jsem ráda za tu fyzioterapii, co mi tady poradila Kacislava, tak doufám, že se tam zlepší i v tom pohybu.
Snažíme se ted hlavně socializovat v té školce, ale zatím žádnej zázrak. Hlavně "normální" děti ho až tak neberou, prostě se ho na něco ptají, on bud neodpoví vůbec nebo jim to řekne, ale děti mu zas nerozuměj.. a pořád se ptají "co říkal, co říkal"..a za chvíli je to přestane bavit a prděj na něj úplně.
Myslím, že strašně moc dělá ta povaha..dítě, které třeba nemluví vůbec, nebo mluví blbě...ale je vůdčí typ, který se umí zařadit, to nemá tak těžké jako dítě, které je od přírody introvertní a bázlivé, a k tomu má ještě poruchu řeči a to ne zrovna lehkou.
Na psychoterapii jsme chodili chvíli, nicméně nám psycholožka řekla, že ona to už nevidí jako potřebné..že kdyby měl ze školky noční můry, nebo se pomočoval atd., tak to by problém byl.
On jinak do té školky chodí rád, těší se tam..ale prostě s těma dětma tam nijak extra nefunguje, jako zapojí se do toho, co mu řeknou učitelky nebo tak..ale jinak, že by se tam s někým kamarádil nebo si hrál, tak to vůbec Sedí s učitelkama...
S porozuměním řeči problém nemáme, rozumí víc, jak někteří zdraví vrstevníci, i ty znalosti má mnohdy větší..ale zas na druhou stranu v tom pohybu a socializaci je těžce za nima
|
Cirilinka |
|
(30.11.2011 21:02:06) není syn hypotonickej?
|
Tessis |
|
(30.11.2011 21:05:48) Chrobáku: z neurologie máme normální nález, prý je to způsobené dysfázií..hlavně ta expresivní dost motoriku ovlivnuje.
jinak pro Eržiku, jestli tu někde je: spolupráce se školkou je úžasná, ted jsem zprostředkovala kontakt na eshop kamaráky s různýma pomůckama, pro jednoho chlapečka ze školky se bude přes tu moji kamarádku vyrábět VOKS..a celkově se zajímají o všechny novinky, občas jim tam nosím i nějaké pomůcky, co už nepotřebujeme...takže za mě fakt spokojenost největší
|
Tessis |
|
(30.11.2011 21:12:52) Báro, jinak my tu přípravu do školy už děláme. Syn ve školce pracuje na stejných úkolech jako předškoláci. On už sčítá a odčítá do 10, čísla jako symboly zná do 100. Písmena na začátku slova zatím rozlišuje - ale já nevím, jestli to nemá jenom našrocené, páč to ví i u slov, který říká blbě, což je divný
"Přečte" globální metodou už spousty slov, jeho to strašně zajímá, pořád ukazuje na slovo a musím mu je číst, a on už je pak pozná sám. Prostě někde je něco napsanýho, a on to řekne (sice šíleně jeho způsobem), ale řekne.
My fakt nemáme problémy s takovýma těma "školníma" věcma, on je celkem v těch kognitivních schopnostech nadprůměrně nadaný.
Ale právě v té motorice a grafomotorice, a celkově socializaci a emoční labilitě, to je fakt někdy na mašli
S dospělýma vůbec problém nemá, je komunikativní, milej, pořád se směje..ale dětský kolektiv nic moc, a stačí nějaká blbost a on brečí (nemůžu něco najít, něco mu spadne, atd.)
|
Tessis |
|
(30.11.2011 21:22:46) to tady dneska zahlcuju..pardon..
Chrobáku: já právě pár hypotonických dětí znám a je to na nich vidět, ale prostě ony ty různé věci aspon zkoušícož u nás je zásadní problém, že on to ani nezkusí...on v životě venku neběhal (jde způsobně se mnou za ruku a nehne se ode mě)...v životě neskočil třeba z obrubníku, neseděl na houpačce (bojí se, ač to nikdy nezkusil).
On je prostě taková pecka, co radši bude sedět tři hodiny u Logica Prima, než aby šel ven na prolézačky.Když jsou se školkou venku,tak bud jde s paní učitelkou za ruku, a když jsou na zahradě..tak si tam sbírá sám listy a třídí je podle barev, nebo si srovná podle velikosti, napichuje je na klacek..a to mu jaksi ke štěstí stačí. V říjnu mi učitelka s hrdostí hlásila, že vlezl i na písek a udělal tam bábovičku!!! Do té doby věc nevídaná, nevlezl by tam, páč by se náhodou mohl ušpinit...
|
Martule, 2děti |
|
(2.12.2011 16:34:25) Tess, možná, že to nebylo úplně stejné a máte to horší, ale něco podobného jsem s dcerou zažívala taky. Nastoupila do školky až dva měsíce před 4.rokem, ale byl to horor podobný tomu co popišuješ. S dospělýma v pohodě, s dětmi nic. Proto si myslím, že se to může věkem srovnat. Během dalšího roku se celkem zklidnila. Jen ji každá nemoc rozhodila a zase se zklidnit bylo potřeba chvíli času. Nebylo to ale už tak strašné jako ten rok předtím. Teď je v pohodě a i po nemoci už nic neřeší. Ale, což je myslím u dětí nezvyklé, hrozně se bojí neznámého. Ví, že už půjde do školy, a když se o tom začne mluvit, tak brečí, že se bojí. Tak snad to nebude takový horor jako první rok ve školce. A přeju ať se tvůj syn také srovná časem i sociálně. A to s tou fyzioterapií ať vám vyjde a posune dopředu.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(3.12.2011 12:52:52) Marto, my máme jednu prvňačku, která první den odmítla vstoupit do třídy, dalších 14 dní byla ochotná vejít dovnitř a jen sedět v koutku, pak teda začla trochu pracovat, ale jen když se zrovna nikdo nedíval, teď už se někdy můžu i mrknout, jak jí to jde... A to nám i všechny děti znala už z dřívějška - komunikovala s námi hřišti, v restauraci, u nás doma na návštěvě - kde mimochodem klidně zůstane bez rodičů přes noc apod. Ale ve škole...
A měli jsme jednoho prvňáčka, kterej celej první rok, když jsme si v pondělí ráno na kroužku říkali, co jsme dělali o víkendu, nepromluvil. Ani při jiných podobně veřejných příležitostech. Ve druhý tu tak tam krátká věta... a ke konci druhý třídy, když jsem říkala mamince, že vyprávěl, jak se babička o víkendu opila na rodinný oslavě, tak málem omdlela, jestli prej nebylo lepší, když nemluvil
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|