Ó jak ti rozumím! Já jsem si s nechuí udělala řidičák před deseti lety. Od té doby samozřejmě řídím...děti do školy, na kroužky, doktor... ale nijak zvlášť mě to nezaujalo. Prostě takové nutné zlo. K tomu všemu jsem se bohužel během krátké doby ocitla u dvou dopravních nehod coby spolujezdec a od té doby se bojím řídit ještě víc.
Bohužel poslední rok nejsem schopná sedět v autě ani jako spolujezdec
Už jsem začala uvažovat o návštěvě nějakého psychologa, ale připadala bych si jako blázen.... Takže zatím tiše trpím
(ale aby to nebylo jen hrůza psaní! Svého času jsem řídila opravdu hodně a měla jsem někdy i pocit, že mě to děsně baví
)