Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Rubinky jeste mame nekde ve sklepe, ale v tech kozenych bezkovych botech strasne mrzla noha

Byly ještě žluté.

Cumco, vem na vedomi, ze nekteri lide se maji opravdu zle, nemaji na zakladni existenci potreby - bydleni, jidlo, teplo. Nemohou si dovolit nic navic. Tyhle lidi nepresvedcuji politici, tyhle lidi presvedcuje denodenni ziti. V Tve bubline se mozna nevyskytuji, v me ano. Politici toho jen umne vyuzivaji

Rose, na hory jezdím mnohokrát za sezónu po mnoho mnoho let. Věci máme často někde pohozené a nic se nám neztrácí. Děti třeba jezdí střídavě na lyžích a na prkně. Na jednom zrovna jedou a to druhé leží několik hodin kdesi u lavičky u spodní stanice lanovky. Nemáme žádné špičkové vybavení, ale zase žádná prehistorie. Zkrátka nevyčrníváme z davu a nikdy se nic netratilo. Na rozdíl od tehdejších časů to lidi prostě nenapadne . Zato ty lyže a lyžáky ukradené v osmdesátých letech nikde osamělé neležely. Stáli jsme u nich a stejně je někdo vzdal.

Jako dítě jsem měla malé dřevěné červené lyže, které se připinaly na obyčejné boty a k tomu bambusové hůlky. Ale já měla radši sáňky, na těch lyžích jsem moc nejezdila. Lyžák v sedmé třídě jsem promarodila a na lyžák v prváku na gymplu a v prváku na VŠ jsem si lyže půjčila ve škole. Zato jsem v 18 letech dostala pod stromeček běžky z Artisu značky Rubín a mám je dodnes, jezdím na nich celý život. Dnes už jsou velmi retro, ale občas nějaké takové potkám, u starých lidí jako jsem já.