| Cirinka | 
 |
(22.7.2009 15:08:25)
Nepřeju si nic jiného, než žít v pohodě, mít se ráda a být vděčná za vše, co mám. Ale já jsem pořád našprněná, fakt věčně v křeči. Všechno je stres, utrhuju se na děti, nic nestíhám, všechno mi vadí. Už na základce jsem byla mimo, na gymplu tuplem, outsider jako fík. Nemožný oblečení, žádný peníze(matka samoživitelka a dva sourozenci),čerstvě dospělá jsem doháněla, co jsem v pubertě nemohla a nemyslela na budoucnost. A ani teď nevím, co vlastně chci, na jedné straně mě děsí, že budu mít "jen" obyčejný život, na druhou stranu mě láká žít normálně. Něco je špatně....
|
| Januta | 
|
(22.7.2009 15:17:32)
Cirinko, co si najít dobrého psychologa, který pracuje na pojišťovnu, ještě jich pár existuje, a s ním to rozebrat? Myslím, že názory nás Ti nebudou moc platné, každá máme jinou zkušenost, jiný způsob řešení věcí, nakonec i to, z čeho jsme vyrostly máme každá jiné, žádná naše rada se nebude hodit přesně na Tebe. Jana
|
|
| luthienka | 
|
(22.7.2009 15:25:48)
Nechci ti přivolávat problémy, ale já si díky několika vážným průserům uvědomila, že kvůli mě se svět nezboří. A je jen na mě, jestli si to užiju nebo ne. Smířila jsem se, že některé věci zkrátka nejsou pro mě a že naopak mi život dal fajn chlapa a dvě děti. A ve chvílích existenciálníé deprese mě pomáhá manžel a moje koníčky.
|
|
| Katla | 
|
(22.7.2009 15:59:08)
nemám to tak intenzivní, ale občas mám období, kdy se cítím taky v křeči , i když jinak trochu, ale ten stres v tom taky je.
|
|
| Jaana2 | 
|
(22.7.2009 16:00:47)
Zkus jedno - ráno se na sebe usmát do zrcadla a pochválit se s čím jsi spokojená. Třeba už jen to, jestli jsi zdravá, máš kde bydlet, nepíšeš, jestli máš děti, pokud ano, jestli jsou děti v poho ...
Víš, ono se říká, nerouhej se. A klid obyčejného života zjistíš, až když budeš mít problém. A nemyslím tím problém oblečení
|
|
| *Niki* | 
|
(22.7.2009 17:23:54)
Cítím se někdy podobně. To že jsi to pojmenovala a napsala je dobrej krok vpřed.
|
|
| Lizzie | 
|
(22.7.2009 18:36:16)
Cirinko, mnohé mě v tvém příspěvku děsí...a nepřidává to mé, už tak dost špatné náladě. Smějte se nebo ne, ale ve věku něco přes 20 jsem v existencionální krizi, mám pocit, že co jsem mohla, to jsem pokazila, i když se příležitosti nabízely (malá sebedůvěra apod.). Vím, že jsem teď měla být úplně někde jinde (i zeměpisně) a dost se tím trápím. Mám pocit, že jsem na nejlepší cestě k zešílení.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(22.7.2009 19:47:44)
Lizzie, takhle jsem se plácala do třiceti, před třicítkou mě popadla totální deprese, jak jsem si zmrvila život, že jsem se prakticky špatně rozhodla (tedy naši rozhodli) se střední školou atd., a pak se na mě najednou usmálo štěstí ... popadla jsem příležitost za pačesy, postavila se na vlastní nohy, dělám to, co mě baví, a co jediné umím a je mi fajn.
Takže ti přeju, aby se ti to podařilo dříve, než mi, ale neměj strach, jednou to přijde 
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 19:58:55)
Jano, díky za podporu. Právě - špatný výběr SŠ a další nesprávná rozhodnutí mě dovedly k tomu, že mám v sobě šílený přetlak a zároveň si připadám na mrtvém bodě. Ale nechci se dát. Už proto, že o sobě vím, že nejsem normální.
Mimochodem, jak šlape focení?:)
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(22.7.2009 20:06:35)
vím přesně, o čem mluvíš ... a focení šlape skvěle ... ani jsem nepředpokládala, že to tak půjde, ono možná občas stojí za to zariskovat ... jen mě mrzí, že mi to nedošlo dříve, ale říkám si, lepší pozdě, než nikdy 
|
|
| Lassie66 | 
|
(22.7.2009 20:43:36)
Lizzie, psala jsem ti na starší diskuzi ohledně případného odjezdu do zahraničí, nevím, jestli jsi to četla. Na odjezd máš času dost, já au-pairovala až ve 23, kamarádka ve třiceti letech. V srpnu mi bude 33, v září nastupuji na VŠ, vystřídala jsem zdravotnictví, školství,telekomunikace, kancelář, horský hotel i stánek se zeleninou...
Je to jak píše Jana, nenech utéct případnou dobrou příležitost. Dvacet bych nechtěla ani za nic, teprve teď si začínám řídit život podle svého, i když to, co popisuje autorka, mám taky. Ale to už je spíš dlouhým pobytem na MD, navíc na maloměstě.
Držím palce.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 21:00:13)
Děkuji moc. Za info i podporu:)No, mám tu ještě nějaké závazky, které musím dokončit, takže narychlo to nebude.
|
| Lassie66 |
|
(22.7.2009 21:08:16)
Není kam spěchat, Lizzie. Já jsem i bezva chlapa našla až v době, kdy jsem uvažovala o tom, že si pořídím už jen druhého psa.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 21:11:22)
Chlap, který by se mnou teď delší dobu vydržel by musel být velmi přizpůsobivý a mít toulavé boty...a velkou trpělivost. Tím se extra netrápím, nicméně tvé příspěvky zní optimisticky.
Dávám se, ale dohromady. Když už jsem začala zapomínat to, co jsem před minutou udělala, došlo mi, že je za pět minut dvanáct.
|
| Lassie66 |
|
(22.7.2009 21:20:14)
Za pět minut dvanáct budeš mít za 15 let. Prober se, průměrný lidský život se prodlužuje. Peru můžeš navštívit i za 30 let, navíc budou dokonalejší foťáky.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 21:24:14)
Lassie, já to myslela spíš v tom, že kdybych se zas sama sobě víc nevěnovala, tak jsem úplně vygumovaná:) Na jednu stranu si nemůžu stěžovat, mám kolem sebe po velkou část roku zajímavé lidi, na stranu druhou jsem pěkných pár let přímo zakopala a to mi nesvědčí. Jsem člověk, co potřebuje činnost, výzvy. A skoro jsem zapomněla jaké to je na něčem zapracovat. V tom je jádro pudla.
A co se toho přetlaku týče, tak jsem tedy i dost nesnesitelná pro ostatní:)
|
| Lassie66 |
|
(22.7.2009 21:36:00)
Lizzie, to "zakopání se", je věc názoru. Já jsem myla nádobí na horském hotelu, za 4 měsíce jsem dostala 2 dny volna. Šikana, pakárna největší. Dnes bych si to nenechala líbit, sbalila bych se ještě v den příjezdu. Ovšem tehdy jsem byla hrdá a rozhodla se nepřijet domů za týden a být všem pro smích. Tenkrát jsem se rozhodla, že se naučím jazyk. Tam byli opravdu lidé, kterým ujel vlak. Nechtěla jsem dopadnout jako oni. Vydržela jsem tam 4 měsíce, po návratu projela stopem kousek Evropy a následně odjela do UK. A život dostal jiný rozměr. I ty léta ve špitále mi toho daly hodně. Třeba zrovna dneska - tchán chtěl naší prababičku vzít na výlet a nevešel se mu do auta vozík. Hravě jsem ho rozložila a hned si pomyslela, jak se každá zkušenost hodí.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 21:41:07)
No, Lassie, každopádně jsem si během těch čtyř let ujasnila, co nechci a do čeho se nehodím, i když dost drsnou formou.
Jinak máš zážitky a přístup
|
| Lassie66 |
|
(22.7.2009 21:43:07)
No vidíš, Lizzie. To já jsem si ještě ve svých 33 letech neujasnila nic. Ale snad se jednou dočkám.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 21:49:09)
Jen mi nefandi. Lassie - já mám před sebou ještě spoustu dalších věcí:) Tohle byl takový první kopanec.
Pěkný večer.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| fisperanda | 
|
(22.7.2009 20:07:19)
Lizzie, sice ti nepomůžu, ale momentálně to mám stejně. Jak se mi přehoupla třicítka, cítím se na sto let, připadá mi, že sem nic nedokázala, nic nevytvořila, k ničemu skvělýmu nepřispěla a říkám si, na co tady sakra jsem. Vidím spoustu možností který jsem měla a nevyužila je, a teď mi na to připadne pozdě. Štve mě, že "se musím zařadit", šlapat jako hodinky, chodit do práce každej den, vydělávat peníze, štve mě že musím nakupovat, že musím vařit, uklízet. Říkala sem si, že s tím sem měla být přece dávno smířená, každej kolem mě je, a nevypadá to, že by to někomu vadilo. Vím, mám krásnou dceru, a jsem za ni moc vděčná, a ona je to nejlepší co se mi vůbec v životě povedlo. Takže takový moje vzdychání je tady v podstatě rouhání, ale momentálně to prostě tak cítím.
|
| Lizzie |
|
(22.7.2009 20:22:10)
fisperando, přesně tak. Spousta lidí kolem je naprosto spokojená a kdybych to s nimi rozebírala, vůbec nepochopí o co go. Takže se izoluji, izoluji, pár přátel mě podporuje - ale stejně to snad skončí tak, že se prostě seberu a zmizím. Abrakadabra.
|
| Winky | •
|
(23.7.2009 11:23:37)
Včera jsem si řízla blbej trapas s takovouhle svou náladou - u krámu jsem potkala manželovýho kamaráda. Asi před týdnem mi o něm manžel říkal že ten kamarád má trable protože o jedno mimi s partnerkou přišli a teď je podruhé těhotná a taky to nevypadá dobře. Jenže já jsem to při své sebestřednosti nějak vypustila z hlavy a když jsem tohohle kluka potkala a on chtěl dát řeč, padaly ze mě samý perly jak jsem pořád s dětma za zadkem a že bych ráda pomohla na stavbě ale neurvu se atd atd... až pak když z něj vypadlo že byli na odběru plodovky mi seplo že tohle teď fakt nechce slyšet, že by bral určitě toho největšího zlobiáše pod sluncem jen aby se jim narodilo zdravý mimčo. No prostě jsem to zazdila. Trapka. Bylo mi z toho ouzko celý odpoledne. Každej bohužel chce to co nemá - je to tak co jsou lidi lidma myslím.
|
|
|
|
|
| Afima | 
|
(22.7.2009 18:36:19)
taky jsem celý život v nějakém napětí, i když ne úplně outsider. Při dětech jsem vystudovala, nemáme se nejhůř. Ovšem pořád si dělám starosti, že se něco stane, že nejsem dost dobrá. Přitom na druhou stranu nemám problém se prosadit, ale hodně se to ve mně bije. Myslím, že to, že jsem to tak dlouho neřešila, vyústilo v mé nynější zdravotní problémy. Jsem už rozhodnuta najít odbornou pomoc. To samé doporučuji i tobě.
|
|
| pavla | •
|
(22.7.2009 18:45:53)
já jsem teď jedno křečové období absolvovala. čeká mně hledání práce v době krize, zatím nic moc odezva. už jsem z toho propadala panice. momentálně je mi lépe, a to z toho důvodu, že jsem si řekla, jaká jsem. to už nezměním a snažím se s tím smiřovat. třeba i tak mne někdo ocení. a další úkol pak byl přijít na to, co chci já. co těší MNE, co mám ráda JA, co je pro MNE důležité. vím, že pracovat chci a udělám pro to všechno, vím, že miluji svoji rodinu, ta je pro mne nejdůležitější, ale také jsou pro mne důležité moje koníčky. zase jsem začala kreslit, teď chci trochu pokročit s excelem, musím se do toho dokopat, ráda bych se od manžela naučila programovat makra, to je můj úkol...atd atd...a pak stres sám snad alespoň trochu ustane. jo, a strašně důležitá věc je ukládat si do hlavy pozitivní zážitky a nebát se je vyprávět druhým, ikdyž si myslíš, že je to nezajímá. aspo%n řeč nestojí a ty si je připomeneš a utvrdíš se jimi.
|
|
| Ufonka | 
|
(22.7.2009 19:54:16)
Cirinko,
tenhle pocit znám. Naivně jsem si myslela, že s příchodem dítěte se to změní, a nezměnilo, ba naopak,prohloubilo. ALE já si našla cestu ven. Přes kineziologii. Pomáhá mi hodně. Dekóduje schémata, podle kterých jedu a cítím se špatně. Doporučuju a držím palce. Já se rozhoupala až v kristových letech....
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(22.7.2009 20:44:55)
NO tak nějak se taky cítím.
Poslední dobou s eto prohlubuje a jak mi teď bude 35 tak má pocit že mi totálně ujel vlak jsme v háji a můžu leda čekat jestli se dožiju důchodu!
JInak psycholog je dobrá věc ale to by k němu člověk (teda já) musel chodit obden... protože pokud se člověku něco děje 20 let tak je naivní že s eto za půl roku spraví....
Kač.
|
| Ufonka |
|
(23.7.2009 12:26:09)
Kač,
dovolím si oponovat. Kineziologie neslibuje zázraky, je to o tom, jeslti člověk opravdu chce něco změnit. Pokud ano a ROZHODNE SE, tak je to nato šup. vlastní zkušenost. ale pravdou je, že chvíli trvá, nežli se do takového stavu dopracuje. Chvíli máš pocit, že to nepůjde, pak se začnou dít z měny. Pak, když si myslíš, že jsi OK, tak se objeví někdo, kdo ti ukáže, že teda ještě máš rezervy  ), ale postupně se začneš nachytávat když chybu uděláš, pak když ji děláš a nakonec ještě nežli ji uděláš! No a pak se najde jeden blbec ze sta, který to zkusí, ale to tě už nerozhází ))
|
|
|
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
|
(22.7.2009 21:48:33)
Tak rekla bych, ze dobry zaklad mas v tom, zesi to uvedomujes. Mozna bys fakt potrebovala dostat nejakou facku od osudu, aby sis uvedomila, ze to co je v zivote nejdulezitejsi, tak mas. Pises, ze mas deti, mozna i muze, tzn., ze te ma nekdo rad. A to je hodne. Jeste zbyva naucit se mit rada sama sebe. A ver, ze k dusevni pohode nestaci mit jen hodne penez, nekdy je to spis naopak...
|
|
| Cirinka |
|
(22.7.2009 22:04:55)
Upřesním, je mi přes třicet, mám dvě děti, prima manželství a proto mě štve, jak se patlám sama v sobě...ránu osudu jsem tento rok už absolvovala, někdo důležitý mi umřel 
|
| Mamina | •
|
(22.7.2009 23:50:25)
Je mi 31. Mám dvě děti, nyní nové bydlení, po kterém jsem dlouho toužila. Často ale propadám taky takovým myšlenkám. Že jsem v práci vůbec nedosáhla toho, co jsem si přála. Vlastně mám pocit, že se někde stala chyba, že mi ujel vlak. Děti jsou fajn, manželství taky. Ale nějak nic nestíhám, jen poklízím (všude je ale stejně pořád bordel), vařím, peru. Nic nestíhám, jen než my se někam vypravíme. Ach jo. Aspoň že jdu s dětmi na hřiště, kde se jim opravdu nějak věnuju, protože musím, roční syn se nezabaví sám . Jinak jsem si myslela, že bych mohla s dcerou víc číst, něco vyrábět, ale skutek utek. Přestěhovali jsme se do nového a většího bydlení, což je fajn. Ale zase jsem si tu ještě nenašla spřízněnou duši. S novým mimčem přibyla práce. Mám velký mindrák, že neřídím. Byla bych víc flexibilní, mohla si zajet k rodičům. Možná si to jen myslím.
Kdybych "dělala kariéru", tak mám asi zase jiný mindrák.
Že by krize středního věku :-o
Proti těmto náladám mi pomáhá někam vyrazit. Sama nebo i s rodinkou. Teď nás čeká 3-týdenní dovolená, tak se těším, určitě mě to bude doma pak víc bavit.
|
| Judy+2 | 
|
(23.7.2009 10:23:03)
Holky, já jsem někde četla, že štěstí je pocit, který si vytvoříš v sobě. Není to o tom, že k tobě přijde nějakou náhodou. Docela tomu věřím, ale asi je hodně těžké přesvědčovat sama sebe, abych byla spokojená... (což radí psychologové)
|
|
| luthienka |
|
(23.7.2009 10:26:26)
Když jsem kdysi podobné téma probírala s kamarádem psychoterapeutem ( v hospodě ) , řekl mi, že krize středního věku teprve přijde a tohle by prý mohl být "jenom" syndrom druhého břehu. Asi mě to mělo uklidnit.
Včera jsem si do noci povídala s manželem a něco vám řeknu : podobné stavy mají i chlapi. Tohle je holt podstata lidské existence- věčné pochybování o sobě. A myslím, že blbci to asi nemají.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)