Diskuze : Zdraví : LMD a hyperaktivita

No tak vítej v klubu

Chtěla bych poděkovat všem, kdo přispívají do diskuzí a dělí se o své zkušenosti.

Konkrétně třeba diskuze o ADHD mi pomohly hodně, diagnostikovala jsem sebe i syna , ačkoliv se to potvrdilo až tento týden.

Byly jsme se synem u dětské psychiatričky, kterou nám doporučily v PPP. Díky této návštěvě se cítím úplně odlehčená a skoro šťastná. V podstatě jsme odešli s tím, že syn má "jen" AD(H)D, což paní doktorka poznala už po prvních minutách, kdy se posadil k ní ke stolu. Absolutně vyloučila poruchy AS, pochválila ho, jak krásně maluje a píše, jak si vede ve škole, jak se pere s nemocí. Říkala, že jeho tělo bylo hodně oslabené nemocí, proto ten neklid nebyl tak markantní, ale že můžeme očekávat i zhoršení, což by mohlo být rizikové i z hlediska možných úrazů atp. - to už nastalo. Jak se mu výrazně zlepšil krevní obraz, z hemoglobinu 56 na 125, tak je víc v korunách stromů, než předtím.... Ale já jsem prostě odcházela s tím, že mám úžasné dítě , které prostě jen potřebuje ve škole trochu jiný přístup.
Taky mi bylo řečeno, že syn to může mít po mně - stačilo popsat paní doktorce, jak si "organizuju" práce, kolik knih mám rozečtených a kolik z nich dočtu až do konce , taky jsem poměrně hodně mluvila ...

No, zkrátka všem děkuju, že jste mě nahlodali - už před dlouhou dobou. Withep a ostatní.
Nejsme líní, naopak hodně výkonní, když toho máme tolik rozdělanýho Jdu pokračovat v malování, dělám chodbu, zbytek zase někdy příště.

Diky za poznamku, budu si to obcas pripominat.

Jasne, neexistuji 2 stejny bytosti, kazdej jsme trosku jinej. Taky beru "diagnozu" jen jako priblizny popis urcityho stavu.
Ale fakt to byla uleva, cist, ze se i jinym lidem vede stejne.

Pro nemcinare tady:

http://www.adhs-deutschland.de/Home/ADHS/Erwachsene/ADHS-im-Erwachsenenalter.aspx

Kazdopadne me to nakoplo a dodalo sebeduveru - ja jsem ja, hodne jina, ale to je v poradku.
Nejdulezitejsi byla pro me veta moji terapeutky:


"Pracovat S TIM, NE PROTI TOMU!!

To je prece SILENE unavny, byt vnitrne porad ve strehu a bojovat!"


Tak si ted vnitrne tridim, v cem jsem diky te "jinakosti" dobra a v cem si musim vymyslet jinou strategii nez ostatni, pac s tou jejich to diky sve "jinakosti" proste delat NEMUZU!!

Podstatny je to NEMUZU, doted to bylo NEDOKAZU, protoze jsem:
- neschopna a
- blba a
- lina a a a...

A bylo to taky "MELA BYCH" a "MUSIM".


A obrovska uleva je, ze si to precetl i manzel a pak bylo doopravdy videt, jak on vnitrne "sklapl".
Ty jeho vecny komentare a kritika a poznamky
"ja to nechapu, proc...bla bla bla...a jak je mozny...bla bla bla..."
Precetl si presne ty vysvetleni!
Ted je i on v procesu reflexe...

jo a jeden můj sourozenec lmd také již 70.léta....ale ten mi v dospělosti přijde nejvíc "kompenzován"
Impulzivita je taky hrozná. Dovedu se vzeknou tak, že snad jednou budu mít infarkt....pak, za chvíli, je mi to líto, ale ta reakce je vždy vegetativní....jsem takovej bios.

Celý život si přijdu nesmírně méněcenná. Můj bývalý partner mě v tom hojně podporoval, ale zpětně mu to nemám až tak za zlý, jen odrážel mé sebepojetí...

Ten chaos je jenom jeden projev, ale vpodstate to, co je navenek nejvic videt.
Krome absolutniho neodhadu casu.

Jak tak ty posledni dny premyslym, bylo to u me uz co si pamatuju.
Cetla jsem o "premene" ADHD v dospelosti na "vnitrni neklid" - u me blbost, ja mela ten vnitrni neklid vzdycky, i jako dite.
Nezapomenutelnej zazitek - v aute s nami jednou nekam jela dcera od znamych mych rodicu a ja cely 2 hodiny nevericne zirala na jeji KLIDNE lezici ruku na sedacce auta. V hlave jsem mela jedinou myslenku: "Jak to sakra muze vydrzet!!??!"
Ja musela porad necim malym hybat.

A uceni: nikdy jsem se doma neucila.
Potrebny domaci ulohy (kdyz uz jsem je nevyridila ve skole) jsem od 12 let delala zasadne v noci. Vecer sla do svyho pokoje a kolem jedenacte, kdyz vsichni spali, jsem si dokazala sednou k psacimu stolu.
Uceni se latky na pisemky: pochvalovala jsem si, jak se dokazu efektivne ucit pod tlakem - vse nauceno zasadne behem PRESTAVKY (!) PRED pisemkou.
To jsem si zalezla do koutka a nikdo se ke mne nesmel ani priblizit, koncentrace nejvyssi.
O studiu na vysoke nemluve, tam to byla vzdy noc pred zkouskou.

Ted cely dny pobiham po dome a nemuzu zacit neco delat i kdyz jsem v dome sama, uvnitr se jakoby vse "chveje".
Kdyz pak fakt neco zacnu, mam - nez se ohlidnu - rozdelanych nejmin 5 "projektu" a skacu mezi nimi. Samozrejme nedotahnu nic z toho do konce. Krome uklidu v kuchyni!
To je vliv toho minimalismu.

Kdyz se ale pro neco nadchnu, nic me nazastavi. Ale taky vim, ze nesmim prestat, jinak to nebude hotovy.
Mamina kamaradka me (v mladi) popsala vystizne: "Saam se porozhlidne, posbira par latek/ hadru a zmizi s nimi do pokoje. Vynori se az za par nebo hodne hodin (podle velikosti projektu) a ma na sobe uzasnej kus obleceni.
Uz legendarni prihoda: mijim se se spoluzakem ve dverich tramvaje, on dovnitr v kvadru, ja ven.
On: "Ty nejdes na maturitni vecirek!?"
Ja: "Jasne ze jdu, jen jeste musim usit ty saty na sebe, zatim mam jenom rukavy.."
No prisla jsem tam, ani ne moc pozde.

S tim "neprerusenim" to je se dvema detma docela tezky... Taky to podle toho u nas vypada.


O mym impulznim chovani vubec nemluvit, to je des!

A jeste - bratr mel diagnosu LMD a hyperaktivita uz tehdy (konec 70. let)...