Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Stará huso, já mám už pár let jablíčko a hrušku, z přírodního tmavšího dřeva, přirozeně zbarveného, s kresbou let...ježečka mám z keramiky...nejsou to ty kýčovité dekorace ze zmíněných obchodů a dýničky si kupuju pravé, ty malé okrasné různých tvarů. Poslední roky mívám jen pár dekorací, ale spíš těch kvalitnějších, dražších.

huso, taky bych nechtěla mít doma haldu ozdob, ale když máme jednu velkou oranžovou dýni na okně, vedle pár luceren (ty jsou tam celoročně), je i ta kýčovitá dýně hezká
a když před vánocema jdu domů a přijdu ke dveřím a voní tam skořice, badyán a perníčky (z věnce), hned mám lepší pocit
a stejné je to i s barevným kýčem - pokud je jich hodně, je to rušivé a nepříjemné, ale jeden výrazný líbivý kýčovitý prvek dokáže oživit prostředí moc pěkně

Mno, trochu ano. Ale většinou se zpožděním a na nátlak dětí. Nestíhám, nemám energii. Poslední dobou dost těžím z dětských výtvorů, adventní věnce už nechávám na dceři. Ono to vždycky nějak dopadne.
Ale hezká a přiměřená výzdoba se mi líbí, to není tak, že bych to bojkotovala.

Mě to docela baví, zdobím ráda a nazdobený byt se mi dost líbí. Dřív jsem to vídala v těch amerických filmech a zírala a toužila.
Současně jsem běžná ženská s běžnými finančními prostředky, nedostatkem času a skladovacích prostor a žiju v ČR.
Takže zdobím, ale tak nějak jen trochu, a až se k tomu dostanu, takže některý rok dřív, jiný později, a tak abych nevyděsila sousedy a kolemjdoucí.

kus života jsem bydlela v paneláku, ono to tam je takové, jaké si to člověk udělá (jako všude)

hezky nazdobený balkón je super, když se společenství vlastníků shodne a udělají si to hezké před panelákem, je to win-win

mí předkové pocházeli z ohromného statku, a druhou polovinu života žili v paneláku a měli dvě zahrádky (babička jednu s kytkama, bramborama), druhou se zvířaty, malé dědovo hospodářství, a naučili se to mít v paneláku relativně rádi (spolužití s dalšími seniory bylo minimálně bezpracné)