Diskuze : Hlavní : Otec u porodu

Tak ono to mluvení prostě nešlo. V hlavě se toho dělo strašně moc, ale zvuky se nekonaly.

S mamkou a dětmi jsem komunikovala víceméně normálně.

Mně přijde moc smutné to, co psala Delete. Takový nezájem od nejbližšího člověka ..

"Teď je otázka jak to má (může mít) chlap. A nejsem přesvědčena, že s tou živočišnou stránkou "zázraku" musí být přirozeně ztotožněn, byť je milovaný a milující. Samozřejmě, že se v 90% pochlapí a vydrží, že emoce z narození dítěte to většinou zastíní, ale hezké to zkrátka objektivně není."

Můj chlap prohlásil, že už v naší rodině musel zvládnout zabíjačku, tak ten porod taky nějak dá. Mno myslím, že to, co se po něm nakonec chtělo u porodu (u prvního přines, podej, dej napít, podepři při kontrakci, u druhého jen řídil a telefonoval, u třetího prostě byl a v okamžiku, kdy syn vylezl ven, si právě naléval čaj...), byla ta venkovská zabijačka mnohem větší eklhaft.

Manžela jsem měla u porodu 3x, z toho 2x tam byl v okamziku narozeni ditete se mnou pouze on (neplanovane). Fakt jsem rada, ze tam byl.
Ta ukrajinska budouci maminka by snad s sebou mela mit u porodu svoji ukrajinskou kamaradku.

Já po návratu z večerní procházky poctivě dočetla, ale psát komentáře k diskuzi co se už dávno posunula mi přijde zbytečný. I když, aspoň ta lednice. Sestra dávala do ledničky zimovat želvy, jednou se nějak probudily a dostaly se z krabice. Takže táta, kterej si chodil v noci pro "něco na zub" otevřel ledničku - a kouká na něj želva, myslím že to byl tenkrát slušněj šok