Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:33:21) Řidičák mám od 18, jezdila jsem asi rok, pak skoro 10 ne. Teď jezdit musím, kvůli práci, dopravě dětí a tak, udělala jsem si pár jízd v autoškole a tam to bylo ok. Jenže to jsem věděla, že instruktor má brzdu a když něco pos..u já, tak to vyřeší on. Teď když jedu sama, tak mám smrt v očích, staženou řiť a normálně se klepu, i když jedu pár kilometrů a za celou cestu potkám jedno auto. Nebojím se o sebe, ale o to, že něco přehlédnu, nedám přednost, nebo blinkr, nebo já nevím co, a někomu ublížím Poddá se to časem, nebo mám nějakou psychózu?
|
Marťa11 |
|
(22.1.2011 22:35:33) jezdit, jezdit, jezdit... bude to lepší a lepší, hlavně nepřestávej
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:40:34) Přestat nemůžu, leda bych změnila práci a to bych nerada, takže budu muset trpět. Ale já si netroufnu ani na pár kilometrů bez navigace, auto mám automata, takže se nemusím soustředit na cestu ani řazení, fakt jen na dopravní situaci a stejně se šíleně bojím. Mně je úplně fyzicky špatně, když dojedu na místo určení. A to jsem ve všem jiném těžký flegmatik, ale ta zodpovědnost v autě mě děsí.
|
Inka | •
|
(22.1.2011 22:42:35) Tak s automatem a navigací to bude za chvíli dobrý. Já ve svejch začátcích vždycky zabloudila, protože jsem nezvládla se starat o řízení a k tomu hledat cestu.
|
|
draky+dráčata |
|
(22.1.2011 22:43:09) jako bych četla o sobě. Manžel mi taky říkal, tak ti pořídím něco s automatem, no nevím, jestli by mi to automat vyřešil. Ale je fakt, že když už jsi začala, vzdát to by bylo hodně blbý.
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:47:24) Chlapi mají to řízení nějak v krvi. Já se bojím, jezdím jak šnek, pletu si strany a nemám orientační smysl(díky bohu za tu navigaci), neumím couvat, prostě se na to nehodím. Ale teď jezdit musím, tak by mě zajímalo, jestli ten strach časem poleví.
|
draky+dráčata |
|
(22.1.2011 22:51:27) hele, nejsi v tomhle řízení moje ségra? Já, naštěstí, nemusím, zatím. Všechno mám kousek.... Ale co bude, až budu muset do práce... Měla bych se naučit řídit dřív, no ale nevím. Už 2 roky jsem ve fázi, že si říkám, měla bych, dokonce jsem i učebnici autoškoly chvíli četla. Ale to bylo celý.
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:56:08) Dej si taky pár jízd v autoškole, mně to pomohlo aspoň v tom, že jsem ochotná v sobotu nebo v neděli v poledne (kdy potkám průměrně 1 a půl auta) vyjet a drandit si to padesátkou mezi vesnicema
|
draky+dráčata |
|
(22.1.2011 22:57:55) No taky jsem si říkala, že kdybych se fakt odhodlala, musela bych asi napřed s tím učitelem, právě, ta jistota tý druhý brzdy A jinak, jak jsi psala, že spíš jen ječíš, jooo, to já taky, já vždycky, když něco, hystericky ječím a to je celý.
|
|
|
|
|
|
červík + V. 6/03 + L. 5/08 |
|
(22.1.2011 22:43:54) automata bych nechtěla, bych při řízení asi hned spala měla jsem ho jednou půjčený a pořád jsem hledala tu spojku a místo spojky máčkla několikrát brzdu, takže nikdy více
|
|
|
|
draky+dráčata |
|
(22.1.2011 22:36:58) Za mně Ti musím říct, že jsi dobrá a že Tě strašně obdivuju. Jsem na tom jako Ty, řidičák mám asi od 19ti, tak nějak, takže min. 12 le ta za tu dobu jsem jela 3x, kousínek, naposledy před 8 lety. Potřebovala bych to, ne používat, ale alespon umět, kdyby něco, protože jsem fakt neschopná, i kdybych musela, neuměla bych to...... Ale neumím se překonat, odhodlat. A říkám si, že i kdybych to zkusila, kdy bych se odhodlala jet nakonec někam fakt sama? Takže, jsi dobrá a drž se!
|
|
*Niki* |
|
(22.1.2011 22:37:47) Taky se bojím, neřídím. Myslím, že samo se to nepoddá, ale jak to změnit, zatím nevím.
|
Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:44:57) Jsi snad nějak horší než všichni ti, co řídí? Určitě ne. Je to jen strach z neznámého, chce to pustit se do toho a jezdit a jezdit a za čas zjistíš, že na tom vůbec nic není. Jen samozřejmě musí člověk dávat pozor a přemýšlet, ale zvládnou to i naprosto průměrní jedinci!
|
|
|
Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:39:43) Poddá Řídí přeci skoro každý - proč ne ty? Je to jen otázka cviku, zkušenosti ... Ta pravidla nejsou tak složitá, jsou dělaná tak, aby zvládl řídit každý průměrný člověk - za chvíli budě suverénní, uvidíš!
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:42:52) to si říkám taky, když vidím nějaké ty machry ve škodovkách, co jsou na hranici imbecility, tak si říkám, proč oni jo a já ne Jenže to je ono, čím blbější člověk, tím míň si uvědomuje, co se může stát Mně se přitom v blízkém okolí ještě nikdo nevyboural, abych měla nějaké trauma, já si prostě jen představuju CO KDYBY....
|
Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:54:06) Tak si to nepředstavuj. Strach ochromuje. Valná většina lidí, co jedou naprosto normálně, se nemá čeho bát. Ano, hlídej si situaci, předpokládej pro jistotu, že někdo na vedlejší silnici nemusí dát přednost apod., sleduj zpětné zrcátko, ale panika nutná není. Ve všech těch autech jsou jenom normální lidé jako ty
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:57:37) Noooo kdyby byly v těch ostatních autech fakt všichni jako já, tak bych měla k tomu děsu důvod
|
Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:59:47)
|
|
|
|
|
|
červík + V. 6/03 + L. 5/08 |
|
(22.1.2011 22:40:54) musíš vydržet a jezdit a jezdit a .... já mám řidičák víc jak 17 let a pořád jezdím, tenhle měsíc už mám najeto víc jak 1000km jen kdyby ta nafta nebyla tak drahá
|
|
Inka | •
|
(22.1.2011 22:40:57) Určitě se to bude časem zlepšovat. Já se třeba bojím pořád, ne teda nějak šíleně, dojedu kam potřebuju, ale žádnej milovník řízení už ze mě nebude.
|
|
Annitta |
|
(22.1.2011 22:43:56) bojím se taky, ale nemám ani ten řidičák. Manžel mě trošk uučil na parkovišti a snad bych to i zvládla, ale pletu si strany a mám tak velkej problém s couváním, takže se bojím jít si ten řidičák udělat... Ale na druhou sranu nikdy nezapomenu, když mě jednou kolegyně vezla o půlnoci domů z práce a ona jela po úplně prázný silnici sotva 30km/h. Dokonce se vyhla i 4proudý silnici(která byla fakt úplně prázdná-jsme 30tis město a v noci fakt mrtvo) a odbočila radši na vedlejí silnici Upřímně si troufám říct, že po 2 hodinách, co mě manžel učil, bych jela jako ona... Z toho vyplývá-pokud máš strach, tak za volant radši nelez a vymysli to jinak. Ta nejistota nemá za volantem co dělat(samozřemě zdravá nejistota neva, ale jestli se klepeš...)Tahle moje kolegyně podle mě za volantem nemá co dělat. Za plného provozu by byla fakt nebezpečná pro svoje okolí. Oproti ní jsou i "čepičkáři" zlatí(manželův výraz pro starší pány, víkendové řidiče)...
|
Teraza Horáková |
|
(22.1.2011 22:47:10) anitto má za volantem co dělat. Možná je ten pocit zodpovědnosti přemrštěný, to se poddá časem.
jago - znám to, to se fakt poddá (p.s. jezdívám málo, ale čím dále jedu, tím víc se zklidňuju), jen nesnáším ten náš tank, až se trochu zmátoříme potřebuju něco menšího.
Mistrů světa je právě na ulicích moc.
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:50:05) Dneska jsem četla o tom klukovi, co dostal smyk a smetl tu rodinku na procházce. Úplně snadno si dokážu představit, že by se něco takového stalo mně. Já bych taky nevěděla, co s tím autem dělat, kdybych dostala smyka. Navíc v kritických situacích mám fakt pomalé reflexy, spíš ječím a zavírám oči
|
Tenna /2 |
|
(22.1.2011 22:56:25) A co zaplatit si tedy nějaké kondiční jízdy? Nebo manžel - neučil by tě? Abys získala trochu jistoty ... Panikaření skutečně není dobrá výbava za volant
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 22:59:10) Já měla těch kondičních jízd 6 a instruktor už pak říkal, že v pohodě, že můžu jezdit sama. Jenže tam byl ten pocit, že vedle mně sedí a má nohu na brzdě, tak jsem se nebála.
|
hokkaid |
|
(22.1.2011 23:05:36) taky jsem se zpočátku bála, po dojezdu jsem si vždycky měnila tričko (až tak!), ale časem se mi hodně věcí zautomatizovalo. Některý den to jde líp, jiný hůř, hlavně nečti ty černé kroniky!
|
|
|
|
|
Annitta |
|
(22.1.2011 23:12:34) jenže ona jezdí roky...já ten pocit chápu, taky bych měla strach, ale na úplně prázdné silnici nepochopím jet krokem-doslova-na kole bych byla rychlejší. Já si nemůžu pomoct, ale člověk ochromený strachem nebude mít potřebně rychlé reflexy, aby zabránil případné havárce. Za volantem to chce mít zdravé sebevědomí. byla bych pro nějaké ty jízdy navíc. já vždy vidím na manželovi, jak je nešťastný, když před ním jede někdo, kdo si není jistý. Čatsto jsme málem bourali, že někdo neví, jak jezdit na kruháku a dát třeba blinkr, z ničeho nic brzdí atp.
|
|
|
|
klikli |
|
(22.1.2011 22:46:19) Nechtěla jsem si původně řidičák ani dělat, z provozu a řízení auta jsem měla neskutečně velký strach. Hned po autoškole jsem začala jezdit do práce. První rok děs, ale bylo to i kvůli autu. Druhý rok to bylo lepší, třetí už jsem se odhodlala i na delší cesty 130km tam a zpět i ve špatném počasí. A to byl ten zlom. Zjistila jsem, že to jde, že nesmím být tak velká posera. Ale je dobré mít s sebou v autě aspoň na začátku někoho, kdo pomůže některé věci "ohlídat" a kdyžtak poradí.
|
|
Moris |
|
(22.1.2011 22:46:21) jezdím přes dvacet let denně a bez problémů a na jednu stranu by se mi taky chtělo říct ať nepřestáváte a jezdíte.. jenže myslím, že to každý musí posoudit sám jak na tom je... je když to čtu, tak se děsím kde vás potkám nevím, já takové pocity neměla ani ze začátku řízení, jezdím ráda, dojedu bez problémů kamkoli...přes půl Evropy chce to objektivně zhodnotit jak na tom sem...a neriskovat... myslím, že není pravda, že dobře řídit se naučí každý... přála bych, aby se to zlomilo
|
Petra Neomi | •
|
(23.1.2011 0:04:47) No, mě místní debaty o řízení vyděsí dost často. Ano, praxe je jediná cesta jak se zlepšit, ale jezdit třicet prostě není v pohodě a ten, kdo tak jede, ohrožuje ostatní řidiče stejně, jako ten, co jede stotřicet. Vytvoří spoustu nebezpečných situací.
|
|
|
Vaclavka |
|
(22.1.2011 23:13:09) No mám stejný problém, nejezdila jsem nikdy, jako bych měla nějaký blok, prostě se bojím. Dcera mi nedávno auto půjčila, ujela jsem asi 3 kilometry, no klepala se jak ratlík... je toho moc co sledovat, jak jsem nikdy nejezdila, tak nemám reakce, zažité ovládání pedálů, řazení, prostě nic. Prostřední dcera si teď dělá autoškolu, "vyhrožuje" mi, že mi zařídí kondiční jízdy, no mám strach na to jen pomyslet. Vedle mého nynějšího pracoviště je autoškola, no mám pavouky v břiše jen pozoruji, jak adepti na ŘP jezdí...
|
|
berta+2 |
|
(22.1.2011 23:20:02) Já jsem si prostě strach zakázala. Řidičák jsem dělala se staženou prdelí před púl rokem se dvěma malýma dětma a hned jsem pak do toho skočila (jak se říká rovnýma nohama). Situace mě prostě donutila, už mě nebavilo spoléhat jen na manžela, kodrcat se s prckama MHD a tahat tašky s nákupama. Nervozita na začátku byla, zvlášť pokud jsem vezla i děti, ale musím říct, že zrovna ty mi dodaly sílu, když prohlásily, že chtějí, ať řídí máma. Po půl roce už nervozita opadla, občas zakufruju nebo udělám nějakou blbost, ale říkám si, že to se stane každému. Jediné, z čeho mám stále strach, je jízda za tmy, ale i to se pomalu zlepšuje. Takže: klid a jezdit, jezdit, jezdit! Mě řízení i začalo bavit, dává mi to pocit svobody.
|
|
jedna plus dvě |
|
(22.1.2011 23:37:27) Jako bych četla o sobě... nejhorší mám strach, že ohrozím svoje malé děti, případně někoho přehlédnu. Jezdit musím, ale jezdím zatím jen po blízkém okolí - k doktorce, do školky, na nákup, k vlaku. Na kraj Prahy, ne dál. Ale pár menších kiksů (ne bouračka)se mi už i stalo a paradoxně se tím strach zmenšil a stále zmenšuje (jezdím teď rok).
|
ZuzkaN |
|
(22.1.2011 23:55:06) taky mám strach z řízení. Autoškolu jsem si dělala ve 26letech, přemluvila jsem i manžela (tenkrát ještě přítele). Když jsem dodělala autoškolu, bála jsem se, že se budem dohadovat kdo bude řídit. PRvní jízdu v autě jsem jela já, večer potmě, dokonce jsem i zaparkovala. Manžel si to chtěl zkusit a už to nezaparkoval (Nešla nám zařadit zpátečka). Jenže, když jsme měli někam jet, museli jsme přes Prahu, přes magistrálu a já se tam bála (přejezdu z pruhu do pruhu, že se mi auto nerozjede, že mi nepůjde zařadit- to řazení fakt blblo). Takže pro mě vždycky přijel táta, převezl mě přes Prahu a já jela mimo Prahu. Ale bála jsem se víc a víc, jezdila jsem čím dál míŇ a nechávala řídit hlavně manžela, který se nebál. (mmch, po zkouškách- jízdách mi instruktor řekl, abych jezdila radši já než manžel, jemu to dal s odřenýma ušima ). Za tu dobu jsem se to pořádně nenaučila a přestala jezdit úplně. Po nějaký době jsem zkoušela s manželem jezdit v polích a po vesničkách, už jsem ujela pár kilometrů, stačilo jen pár jízd, jenže nějak nebyl čas, sama jsem se neodvážila a zase nejezdím. A strach mám čím dál větší, obzvlášť teď, když mám 3 děti a vidím co se na silnici děje, jsem až hysterická. VIdím to s mým ježděním bledě.
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 23:58:55) No právě, ten strach, to není strach o sebe, ale o to, že vlastní blbostí se něco stane dětem....jenže zase tahat dvě malé děti, tašky s nákupem, chodit 3 km do školky, když autem je to pár minut....
|
|
|
|
Peripetie |
|
(22.1.2011 23:47:34) řidičák mám asi 8 let a jezdila jsem chvilku.Před rokem jsem stejně jako ty byla DONUCENA začit jezdit a bylo to pro mně peklo-staré nespolehlivé auto,za zádama malé dítě,po mateřské sebevědomí na nule..Platí to co tu napsaly už jiné-jezdit,jezdit...Já jsem musela mít dopředu vymyšlenou trasu,a byla jsem jak pivovarská kobyla-jen kudy to znám.Byla jsem si schopná pěkně zajíždět jen abych se vyhnula některým křižovatkám apod.Po roce ježdění se občas už i vrhnu do dobrodružství-vyrazím do provozuNejvětší problém jsem měla(a mám)s parkováním(já fakt zapadám do těch typickejch vtipů o ženách a parkování),povedlo se mi omlátit auto z obou stran o 1 značku Ale musím říct,že když mi bylo nejhůř tak se vždycky našel někdo kdo mi zaparkoval,fakt-jsem odbornice na oslovování cizích chlapů s prosbou o zaparkování-většinou se mi hrozně tleměj
|
Baba Jaga |
|
(22.1.2011 23:56:53) bys měla vidět, jaké jsem měla nervy, když jsem jela poprvé do školky a zjistila, že ta cesta, kterou jsme chodívali pěšky, je jednosměrka, tudíž cestou zpátku budu muset jet jinudy Jsem se tak zamotala, že jsem objela celé město.
|
Peripetie |
|
(23.1.2011 0:12:07) s jednosměrkou mám stejnou zkušenost porvé autem,6 ráno,tma jak v pytli a ...zjistila jsem že jsem s klukem 2 měsíce jezdila na kole právě jednosměrkou
|
Petra Neomi | •
|
(23.1.2011 0:17:11) Na kole je to něco jinýho :)
|
|
|
|
|
10.5Libik12 |
|
(22.1.2011 23:48:31) Jo poddá a navíc v tomhle stavu sice zdržuješ, ale jsi bezpečná.
|
Petra Neomi | •
|
(23.1.2011 0:09:56) Ona možná, ostatní ne. Ne každý má čas plácat se za někým třicet. Nejhorší jen, že jak to někdo neumí, tak ani nepouští lidi před sebe, nekouká do zrcátek, bojí se sjet ke kraji... snažím se mít ohledy, když se někdo učí, ale předpokládám, že je projeví i on.
|
10.5Libik12 |
|
(23.1.2011 0:11:12) Neomi, od tebe bych nečekala, že si nervní řidič. Dyk už jsi veliká:)
|
Petra Neomi | •
|
(23.1.2011 0:16:36) Jsem nervní řidič :) Ale jak kde... jsem schopná přežít pražskou zácpu, protože vím, že prostě není úniku, ale když se přede mnou někdo placatí, jsem na mrtvici, zvlášť, když jsem ten den už něco odřídila. Já chápu, že se ti lidi posunujou třeba jen mezi vesnicema a že jim to nepřijde, ale já, když jedu z Klatov a mám před sebou ještě stotřicet kiláků, tak holt ztrácím humor.
|
10.5Libik12 |
|
(23.1.2011 0:18:00) Ty jezdíš do Klatov? To je hezký, tam jsem se narodila.
|
Petra Neomi | •
|
(23.1.2011 0:33:00) Partner je z Bezděkova u Klatov, vozím tam malou k babičce. Co je dálnice, tak je to dobrý, ale na otočku je to přece jen otrava.
|
|
|
|
|
|
|
KlaudieS+M+E |
|
(23.1.2011 0:35:43) Já byla to samé Řidičák jsem měla, ale neřídila (ani náhodou bych za volant nevlezla, ani na parkovišti, prostě NE). Pak mě to začalo štvát, navíc nepiju a když jsme s manželem chtěli někam jít, tak buď si nemohl dát ani pivo nebo jsme platili taxi Začala jsem jezdit SAMA na cvičení, je to kousek, na nácvik ideální... samozřejmě mi to v křižovatkách chcípalo...nemohla jsem se rozjet...auta troubily...
Pak si to nějak sedlo, takže po cvičení jsem začala jezdit na nákup.... pak k babičce... pak jsem začala jezdit i se synem.... No a už jezdím úplně v pohodě Zatím si netroufnu jet někam, kde to vůbec neznám, ale jinak jezdím všude možně
Sedne si to, neboj, hlavně řiď!!!
|
|
Cimbur |
|
(23.1.2011 8:15:17) Poddá se to, neboj se. Ale musíš se zpočátku nutit - a hlavně určitá pravidelnost, bez výpadků. Po pauze se usedá za volant hůř.
|
|
Raduza |
|
(23.1.2011 8:24:58) Jezdi, třeba celý víkend ). Hlavně se pokus přestat bát. Ten strach hrozně ochromuje, nemáš ty správné reflexy. Já se kdysi nabourala a dodnes se bojím jezdit v zimě. Ale po kilometru, dvou mě to přejde. Jezdím hrozně ráda. Přeji ať Tě to začne bavit
|
|
|