Všechny naše deníky

 jedeme takhle na výlet do F.L. Na cestě jsme už víc než hodinu a Sárinka povídá tatínkovi „ TATÍ TRVÁ TI TO“

jedeme z výletu a maminka zavelí „spinkat, zavřít očíčka a spát“ Sárinka zkontroluje maminku, Páťu a jukne na tatínka který řídí a povídá mu“ TATÍ HONEM SPINKAT“

v neděli ráno mi s velikým nadšením říká „mami já mám nápad“ to slovo jsem u ní slyšela poprvé a tak se ptám copak že jí napadlo a ona na to „ pusť mi zoo“

Takže v úterý ráno 17.7.07 mi začla odcházet hlenová zátka. Věděla jsem, že to znamená, že se den D blíží, ale že u někoho to může být klidně až za týden. Byl krásný sluneční den a tak jsem se rozhodla, že ostříhám pnoucí růže. Po obědě jsem si jako každý den posledních 14 dní, kdy jsem byla konečně doma, šla lehnout, ale ouha, něco mě pořád píchalo a tak jsem nemohla vůbec ležet, vytáhla jsem balón a začla jsem na něm poskakovat.. Začalo to ve mě hlodat a po očku jsem začala sledovat čas. Nejdřív to píchání bylo po 15 minutách ale asi za 2 hodiny, se intrval ztkrátil na 5 min. Tak jsem si dala horkou sprchu, namalovala jsem se a čekala, až se Tom vrátí z práce. Když mě uviděl, namalovoanou a oblečenou, tak se zeptal kam že to jako pojedem, nevěřil když jsem mu řekla že nejspíš do porodnice.

Teď už jsem věděla, že to jsou kontrakce, pořád chodili po 5 minutách, byli takový slabounký, jak nic, tak jsem si pořád nebyla jistá jestli jako už vyrazit nebo ne. A tak jsme se vydali na procházku se psem. Po procházce mi Tom napustil horkou vanu, bylo to příjemný a kontrakce se skoro ztráceli, ale když jsem vylezla, tak se zase rozjeli. Mezitím přijeli naši na návštěvu, dala jsem si snima čaj a klábosili jsme. V 18 hodin jsem mamině oznámila, že potřbujem půjčit auto (naše bylo rozbité, 13. když jsme si domů vezli kočárek jsme měli totiž bouračku). Mamina na mě zírala, byla v šoku, vůbec jsem na to totiž nevypadala Zajeli jsme ještě natankovat a pomalu a opatrně se vydali směr Kadaňská porodnice. Vždycky jsem se těšila, že k porodu pojedeme rychle a zběsile jak v nějakém americkém filmu, ale Tom se po té bouračce o nás bál a tak jel pomalu a bezpečně. I když nám jindy trvala cesta 45 minut, tentokrát jsme jeli asi hodinu.

Kontrakce byli pořád vpohodě a pořád po 5 minutách. Do porodnice jsme dorazili před 20 hodinou. Na příjmu jsem oznámila, že asi rodím. „Jak asi?“ No jak to má prvorodička asi poznat, že?? Tak jsme vyfasovali oblečení, natočili mi monitor a šla jsem na vyšetření. Otevřená jsem byla na 2 prsty, bolesti jsem zatím cítila jen od pupíku dolů a že tedy počkáme jestli se to pořádně rozjede. Jelikož byl v porodnici nával, tak jsem si mohla o CAPU a porodu do vody nechat jen zdát. Dostali jsme poslednmí volný pidi pokojík, ve kterém jsem pořád pochodovala sem a tam, kontrakce byli už totiž silnější a bolestivější, ale pořád to šlo. Po 21 hodině jsem najednou ucítila mokro, vzala jsem si vložku a šla na záchod. Zjistila jsem, že mi praskla voda, zašla jsem si na velkou, a trochu jsem se vypráznila. Kontrakce začali chodit tak po 2, 3 minutách.

Kolem 21.15 přišla sestra, že jdem znova na vyšetření. Otevřená jsem byla na 4 prsty a potvrdila mi, že to opravdu byla plodovka a tak jsem musela znova na monitor a tam jsem zažila nejhorší kontrakce, měli už pořádný grády a bolest jsem už cítila po celém břiše. Už vím co to znamená, když někdo řekne, že se mu bolestí kroutili palce u nohou. Byli tak silný, že jsem přestala prodýchávat a malé proto začalo haprovat srdíčko a tak jsme na monitoru strávili víc než hodinu. Před 22.30 jsem šla zase na vyšetření a najednou jsem byla otevřená na 8 prstů. Klistýr, že prý nestihnem a jdeme pomalu na sál. Pořád jsem chodila, jen při kontrakci jsem se zastavila a musela jsem něco drtit (Tomíkovo ruku, madlo, kliku – cokoliv) Tomášek na mě od monitoru nesměl šahat, bylo mi to nepříjemný, ale jsem vděčná, že tam snáma byl. Po chvíli strávené na sále mi asistentka řekla ať si dřepnu a začnu přitlačovat. Na poprvé samozřejmě špatně, pořádně jsem si nedřepla, pak se mi to párkrát povedlo, ale v té poloze mi to nebylo příjemné, tak jsem začla zase chodit. Zaslechla jsem že chce doktorka někam odejít a tak jsem řekla, že už cítím tlak na konečník, něco jsem opravdu cítila, ale nebylo to bůh ví co.

Vysoukala jsem se na lehátko, doktorka mě prohmátla a že prý můžu začít tlačit, na jednu kontrakci po mě chtěli 3x zatlačit, no nadlickej výkon. Na poprvé samozřejmě zase špatrně, ale od další kontrakce jsem začla tlačit tak jak se má – opravdu jako když jdete na velkou a máte zácpu a hlavně mít zavřený oči. Tom mi přidržoval masku s kyslíkem, kvůli malé. Doktorka ve mně měla ruce, pomáhala malé ven což mi vůbec nebylo příjemný, když jsem do toho musela ještě tlačit, pak to štíplo, to jak mě nastřihly no a za chvíli, celkem po třetí kontrakci byla naše holčička venku. Bylo17.7.2007 23.30 hodin. Ukázali nám jí a odnesli jí do vedlejší místnosti na ošetření.

Tomášek pořád stál vedle mě a v ruce měl pořád tu kyslíkovou masku. Musela jsem mu několikrát říct ať jde za malou a veme foťak a kameru, byl z troho totiž celý paf. No a mě začala doktorka šít, no připadalo mi že mi tam vyšívá nějaké ornamenty, dost to bolelo a když mi řekla, že mám jen 4 stehy, nevěřila jsem. Pak přivezli v postýlce naší malou princeznu, chvilku jsem si jí pochovala a dala jí Tomovi, protože mě pořád ještě doktorka šila a placenta ještě neodešla a jen tak se na to nechystala, už mi vyhrožovali, že budu muset pod narkózu, ale nakonec jí ze mě po 40 minutách vyrvali (30 minut čekání, 10 minut tahání), teda bylo to horší než celý porod a pak to vymačkávání krve, když mi asistentka skákala po břiše, hodně jsem krvácela, no porod byl proti tomu brnkačka. Ale ten uzlíček co ležel vedle mě mi dodával sílu.

A pak konečně mi malou přiložili k prsu, na to jak byla malá 46 cm a 2400g se hned na porvé krásně přisála. Na sále jsem spolu byli asi do 2.30 hodin. Pak si malou vzali a já šla do sprchy. Jenže jsem ztratila dost krve a ve sprše jsem Tomovi 3x omdlela, chudák byl z toho vyděšený, volal asistentu a až ta, teda spíš ten její ráznej hlas mě nadobro probral, úplně jsem se vylekala, myslela jsem že musím ještě tlačit. Pak mě raději na vozíku odvezli na pokoj a zeptali se jestli chci malou, bála jsem se že znovu omdlím a že bych jí mohla ublížit a tak jsem to odmítla. Kolem půl páté mi jí přinesli na kojení, zase krásně papala a já se rozhodla že jí už nedám. Jenže jsem musela na záchod a když jsem se vrátilia malá byla fuč. Strašně jsem se lekla, než mi došlo, že si jí asi odnesli setřičky. Šla jsem si pro ní, ale vyměnili se směny a sestřička mi řekla, že si mám odpočinout, že jí před vizitou, která je kolem 8, dostanu. Bylo mi smutno, ale nezlobila jsem se, když jsem to vydržela 9 měsíců, tak to ty poslední 2 hodiny taky vydržím. Bohužel ale nebyli poslední, ale to už je jiné vyprávění.

Nejdřív jsme byli na 3 lůžkovém pokoji, společně se 2 maminkama a jedním miminkem, taky holčikou. Druhá maminka měla chlapečka v inkubátoru. Nechápala jsem jak bez něj může být, připadalo mi to šílený.

Sárinka pořád spinkala, ani papat moc nechtěla, snažila jsem se jí budit, ale většinou bez úspěchu. A tak začla pěkně hubnout. Během 3 dnů se dostala na váhu 2160g. Byla tak drobounká. I sestřičky se jí bezúspěšně snažili vzbudit. Zjistili že má žloutenku a tak jsem jí musela odvést na 24 hodin na dětské oddělení do přízemí. Každé 2 hodiny jsem jí jezdila krmit a ještě jsem začala odstříkávat mlíčko, kterým jí dokrmovali. Ze začátku odemě skoro nic nevypila, ze stříkačky jí to asi připadalo jednodušší. Druhý den jí hodnoty klesli, a tak jsem jí dostala zpátky. Na pokoji se zatím vystřídali další maminky. Všechny, a že jich bylo dost, myslím, že se jich na těch 2 postelých prostřídalo 5, celkem ušli. Nadstandart nebyl totiž pořád volný a domů jsme nemohli, malá pomalu přibírala a v Kadani pouští domů až po očkování a očkuje se až při váze větší než 2400g. Sárinka pořád dost spinkala a zase se jí zvedli hodnoty a tak se musela zase jít opalovat na dětské oddělení a mě bylo zase smutno. Těch 24 hodin se strašně táhlo. Pořád jsem jí jezdila ve dne v noci po 2 hodinách kojit, byla strašně líná a dost záleželo jak dlouho jí u prsa udržím, když se to povedlo 10 minut, vypila 10 ml, když 20 minut, vypila 20 ml. Pořád to ale bylo málo, a tak jí dokrmovali převážně mím mlíčkem. Druhý den mi jí zase vrátili.

Po týdnu stráveném na šestinedělí jsme konečně dostali nadstandart, konečně jsme se vyspali. Každé 2 hodiny jsem pořád kojila, ale Sárinka přibírala strašně pomalinku 10g, 20g … připadalo mi to nekonečný, že tu snad budem do vánoc a do toho dostala žloutenku napotřetí, ach jo, zase jsem byla sama. Ale na dětském odd. začala Sárinka konečně pořádně papat, už mi z prsa vypila i 60 ml a tak začala i víc přibírat. Další den mi jí zase dali na pokoj.

V pátek jedenáctý den začali Sárince zase stoupat hodnoty a na mě začala padat deprese a začala jsem bulet, strašně jsem chtěla domů a místo toho hrozilo, že mi malou zase vezmou, ach jo. Snažila jsem se opalovat jí u okna, ale jako na potvoru, bylo už několik dní pěkně ošklivo, ale nakonec na dětské nemusela, asi bych se zbláznila, kdyby mí jí zase vzali. Prosila jsem doktorku s brekem ať nás už pustí, že na to očkování přijedem dodatečně, ale nedala se. A tak do mě maminky rvali zákusky a piknik a picao abych prý měla tučný mlíčko (cha, cha, starý babský pověry) V pondělí 30.7.07 – 13. den měla malá konečně 2360 g, modlila jsem se aby přez noc nabrala 50 g a my mohli domů. Možná by nabrala dřív, kdybych se nesnažila jí jen kojit a nechala bych si jí i přikrmovat, ale přišlo mi, že by pak mohla být pěkně pohodlná a líná a prso třeba odmítat, protože ze stříkačky to měla vypití raz dva a bez práce, ale já jsem chtěla za každou cenu kojit, kojit a kojit.

V úterý, 14. den se mě sestřička zeptala jestli chci pořád tak moc domů. Jestli má přimhouřit oči a o váhu se kdyžtak opřít, no nevím jestli něco z toho udělala, ale Sárinka prý vážila 2400g a že jí prý za chvíli naočkuje a můžem frčet domů. Byla jsem tak šťastná. Konečně jsem se dočkala. Zavolala jsem manželovi a mamině, že si pro nás můžou přijed.

A tak 31.7.2007 si nás tatínek konečně po dlouhých 14 dnech odvezl domů.

Závěrem musím pochválit celý personál Kadaňské nemocnice, při příjmu, na porodním sále, na šestinedělí i na dětském oddělení jsem se za těch 14 dní setkala jen se skvělým, milým, ochotným a vstřícným personálem. Za pár let se doufám znuvu uvidíme, jen bych si přála jinou porodní asistentku, s touto bych se asi bála, že mi zase bude skákat po břichu, ale jinak byla skvělá a taky doufám že se konečně dočkám rodit na CAPU třeba do vody nebo na stoličce.

17.7.2007 ÚTERÝ 37+3 DEN „D“

Asi mi odešla, nebo odchází hlenová zátka, od 12 hodin cítím takový divný tlak – bolesti, které se po chvíli vrací, asi poslíčci, teda doufám, že jen poslíčci.

Tak poslíčci to bohužel nebyli, ale o tom už v dalším deníčku jménem POROD.

13.7.2007 pátek 36+6 AUTOHAVÁRIE

Jeli jsme si konečně pro kočárek, ale při zpáteční cestě jsme bourali. Nic se nám nestalo, ale celý předek auta je namaděru. Raději mě mamina odvezla do porodnice, aby se koukli na prďolku. Poprvé nám tak natočili kardiotachograf, který byl vpořádku, pak UTZ a vyšetřili mě. Vše vpořádku, takže jsme jeli domů.

11.7.2007 – 36+4 tt PORADNA

váha 71 kg

míry stejné

Moč vpořádku, tlak 130/90 – trošku vysoký, ale prý v normě, výsledky krve – vše negativní. Musím se objednat na kardiotachograf a do poradny začnu chodit každý týden. Cítím se fajn, jen pořád běhám na záchod a cítím takový divný tlak, čípek je prý nasměrovaný dolů a otevřená jsem jen na špičku prstu. Příští poradna a kardiotachograf ve středu 18.7.2007

16.6.2007 33 tt

váha 69 kg

míry pořád stejné

18.6.2007 33 tt PERU PERU

už jsem vyprala snad 10 várek oblečků, celou dovolenou peru a žehlím, ale už jen tak 2-3 várky a mám to, pak začnu pořádně uklízet.

30.6.2007 - 37 tt

váha 70kg

bříško 102 cm

prsa 99 cm

boky 104 cm

8.6.2007 – 31+6 UTZ NEMOCNICE

Zase jsme tam byli první a byli jsme tam dlouho. Prďolka je vpořádku, akorád je malinkatá, asi se narodí o trochu dýl a bude to prcek po mamince. Je menší o 14 dní, ale už je hezky hlavičkou dolů a váží necelých 1500g a prý je to HOLČIČKA. Tentokrát jsme měli doktora Markytána, který toho orpavdu moc nenamluví. :-(

5.6.2007 - 31+3 TEST NA CUKROVKU

Vypila jsem ½ litru glukozy, 3x jsem dala krev a moč. Vše je vpořádku, cukorovku nemám

7.6.2007 - 31+5 PORADNA

váha 68 kg, míry pořád stejné

Děloha hodně povylezla, takže už mám opravdu pořádné bříško, moč je vpořádku, tlak mám jak jsem předpokládala nízký. Odevzdala jsem trochu krve na všchny možný choroby. Jinak je vše vpořádku, dostala jsem čípky na výtok, tentokrát je brát budu. Dostala jsem i papír na mateřskou.