Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Mabelo,
já žila na vesnici, na malé vesnici. Měla jsem velmi aktivní dětství, všechno, na co jsem si jen vzpomněla. Jazyky, hasiče, dramaťák,recitace, kytara, gymnastika, literární kroužek, turisťák,nevím, bylo tam úplně všechno.

Mabelo,

me prislo, ze kdyz se lide nemohli realizovat v praci, tak to delali v ruznych volnocasovych aktivitach. Zilo se v patek odpoledne a o vikendu. Podle mne po zustatek toho, je zdejsi diskuse `Co delate o vikendu?"" Kdy obcas koukam co lidi vsechno nestihnou.
Kdy tady se v prumeru v sobotu dojede na nakup a nejaky uklid. V nedeli do kostela a na rodinou navstevu pripadne odpoledne na prochazku..

Ja tedy jsem mela jako dite daleko vic aktivit nez MM, ale podle mne je to dane i tim, ze ja vyrostla ve velkomeste a on na vesnici. Jinak on treba nemohl hrat fotbal, protoze hodne zapasu byla v nedeli o to se nema delat nic, jenom cist z Bible. Rodice se na nej zlobili, kdyz se v nedeli ucil. To tchanovci nebyli nijak ortodoxni. Treba mit v nedeli venku poveseny pradlo byla ostuda jeste po roce 2000.

Nebyl to dotaz pro me, ale snad nevadi když odpovim😄
Měla jsem strašnou spoustu kroužku, zadarmo. naučila se diky tomu fotit, hrat na klavír, volejbal, basketbal, jezdit na kajaku, kreslit, chodila se do sboru, bruslit, Badminton…to svým dětem dnes fakt nedám.

chodily jsme na koncerty, porad. Já milovala vlastu redla, zuzku navarovou, plihala. Listky staly pakatel.
Vůbec jsme zili mnohem víc kulturou, než dnes. Divadlo, hodne kino, koncerty. Vse bylo mnohem dostupnější a bohužel i kvalitnější, než dnes.

Hodne jsme jezdili s mamou samozivitelkou do Tater. V lete na sluneční jezera do Senca.

To je jenom rychlá letma vzpominka na MÉ klady minuleleho rezimu.
Ale pozor aby si to, jak je tady casto dobrym zvykem, nezamenil za stezovani, nebo blahoreceni. Tohle je pouhe suché konstatovani mých pozitivnich cinnosti a zazitku z dob minulych!

Jo a zakusky! A mléčný bar 😄

" Dnes by nikoho ani nenapadlo krást 15 let staré omlácené batolecí věci z bazaru"

tak na to bych nespoléhala... taky bych nevěřila, že někdo ukradne na chodbě krabici cukroví během pár minut (za mne jedna z nejabsurdnějších krádeží - nesla jsem věci do auta a nechala na chodbě dvě pizza krabice s cukrovím pro tchýni a než jsem se k nim vrátila, jedna zmizela vchod se musí odemykat klíčem, takže někdo ze sousedů)
nebo když jsme se synem ztratili batolecí hrnek (ten co nekapal) a během chvilky jsme se vraceli stejnou cestou, hrnek už nebyl - taky někomu stálo za to ho sebrat a vzít si ho to teda nebyla krádež, ale lidem se hodí ledacos

Moje první lyže ve věku si tří let byly Atomic z Rakouska. Byly k nim i lyžáčky a hůlky do sady. Máti neměla československé občanství, ale byla ze země třetí strany (ani východ, ani západ), takže pro ni nebyly hranice zavřené a mohla přejet z jižní Moravy do Rakouska. Tam v nějakém ski bazaru nalovila laciné použité lyžařské vybavení pro děti, abychom s ním jeli na Dolní Moravu, kde nám ho ukradli vlastně dřív, než jsme si zajezdili. Asi se to dalo čekat, ale naši se tu tehdy ještě tolik neorientovali...

Byla to divná doba. Dnes by nikoho ani nenapadlo krást 15 let staré omlácené batolecí věci z bazaru. Lyžáky mám dodnes zaryté v mozku, protože se mi neskutečně líbily. Zpětně vzato byly zhruba ve stavu, že by je dnes někdo prodal za stovku nebo za odvoz, protože je mu líto je vyhodit a někomu nenáročnému třeba ještě poslouží. Nula důvodů ke krádeži.