Úsilí frýdlantských občanů o zachování jejich porodnic a malé porodnice obecně podporují:
Jiřina Šiklová, socioložka:
Narození a smrt vymezují život člověka. Nikdy se neodehrávaly na veřejnosti. Lidé se rodili i umírali ve svých domovech. V současnosti se pojišťujeme proti mnoha nebezpečím a i proto se v těchto okamžicích svěřujeme do péče institucí, například porodnic a nemocnic. Ale toužíme v těchto pro nás rozhodujících chvílích být alespoň blízko svého domova, být v prostředí, které důvěrně známe a které v nás vyvolává pocit bezpečí. Proto je v současnosti snaha obnovovat malé léčebny, malé porodnice, malé hospice, a nikdo již nestaví ani domovy důchodců pro stovky lidí.
Chce-li někdo v současnosti zrušit malou porodnici ve Frýdlantu, jedná proti světovému trendu v současné společnosti. Teď ji zruší, prostor využije třeba pro kanceláře nebo další obchodní dům, a zapomene, že zvyknou-li si lidé rodit se jinde, nebudou mít vztah k místu domova. Perspektivně budou odcházet.
To co je v tomto momentu zdánlivě výhodné, racionální, jde ve skutečnosti proti směru vývoje.
Rut Kolínská, prezidentka Sítě mateřských center a Žena Evropy 2003:
Porod patří k přirozenému počátku života. Nepotřebuje náročné špičkově vybavené nemocniční prostředí, to potřebují komplikované porody. Většinu z nich dovede dnešní medicína odhalit během těhotenství. Pokud se hovoří v souvislosti se zrušením frýdlantské porodnice o zkvalitnění péče ve prospěch dětí a matek, pak se opomíjejí ty ženy, které rodí rychle. To se ovšem předem nikdy nepozná. Jsem matka pěti dětí a ani k jednomu porodu bych nedojela z Frýdlantu do Liberce včas. Je porod v autě za neodborné asistence otce bezpečnější než v běžné porodnici bez špičkového vybavení?“
PhDr. Věra Břicháčková, psycholožka a soudní znalkyně:
Plně podporuji existenci malých porodnic. Ale protože můj osobní postoj by na základě mých zkušeností (otřesný porod ve FN Motol dne 17.-18.10.1962 za lhostejné až nepřátelské asistence tamního personálu) mohl být zkreslující, nechci se vyjadřovat jako rodička a raději zůstanu v roli psycholožky:
Z hlediska psychologického bezpečí je u porodu důležitý především o dobrý pocit matek, jejich vnitřní jistota a jejich možnost rozhodnout se, kde chtějí své - zvláště prvorozené - dítě přivést na svět. Pro porod není
bezpečné, pokud je rodící žena vnímána jen jako jedna z mnoha, jako případ pro nemocenskou pojišťovnu. Průběh porodu hodně závisí na důvěře ženy v prostředí, přičemž přítomnost posledních výkřiků techniky a odborně vysoce vyškoleného personálu může pro některé rodičky hrát až druhořadou roli.
Jsem přesvědčena, že blokování práce malých porodnic je především rivalitní záležitostí porodníků z velkých klinik. Nestojí o konkurenci malých oblíbených pracovišť, která tak jasně dávají vyniknout rozdílu mezi porodem a porodem.
Současný stav také vnímám jako výsledek vlády mužů - věci veřejné v Parlamentu, Senátu i na ministerstvu zdravotnictví a v pojišťovnách jsou přece v rukou mužských úředníků či lékařů. Předpokládám, že ve Frýdlantě na straně těch, kdo chtějí porodnici zavřít, stojí také hlavně muži!
V případě zavírání malých porodnic jsme zkrátka svědky nehorázné diskriminace žen. Jako soudní znalkyně dodávám, že hodně nepovedený a asistovaný porod může žena vnímat jako trauma, srovnatelné se znásilněním.
Martin Mejstřík, senátor:
Rušení malých porodnic ve prospěch velkých klinik považuji obecně za nešťastné, v případě
dobré, finančně prosperující a oblíbené frýdlantské porodnice jde o těžko pochopitelný hazard se životem i o ignorování potřeb občanů výběžku. Nedostupnost jiné porodnice v horské oblasti (zejména v zimě) není ku prospěchu ani maminkám ani dětem, a tudíž nemůže být ani v zájmu MZ.
| 
