Deník Lazarovo okénko
Jak neduhy přírodně vyhnati

Čaje a odvary na odkašlávání

4. oddenek pýru 20 g, kořen proskurníku 20 g,  květ proskurníku 20 g – jednu polévkovou lžíci směsi vaříme 3 minuty ve ¼ l vody a scedíme. Osladíme a užíváme během dne po lžičkách.

5. nať rozrazilu 20 g, květ divizny 20 g, semeno anýzu 10 g – vše vaříme 3 minuty ve ¼ l vody, necháme ustát a scedíme. Osladíme a ráno a večer vypijeme 1 šálek.

6. květ divizny 5 g, list a květ podbělu špetka, sušený květ slézu 5 g, sušená přeslička 3 g – směs promícháme ve ¼ l vody, povaříme a scedíme. Užíváme 5x denně 1 polévkovou lžíci.

7. sušený květ divizny 5 g – květ divizny zalijeme ½ l horké vody nebo mléka a bez varu necháme louhovat 10 minut. Pak scedíme a osladíme – nejlépe medem. Pijeme v průběhu dne – dospělí 1 l, děti ½ l.

8. 2 velké cibule, majoránka 1 polévková lžíce – pokrájenou cibuli vaříme 5 minut ve 2 l vody. Přidáme majoránku, necháme 15 minut ustát, scedíme a osladíme medem. Vypijeme během dne. Užíváme alespoň 3 dny. Velice účinný čaj na odkašlávání!

Chřipka a nemoci z nastydnutí – inhalace

1. heřmánek 1 vrchovatá polévková lžíce – zalijeme 1 l vařící vody a 15 minut vdechujeme páry.

2. máta peprná 1 díl, heřmánek 1 díl, šalvěj 1 díl – vše povaříme 2 minuty 1,5 l vody a horké 15-20 minut inhalujeme.

3. máta peprná 1 díl, heřmánek 1 díl, řepík 1 díl – celou dávku 5 minut povaříme v 1,5 l vody. Horké inhalujeme 15-20 minut 2-3x denně.

Po inhalaci vždy ulehneme.  1 díl = 3 polévkové lžíce

cibulový recept na lék na suchý dráždivý kašel, v tomto období se může ještě někomu hodit. Osobně ho ještě vyzkoušený nemám, poslala mi ho kamarádka, nedá na něho hlavně u dětí dopustit. Kopíruju:
"...dám vařit asi 3/4 litru vody a do ní 1 velkou cibuli i se slupkou (tu první špinavou dávám pryč, nechávám tam i tu špičičku nahoře u cibule,) - cibuli nakrájím asi na čtyři kusy a vhodím do vody. Jak to začíná vřít, nasypu kávovou lžičku majoránky a nechám bublat asi 10 min. Pak vypnu a ještě nechám tak 1/4 hodiny louhovat, pak přecedím a osladím medem. Dávávala jsem i citron, ale tchán říkal, že se účinek ztratí, tak už nedávám. Dětem dávám napít vždy po každém zakašlání doušek, tak max. půl litru za den (nemá se to vypít jako naráz). Může z toho být řídký kakání, tak se nelekni."

Mast

…75 g sušených bylin

…500 ml slunečnicového oleje

…25 g včelího vosku

…25 g bezvodého lanolínu

Příprava masti:

1. Bylinky a olej zahřívejte 3 hod.ve vodní lázni, aby se vytvořil výtažkový olej a směs přeceďte sáčkem na cezení huspeniny.

2. V dalším rendlíku roztavte včelí vosk a bezvodý lanolín.

3. Do roztavené voskové směsi přilijte 100 ml teplého výtažkového oleje. Dobře promíchejte a než mast začne tuhnout, přelijte ji do sterilizovaných nádob.

II.

Krémy můžeme připravit vmícháním 25g včelího vosku, 25g lanolinu nebo kakaového másla do 110ml rostlinného oleje. Přidáte 25g byliny a vaříte 10minut za stálého míchání. Krémík je docela tuhý, ještě budu experimentovat s poměry.

Krém z kostivalu a měsíčku

15ml včelího vosku

15ml lanolínu

15 ml kakaového másla

5ml glycerínu

20ml měsíčkového nálevu

30 ml nálevu z kostivalových listů

Roztavte na vodní lázni včelí vosk a postupně do něj vmíchejte lanolin, glycerín a kakaové máslo. Přilijte měsíčkový a kostivalový nálev. Vařte až do úplného odpaření vody. Nechejte vychladnou a pomocí lžiček plňte připravené nádobky.

Nejlépe je pokud krémy a masti připravujete na vodní lázni. Zahřívají se pomaleji a rovnoměrněji, nemůže se stát, že by jste tuk připálili příliš silným plamenem. Pokud nebudete tuk rozehřívat na vodní lázni, dávejte pozor na velikost ohně. Když tuk připálíte všechen jej vyhoďte. Květy vaříme obvykle celé, u listů je to různé, můžete je rozdrtit, rozmačkat, nebo je nechat celé. V případě použité kořene jej nejprve nastrouhejte.

zdlouhavý recept na výrobu masti, ale koncentrace THC je v takovéto masti velice vysoká (recept je od doktorky výzkumného ústavu). Samozřejmě jsou dostupné i jiné, rychlejší recepty,ale říká se, že kdo si počká ten se dočká.


500 g bílé vazelíny, půl litru sušeních dolních listů ze samičí rostliny konopí, čtvrt litru sušených samičích květenství (tzv.palice)
Do kotlíku dáte polovinu vazelíny a vodu v poměru 1:8 (1 díl vazelíny, 8 dílů vody). Celé přivedete k varu, dokud se vazelína nerozpustí. Mezi tím si v hmoždíři nadrtíte listy, přisypete je do vody a vaříte 60minut za občasného promíchání. Kotlík odstavte nechte vychladnout, pak jej dejte na hodinu do chladu, nejlépe do chladničky. Opatrně seberete ztuhlí takový škraloup a vodu se zbytky listů vylijete. Ze škraloupu vytlačte vodu a dobře jej hněťte. Dejte do nádobky s širokým hrdlem a nechejte tři týdny uležet v chladnu a temnu. Poté hmotu rozpuste ve vodní lázni, přidejte druhou polovinu vazelíny a jemně rozdrcené palice, vařte za občasného míchání asi 30 minut. Pak smět přes plátno sceďte do kelímků a nechte utuhnout v chladu.

Odvar vzniká 5-30 minutovým vařením bylinné drogy ve vodě. Je vhodný tam, kde materiál je tužší a předpokládané účinné látky se pomalu a obtížně rozpouštějí, jsou však teplotně stabilní. Týká se to například tříslovin, kyseliny křemičité a dalších látek z takových surovin, jako je dubová kůra, nať přesličky atd. Někdy je užitečné, že se při tomto postupu rozloží labilnější nežádoucí látky.

Nálev je šetrnější formou přípravy, kdy drogu přelijeme vařící vodou a necháme cca 15 - 30 min. v přikryté nádobě stát. Někdy je vhodné drogu předem navlhčit studenou vodou, čímž do určité míry zabráníme "tepelnému šoku". Tento způsob je vhodný pro suroviny s obsahem těkavých (např. silice) nebo citlivějších látek. Většina čajů je připravována právě formou nálevu.

Macerát je nejšetrnější formou výluhu. Jemně nařezaná droga se po různě dlouhou dobu zalije daným množstvím studené vody. Je to nutné u vysoce citlivých látek, jako např. viscotoxinů z jmelí (někdy se připouští i nálev s předvlhčením), nebo také k získávání látek slizové povahy např. z kořene proskurníku, květů topolovky, lněných semínek. Zamyslíme-li se nad tím, vidíme, jak problematické až nesmyslné mohou být čajové směsi obsahující velký počet bylinných složek různé povahy. Jak jedny látky v dostatečném množství vyluhovat a druhé zároveň nerozložit a neodpařit? Navíc může docházet i k chemickým reakcím (např. třísloviny srážejí alkaloidy a bílkoviny). O vzájemném rušení účinku v organismu jsem se zmínil minule. Vidíme, že je nutné čerpat z ověřené tradice, nebo znát fyzikální a chemickou povahu látek, na něž v té které bylině spoléháme.

Lipofilní, v tucích rozpustné látky, lze extrahovat v olejích. Typickým příkladem může být olej z třezalky, o kterém jsem se zmiňoval v samostatném článku o této podivuhodné rostlině. Je to také příklad toho, kdy v jedné rostlině je celá řada využitelných účinných látek a výběr možností zpracování je velmi pestrý. Jde o to nalézt tu nejvhodnější formu pro ten který účel použití.

Mnoho účinných látek je dobře nebo alespoň částečně rozpustných v lihu. Obecně lze říci, že nejvyšší rozpouštěcí schopnost má 70% líh, tato koncentrace také nejlépe ničí mikroby. Takový extrakt je pochopitelně vhodné před použitím přiměřeně zředit. Slabší než 20% lihové roztoky nezaručují odolnost proti pomnožení mikroorganismů. Ostatně desinfekční schopnost lihu není tak silná, jak se spousta lidí domnívá (a "vnitřně" to nefunguje vůbec).

Lihové tinktury se podomácku připravují prostým naložením řezané drogy do kořalky nebo jiného alkoholového roztoku. Ve většině případů je poměr drogy a rozpouštědla volí 1 : 5. U silně účinných drog, s kterými není radno si zahrávat, 1 : 10. Výhodou tinktur je snadné použití a skladování a často i vyšší účinnost. Užívají se nakapány na lžičku (popř. s cukrem) nebo do nápoje. Pozor však na předávkování. Některé látky, např. třísloviny se dobře rozpouštějí ve vícefunkčních alkoholech, jako jsou glycerol (glycerin) nebo propylen glykol. Takové extrakty jsou vhodné jen k vnějšímu použití. Existuje řada speciálních extrakčních činidel a metod, pro účel tohoto článku jsou však bezpředmětné.

Jednoduché a velmi prospěšné mohou být i pleťové vody zhotovené jako odvar, nálev či macerát (viz výše) z bylin nebo jako bylinný extrakt (tinktura) přidaný do vody. Výhodné je přidat 3 - 5% kosmetického glycerinu jako hydratační složku. Zředěním lihové tinktury lze připravit i ústní vodu. Jako výchozí materiál jsou vhodné byliny s protizánětlivým, adstringentním (stahujícím) a desodoračním účinkem, jako je řepík, šalvěj a další.

K lihovým "mazáním" uvedu jen upozornění na možnost podráždění a vysušení pokožky při příliš velké koncentraci lihu. I zde částečně může pomoci zhruba 5% přídavek kosmetického glycerinu. Také je třeba pamatovat na to, že při použití na velkou plochu těla mohou mít vstřebané látky i celkové účinky. To ostatně platí pro všechny lokální přípravky. Jako kuriozitu uvedu příklad pozorovaný na vlastní kůži. Kdysi jsem si vyrobil emulzi s obsahem protizánětlivé látky. Touto emulzí mi manželka natírala bolavá záda. Aby nedošlo k většímu podráždění pokožky, přidal jsem do receptury poměrně značné množství panthenolu, který má zklidňující a hojivé účinky. Po určitém čase jsem zjistil překvapivý vedlejší efekt - dosti podstatně mi zesílily vlasy a chloupky na těle. Přičítám to právě panthenolu, který se z plochy zad vstřebával. Musím ale ihned zdůraznit, že to není geniální objev léku na růst vlasů. Účinkovalo to asi jen proto, že mi panthenol (jinak také provitamin B-5) z nějakého důvodu v organismu chyběl. Jsou ale látky, které by při velkém vstřebáni naopak mohly způsobit problémy.

K pevným (přesněji řečeno plasticky deformovatelným) lokálním přípravkům patří masti, krémy, gely a pasty. Pod pojmem mast si zpravidla představíme nějakou tukovou látku (nejčastěji sádlo) jako nosič účinné složky. Výroba mastiček je v různých léčitelských příručkách popisována tak, že se do roztaveného sádla nasype bylinná droga. Po zchladnutí následuje další roztavení, filtrace a plnění do vhodných obalů. Sádlo není špatný materiál, složením se podobá přirozeným tukovým složkám lidské pleti. Je však třeba dbát na to, aby nedošlo k přepálení a žluknutí při kterém vznikají nepříjemné a nebezpečné látky. Zvýšenou pozornost musíme věnovat i hygieně, aby nedošlo k mikrobiální kontaminaci. Skladujeme v temnu a chladnu, raději ne moc dlouho. Tato metoda není příliš vhodná tam, kde účinné látky nejsou rozpustné v tucích. Někdy si lze pomoci tak, že místo bylinné drogy přidáme malé množství lihové tinktury, do které jsou účinné látky vyextrahovány. Je třeba zdůraznit, že mast je léková, nikoli kosmetická forma. Z kosmetického hlediska není příliš výhodná, protože nerespektuje skutečnost, že pleť sice je mastná, ale obsahuje cca 75% vody. Aplikací samotného tuku v masti se příliš přemašťuje, což většinou není žádoucí.

Uvedenou nevýhodu odstraňují krémy. Vznikají smísením vodní a olejové složky, kdy jedna ve druhé je rozptýlena v podobě mikroskopických kapének. Takovému systému říkáme emulze. Hustší emulze označujeme jako krémy, řidší jako mléka. Aby se obě složky od sebe neoddělily, musejí být použity speciální přísady jako emulgátory a pomocné stabilizační látky. Teorie a praxe emulzí je obrovská věda, přesahující rámec tohoto článku. Výhodou emulzí oproti mastem je jejich lehkost, lepší roztíratelnost a to, že mohou obsahovat látky rozpuštěné v olejích i ve vodě. Když je vnější fázi olej a vnitřní voda (typ v/o), připomíná emulze lehkou mast. Je-li tomu naopak (typ o/v), vzniká lehký, chladivý, velmi dobře roztíratelný přípravek ne příliš mastného charakteru (záleží pochopitelně také na množství a druhu použitých olejů). Oba typy mají své výhody, nevýhody a svá speciální určení.

do 100 ml (1 litru) 85-96 procentního čistého potravinářského lihu (můžete si ho koupit v lékárně) přidáme 20 - 25 g(200 - 250 g) kvalitního rozdrceného surového propolisu. Množství propolisu se může aktuálně měnit podle jeho kvality, tzn. např. obsah vosku. V případě, že propolis obsahuje vosk, dávku přiměřeně zvýšíme. Líh se surovým propolisem musí být v tmavé lahvi, pro snazší pozdější manipulaci je vhodné, mít u lahve široké hrdlo.

Když máme propolis s lihem ve sklenici, kvalitně ji uzavřeme a dobře protřepeme. Po následujících 9 dnů pravidelně 1x - 2x denně protřepáváme. Protřepáváním se docílí kvalitního vyluhování propolisu. Na 10. den už neprotřepáváme ale snažíme se odebrat vrchní, čistou, vyčeřenou vrstvu, kde je vlastně již čistá, kvalitní propolisová tinktura.

Tato tinktura se následně ještě cedí přes sítko z umělé hmoty - tekutina by neměla přijít do styku s kovem.

Toto je myslím docela přesný návod, jak vyrobit propolisovou tinkturu, takže hodně zdaru při výrobě propolisové tinktury :-)

POUŽITÍ

Propolis je přírodní látka získaná z balzámů pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlin, květů a léčivých bylin. V propolisu bylo zjištěno 34 léčivých složek. Propolis obsahuje 50-60% pryskyřic, 10-12% éterických olejů a asi 5% pylu. Tyto látky mají velmi příznivé účinky na lidský organismus. Široké spektrum uhlovodíků, mastných kyselin, terpenoidů, vitamínů a ostatních organických látek zastupuje bohaté společenství, které se jinde v přírodě nevyskytuje.

Propolisová tinktura dokonale desinfikuje, ničí nebo omezuje růst některých bakterií, virů, plísní. Má svíravé účinky a lokálně tlumí bolest. Podporuje obranyschopnost organismu.

Propolisová tinktura je podpůrný prostředek k dezinfekci dutiny ústní a kůže, při nachlazení a virových onemocnění horních cest dýchacích, k potlačení infekcí a zánětů v dutině ústní a nosohltanu, k tlumení bolesti zubů a masážím dásní při paradentóze a při hojení nerozsáhlých popálenin. Je vhodná při plísňovém a ekzémovém onemocnění pokožky.

POZOR - žlutá barva tinktury se špatně odstraňuje!

• Květový pyl obsahuje velké množství bílkovin, železa, vápníku, fosforu. Dále obsahuje draslík, hořčík, chlor, měď, kobalt, sodík, křemík, nenasycené mastné kyseliny, vitamíny a další.

• Pyl je vhodný na snížení tlaku, cholesterolu v krvi, podporuje tvorbu červených krvinek, stavbu kostí, zubů, nervů. Užívá se při onemocnění prostaty, zánětech horních cest dýchacích, nervových onemocnění, poruchách trávení. Je to vynikající pramen energie zvláště v zimě a na jaře.

• VČELÍ
  MATEŘÍ KAŠIČKA Z výsledků výzkumu a lékařské praxe se používá:

  • při průduškovém astmatu, opakujících se zánětech horních cest dýchacích, zvyšuje odolnost proti virovým onemocněním,
  • u arteriosklerózy vyrovnává krevní tlak, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zlepšuje krvetvorbu,
  • léčí stavy po srdečním infarktu a mozkové mrtvici, u srdečních předinfarktových potížích upravuje stav,
  • má příznivý vliv na psychiku, nervový systém, spánek, zlepšuje činnost jater a střev,
  • zpomaluje příznaky stárnutí celého organismu

  Dávkování mateří kašičky:
  Zpravidla se užívá 0,5g - 1g nalačno denně přímo pod jazyk. Necháme pod jazykem rozplynout, asi po 3 min. spolkneme. Po užití je vhodné 30min. nejíst. Takto denně 20 dní užíváme, pak následuje 30 dní pauza a opět se může užívat mateří kaše. U dětí se množství snižuje na polovinu. Mateří kašičku skladujte v chladničce!!!

•  

Ve vodní lázni zahřejeme na 50 °C lanolínu či vepřového sádlo a poté vmícháme surový propolis. Množství propolisu může být 20-50 %. Ještě za tepla přefiltrujeme. Taktéž lze využít rostlinný (nejlépe olivový) olej - 2 díly oleje a 1 díl propolisu.
Případně lze vmíchat do masti nebo sádla pětinu množství propolisové tinktury. Alkohol se ještě zatepla odpaří