Ten chaos je jenom jeden projev, ale vpodstate to, co je navenek nejvic videt.
Krome absolutniho neodhadu casu.
Jak tak ty posledni dny premyslym, bylo to u me uz co si pamatuju.
Cetla jsem o "premene" ADHD v dospelosti na "vnitrni neklid" - u me blbost, ja mela ten vnitrni neklid vzdycky, i jako dite.
Nezapomenutelnej zazitek - v aute s nami jednou nekam jela dcera od znamych mych rodicu a ja cely 2 hodiny nevericne zirala na jeji KLIDNE lezici ruku na sedacce auta. V hlave jsem mela jedinou myslenku: "Jak to sakra muze vydrzet!!??!"
Ja musela porad necim malym hybat.
A uceni: nikdy jsem se doma neucila.
Potrebny domaci ulohy (kdyz uz jsem je nevyridila ve skole) jsem od 12 let delala zasadne v noci. Vecer sla do svyho pokoje a kolem jedenacte, kdyz vsichni spali, jsem si dokazala sednou k psacimu stolu.
Uceni se latky na pisemky: pochvalovala jsem si, jak se dokazu efektivne ucit pod tlakem - vse nauceno zasadne behem PRESTAVKY (!) PRED pisemkou.
To jsem si zalezla do koutka a nikdo se ke mne nesmel ani priblizit, koncentrace nejvyssi.
O studiu na vysoke nemluve, tam to byla vzdy noc pred zkouskou.
Ted cely dny pobiham po dome a nemuzu zacit neco delat i kdyz jsem v dome sama, uvnitr se jakoby vse "chveje".
Kdyz pak fakt neco zacnu, mam - nez se ohlidnu - rozdelanych nejmin 5 "projektu" a skacu mezi nimi. Samozrejme nedotahnu nic z toho do konce. Krome uklidu v kuchyni!
To je vliv toho minimalismu.
Kdyz se ale pro neco nadchnu, nic me nazastavi. Ale taky vim, ze nesmim prestat, jinak to nebude hotovy.
Mamina kamaradka me (v mladi) popsala vystizne: "Saam se porozhlidne, posbira par latek/ hadru a zmizi s nimi do pokoje. Vynori se az za par nebo hodne hodin (podle velikosti projektu) a ma na sobe uzasnej kus obleceni.
Uz legendarni prihoda: mijim se se spoluzakem ve dverich tramvaje, on dovnitr v kvadru, ja ven.
On: "Ty nejdes na maturitni vecirek!?"
Ja: "Jasne ze jdu, jen jeste musim usit ty saty na sebe, zatim mam jenom rukavy.."
No prisla jsem tam, ani ne moc pozde.
S tim "neprerusenim" to je se dvema detma docela tezky... Taky to podle toho u nas vypada.
O mym impulznim chovani vubec nemluvit, to je des!
A jeste - bratr mel diagnosu LMD a hyperaktivita uz tehdy (konec 70. let)...