Včera jsem si řízla blbej trapas s takovouhle svou náladou - u krámu jsem potkala manželovýho kamaráda. Asi před týdnem mi o něm manžel říkal že ten kamarád má trable protože o jedno mimi s partnerkou přišli a teď je podruhé těhotná a taky to nevypadá dobře. Jenže já jsem to při své sebestřednosti nějak vypustila z hlavy a když jsem tohohle kluka potkala a on chtěl dát řeč, padaly ze mě samý perly jak jsem pořád s dětma za zadkem a že bych ráda pomohla na stavbě ale neurvu se atd atd... až pak když z něj vypadlo že byli na odběru plodovky mi seplo že tohle teď fakt nechce slyšet, že by bral určitě toho největšího zlobiáše pod sluncem jen aby se jim narodilo zdravý mimčo. No prostě jsem to zazdila. Trapka. Bylo mi z toho ouzko celý odpoledne. Každej bohužel chce to co nemá - je to tak co jsou lidi lidma myslím.