Rose, na hory jezdím mnohokrát za sezónu po mnoho mnoho let. Věci máme často někde pohozené a nic se nám neztrácí. Děti třeba jezdí střídavě na lyžích a na prkně. Na jednom zrovna jedou a to druhé leží několik hodin kdesi u lavičky u spodní stanice lanovky. Nemáme žádné špičkové vybavení, ale zase žádná prehistorie. Zkrátka nevyčrníváme z davu a nikdy se nic netratilo. Na rozdíl od tehdejších časů to lidi prostě nenapadne
. Zato ty lyže a lyžáky ukradené v osmdesátých letech nikde osamělé neležely. Stáli jsme u nich a stejně je někdo vzdal.