|
|
|
GDM a můj názor na ni (by Beezi) - pokračování |
|
| Autor: Beezi,V+J , 26.2.2009 | |
| *Ovšem dostáváme se do finále, tedy k porodu. Tady se role najednou radikálně obracejí. Východočeská kolegyně je odeslána k ohlídání do porodniční poradny, kde je ocejchována, jako ta s cukrovkou, na základě toho hospitalizována v 37tt a v 38tt přikročeno k vyvolávání. Bohužel dál už si nepamatuju, esli bylo vyvolávání úspěšné nebo skončila s SC (ale asi je to v tomto případě šumák), porodila zdravou holčičku s lehce nadprůměrnou hmotností (3900g).
*Já jsem na Bulovce vzhledem ke GDM chodila taktéž do rizikové poradny (což spočívalo snad jen v tom, že narozdíl od běžné poradny mi dělali KTG každý týden, těm "normálním" jen občas), nicméně jsem se celkem bez problémů s Dvořákem dohodla o tom, že žádné předčasné vyvolávání není třeba. Dokud se mimiku daří dobře, není důvod nepočkat do termínu. Bylo mi jasné, že pokud bych to doklepala až do toho termínu a neporodila, už by asi nějaký nátlak vyvíjet začal, ale naštěstí jsem to nemusela řešit. Porodila jsem bez vyvolávání dva dny před termínem zdravou holčičku s (asi?) lehce nadprůměrnou porodní hmotností (3760g).
*Tyhle dva příběhy jsou jenom malá část mozaiky, ale celkem dobře ilustrují, jak něco (GDM), co je na první pohled velký problém a je proto třeba všechny těhule hnát v 26tt na test, je pak najednou v různých fázích vývoje různě velký problém, podle toho, které složce systému zrovna padnete do pařátů.
*Co z toho podle mě vyplývá?
Podle mého je daleko důležitější osobní zodpovědný přístup, než nechat se dohnat na test a pokud je tento pozitivní, nechat se pak semlít systémem.
*Budu-li těhule, která do sebe s oblibou natlačí denně jednu čokoládu a večer u TV schroustá pytlík čipsů zapíjených colou, existuje dost velké riziko, že nekompenzovanou GDM ohrožuju svoje dítě. V tomto případě je nejspíš na místě (pokud nemám v úmyslu upravit svou životosprávu preventivně a dodržovat to), jít na ten test. Ovšem musím počítat s tím, že se mi fakt může stát, že ten test vyjde pozitivní a čokolády, čipsů a coly se budu muset vzdát. Pokud se jich vzdát nemíním, nemusím ani nikam chodit, on je ostatně problém v tom, že pokud se takto stravuji, není to pro mimino nic blahodárného ani v případě, že se mi GDM neprokáže.
*Pro mne osobně je už teď po tom všem přijatelnější cesta preventivní úpravy životosprávy, tj. pokud bych otěhotněla, budu si už od začátku preventivně hlídat jídelníček podle těch pravidel, které znám z dia-poradny.
*Pokud bych byla na místě nějaké "nerizikové" těhule, asi by mi prostě stačilo jíst zdravě, nepřežírat se a nefutrovat sladké ve velkém.
A pro sebe osobně bych (vzhledem k vědomí rizika) jako variantu blivajzového testu volila obstarání si glukometru (byť uznávám, že to není zrovna zanedbatelná investice) a pravidelné sledování glykemické křivky.
*Pak mě ještě napadla levnější, ale psychicky a organizačně náročnější (a nevyzkoušená cesta) - oslovit rovnou nějakou interní (diabetologickou) ordinaci a požádat o to, aby mi párkrát udělali glykemickou křivku s tím, že si to budu hradit (netuším kolik by to mohlo stát, ale těch pět tisíc, jako stojí nejlevnější glukometry, by to snad nebylo).
*Podle mě (asi teda žádná převratná myšlenka) jde o to, že systém se snaží tímhle cukrovkovým screeningem zase o chlup vylepšit naši úžasnou českou statistiku peri- a neonatologické úmrtnosti (nebo jak se to správně volá). A bere to holt z jedný vody načisto, bez ohledu na to, že v té "záchranné síti" uvízne i spousta ženských, které by se dřív bez ní víc než dobře obešly.
*Nebyl by to takový průšvih, pokud by ta záchranná síť neobnášela:
1. určité riziko už toho samotného testu (a já osobně fakt nedokážu říct, že ho považuju za bezrizikový)
2. riziko, že se dobéřu až k inzulinu a bůhví, jak to s ním bude
3. riziko, že moje GDM bude pro někoho dobrá záminka k předčasnému vyvolávání a dalším následujícím radovánkám |
|
Zobrazeno doposud 1381 x.
|
|
