Mnislav Zelený-Atapana, cestovatel a etnograf:
Bohužel naše civilizace je nastavená spíš na kvantitu než na kvalitu, už třeba v tom, že při hlasování většina bere vše. Líbí se nám velká obchodní centra, kam chodí hodně lidí, aby tu utratili hodně peněz. Malé krámky hynou a oficiální vedení světa i v naší republice na ně zapomíná, bez ohledu na mnohem příjemnější a přirozenější způsob nákupu v klidu a pohodě. Lidský, osobní přístup ke klientovi mizí, a místo zabírá množstevní hledisko bez ohledu na lidskou přirozenost a lidské osobní jednání.
Hnát budoucí maminky do podobného procesu, do běžícího pásu velkých porodnic, obdoby velkých továren či velkých supermarketů, je stejná cesta odlidštění, která vyhovuje především úřednímu šimlovi s tabulkami, s kalkulačkou v ruce, s procenty plnění grafů bez ohledu na klid a pohodu v duši těch, které přinášejí život. Bohužel na tento aspekt a duchovní rozměr porodu - tohoto tak na výsost lidského okamžiku - naši tvůrci zákonů, předpisů, nařízení a novodobí sociální inženýři zapomněli, protože se jim jednoduše nevejde do žádné tabulky. Lidské životy jsou podle nich hlavně k tomu, aby se zařazovaly někam do statistických přehledů a plnily jejich vize, a ne proto, aby každý život měl svou vlastní cestu k existenci.
Renata Konopíková, provozovatelka internetového portálu AZrodina.cz:
Uzavření frýdlantské porodnice se na první pohled týká jen maminek z této oblasti, k protestům proti takovému kroku se ale připojují ženy z celé ČR. Proč asi? Protože zavírání malých porodnic je trend, který diskriminuje ženy obecně.
Na informační portál pro rodiče www.azrodina.cz se stále více maminek obrací s prosbou o radu. Usilovně hledají zařízení, ve kterém by mohly porodit pokud možno v klidu, bez zbytečných zásahů, v intimním prostředí vstřícném k individuálním potřebám maminky i miminka. Frýdlantská porodnice takovému požadavku, již jako jedna z mála u nás, dokázala vyhovět.
V demokratické zemi přece žena musí mít možnost volby, jak a kde chce přivést své dítě na svět, vždyť se jedná se o nejzásadnější okamžik v životě každého z nás.
Neřešením tohoto problému dává Ministerstvo zdravotnictví ženám v podstatě jen dvě možnosti: porodit v technicky zajištěném prostředí velké nemocnice, kde pro akceptování individuálních potřeb není prostor (a často ani vůle), nebo porodit doma.
Je organizačně nezajištěný domácí porod opravdu to jediné, co je schopný a ochotný náš stát maminkám nabídnout jako alternativu k velké porodnici? Nebo se mezi kompetentními osobami konečně najde někdo, kdo si uvědomí naléhavost a závažnost tohoto problému, který se už dávno netýká jen hrstky alternativně zaměřených rodiček? Dokáže někdo zastavit rušení menších nemocnic a/nebo podpořit vznik porodních domů, aby naše ženy měly stejné možnosti, jako ty ve většině civilizovaných zemí?
|
