d) Linie
Linie stromu
Linie vytváří dráhu, po které putují naše oči. Klasický přístup je, že linie začíná v levém horním rohu a končí v pravém. Linií může být cokoliv: potok v krajině, rostlina na makrosnímku atd. Je zajímavé, že na linii, která začíná v levém horním rohu a končí v pravém dolním, spočine zrak déle než na linii, která začíná v pravém horním rohu a končí v levém dolním.
Aby obraz nebyl nudný, je výhodné mít na linie zrakové poutače v oblastech průsečíku přímek, rozdělujících obraz na třetiny.
e) Izolace objektu malou hloubkou ostrosti
Růže alpská
Mnoho začínajících fotografů si myslí, že fotografie je dobrá v případě, že celý obraz je ostrý. Ve skutečnosti lze sníženou ostrostí okolí zvýraznit hlavní objekt.
Tato metoda se často používá v makrofotografii nebo při fotografování portrétů, kde by ostré okolí působilo rušivě. Používají se zde objektivy s delší ohniskovou vzdáleností (70 - 135 mm) při otevřené cloně.
Změnami hloubky a polohy zaostřeného pole dosahujeme různých dojmů z obrazu, neboť lidské oko vždy hledá nejostřejší objekt.
Hloubka pole ostrosti klesá s velikostí otevření clony objektivu (větší otevření clony t.j.menší číslo clony znamená menší hloubku ostrosti). Rovněž objektivy s větší ohniskovou vzdáleností mají při stejné velikosti clony menší hloubku ostrosti. Měněním zaostřovací vzdálenosti na objektivu pak posouváme zaostřenou oblast (pole). Každý objektiv zobrazí rozostřené pozadí trochu jinak. Důležité je aby pozadí vypadalo přirozeně a nerušilo. Odborně se to nazývá bokeh objektivu.
f) Zvýraznění objektu kontrastem
Využití rozostření je nemožné u vzdálených objektů, kdy je objektiv zaostřen na nekonečno. Někdy rovněž chceme, aby celý obraz byl ostrý. V takových případech je kontrast mezi objektem a okolím vhodným způsobem, jak přitáhnout lidské oko.
Perspektiva obrazu v závislosti na ohniskové délce objektivu
Obraz viděný lidským okem odpovídá přibližně objektivu s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Čím je delší ohnisková vzdálenost, tím se perspektiva obrazu zužuje jak do hloubky (pozadí se přibližuje k popředí snímku), tak do šířky (komprese objektů stojících vedle sebe).
