Zatímco já jsem namyšleně rozhlašovala, že když miminko bylo počato okolo úplňku a tak se taky okolo úplňku musí narodit, můj instinkt pracoval za mě a přesto, že se syn narodil o 14 dříve, měla jsem připravené všechny věci na porod doma i kompletně sbalenou tašku do porodnice. Že se něco chystá jsem poznala podle náhlého poklesu bříška a po kouskách odcházející hlenové zátce. Jeden večer jsem to už nevydržela a oznámila muži, že se miminko narodí trochu dříve…..Kdy? No možná už dnes v noci. Děláš si pxdxl? Ráno jsem se probudila a cítila, že ten pocit v břiše jsou zaručeně kontrakce. Úkol číslo jedna byl zbavit se obou mužů. Ten malý mi totiž při každém prodýchávání kontrakce na všech čtyřech lezl buď na záda nebo mi podstrkoval pohádkovou knížku. Mami čti. Pro toho většího je porod tajemství žen a má z něj strach jako z něčeho čemu vůbec nerozumí.Povedlo se. Zavolala jsem porodní asistentce a když mi oznámila, že přijede, připravila jsem si vše potřebné na porod i po porodu. Kluk byl venku za cca 5,5 hod. od prvního zaškrundání v břiše.
Zamyšlení první:
Cítila jsem, že mi velmi pomohla přítomnost porodní asistentky. Její nefalšovaný klid, za kterým stojí mnoho zkušeností mi dal velký dar. Mohla jsem se soustředit na porod a myšlenky „co kdyby“…….jsem hodila za hlavu. Mám tu přece zkušenou ženskou, která mi kdyžtak pomůže. Když na to zpětně vzpomínám, tak mi to nedá abych neobdivovala sama sebe – v určitém okamžiku jsem přešla z balonu na porodní matraci, v určitém okamžiku jsem se svlékla - jak jsem jenom mohla vědět kdy to mám udělat? To je velké tajemství, které když v sobě žena objeví, nutně musí být na sebe hrdá. Tentokrát jsem rodila v kleče s hrudníkem na kuchyňské lince, poloha dobrá, ale cítila jsem, jak moc mi chybí se něčeho chytit a moci se tak uvolnit v pánvi. Když jsem si chtěla mezi stahy odpočinout a zkoušela jsem si lehnout, dítě mi to prostě nedovolilo, bolelo to…… Když malý postupoval dolů, zřetelně jsem to cítila, na rozdíl od prvního porodu, takže to bylo pro mě také překvapení. A pak chvilku panika, to když jsem si myslela, že PA se mnou není. Nějak jsem si neuměla představit, že bych se poddala tomu silnému nutkání na tlačení a zároveň chytala novorozeně. Zavolala jsem její jméno a ona přesně věděla, co potřebuji. Za mnou se ozvalo klidné a tiché „ano“ a já věděla, že teď už se může dítě narodit.
Zamyšlení druhé:
Teď když vím jak může probíhat tzv..poporodní adaptace novorozence, je mi ještě více smutno z toho jak jsem si po porodu prvního syna nechala vnutit jeho odloučení.
Moje druhé dítě jsem si vzala ihned do náručí, vůbec neplakalo, když jsem se pak šla osprchovat, PA ho nesla do koupelny s sebou a než ho uložila ke mně do postele tak ho možná minutu dvě prohlížela v mé blízkosti. Nikam si ho nemusela odkládat, zvládla to všechno v náručí. Myslím, že můj syn dostal též velký dar do života.
Zamyšlení třetí:
Teď už vím, že prostředí samo o sobě mi nezaručí pohodový porod, ale může mi k němu velmi pomoci.
Hm….. a taky mi nezaručí, že budu úžasná máma, to bych nesměla být z generace maminek, které to chtějí dělat jinak než jejich máma, ale nevědí tak úplně jak vlastně.
Jsem ráda, že jsem to mohla prožít. |
