Jednoduché a velmi prospěšné mohou být i pleťové vody zhotovené jako odvar, nálev či macerát (viz výše) z bylin nebo jako bylinný extrakt (tinktura) přidaný do vody. Výhodné je přidat 3 - 5% kosmetického glycerinu jako hydratační složku. Zředěním lihové tinktury lze připravit i ústní vodu. Jako výchozí materiál jsou vhodné byliny s protizánětlivým, adstringentním (stahujícím) a desodoračním účinkem, jako je řepík, šalvěj a další.
K lihovým "mazáním" uvedu jen upozornění na možnost podráždění a vysušení pokožky při příliš velké koncentraci lihu. I zde částečně může pomoci zhruba 5% přídavek kosmetického glycerinu. Také je třeba pamatovat na to, že při použití na velkou plochu těla mohou mít vstřebané látky i celkové účinky. To ostatně platí pro všechny lokální přípravky. Jako kuriozitu uvedu příklad pozorovaný na vlastní kůži. Kdysi jsem si vyrobil emulzi s obsahem protizánětlivé látky. Touto emulzí mi manželka natírala bolavá záda. Aby nedošlo k většímu podráždění pokožky, přidal jsem do receptury poměrně značné množství panthenolu, který má zklidňující a hojivé účinky. Po určitém čase jsem zjistil překvapivý vedlejší efekt - dosti podstatně mi zesílily vlasy a chloupky na těle. Přičítám to právě panthenolu, který se z plochy zad vstřebával. Musím ale ihned zdůraznit, že to není geniální objev léku na růst vlasů. Účinkovalo to asi jen proto, že mi panthenol (jinak také provitamin B-5) z nějakého důvodu v organismu chyběl. Jsou ale látky, které by při velkém vstřebáni naopak mohly způsobit problémy.
K pevným (přesněji řečeno plasticky deformovatelným) lokálním přípravkům patří masti, krémy, gely a pasty. Pod pojmem mast si zpravidla představíme nějakou tukovou látku (nejčastěji sádlo) jako nosič účinné složky. Výroba mastiček je v různých léčitelských příručkách popisována tak, že se do roztaveného sádla nasype bylinná droga. Po zchladnutí následuje další roztavení, filtrace a plnění do vhodných obalů. Sádlo není špatný materiál, složením se podobá přirozeným tukovým složkám lidské pleti. Je však třeba dbát na to, aby nedošlo k přepálení a žluknutí při kterém vznikají nepříjemné a nebezpečné látky. Zvýšenou pozornost musíme věnovat i hygieně, aby nedošlo k mikrobiální kontaminaci. Skladujeme v temnu a chladnu, raději ne moc dlouho. Tato metoda není příliš vhodná tam, kde účinné látky nejsou rozpustné v tucích. Někdy si lze pomoci tak, že místo bylinné drogy přidáme malé množství lihové tinktury, do které jsou účinné látky vyextrahovány. Je třeba zdůraznit, že mast je léková, nikoli kosmetická forma. Z kosmetického hlediska není příliš výhodná, protože nerespektuje skutečnost, že pleť sice je mastná, ale obsahuje cca 75% vody. Aplikací samotného tuku v masti se příliš přemašťuje, což většinou není žádoucí.
Uvedenou nevýhodu odstraňují krémy. Vznikají smísením vodní a olejové složky, kdy jedna ve druhé je rozptýlena v podobě mikroskopických kapének. Takovému systému říkáme emulze. Hustší emulze označujeme jako krémy, řidší jako mléka. Aby se obě složky od sebe neoddělily, musejí být použity speciální přísady jako emulgátory a pomocné stabilizační látky. Teorie a praxe emulzí je obrovská věda, přesahující rámec tohoto článku. Výhodou emulzí oproti mastem je jejich lehkost, lepší roztíratelnost a to, že mohou obsahovat látky rozpuštěné v olejích i ve vodě. Když je vnější fázi olej a vnitřní voda (typ v/o), připomíná emulze lehkou mast. Je-li tomu naopak (typ o/v), vzniká lehký, chladivý, velmi dobře roztíratelný přípravek ne příliš mastného charakteru (záleží pochopitelně také na množství a druhu použitých olejů). Oba typy mají své výhody, nevýhody a svá speciální určení.
|
