Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

To by asi bylo na dlouhé psaní, je to moc široký záběr...rozhoduju se různě, záleží o co se jedná.
U dovolené a cestování se rozhodujeme tak nějak společně celá rodina, každý třeba něco navrhne a pak se nějak dohodneme. Když váháme mezi více možnostmi, tak zvažujeme spoustu věcí - vzdálenost, nabídku ubytování, cenu, možnosti výletů a aktivit pro různé počasí...
U spotřebičů, nebo větších dražších věcí podle toho, co od té věci potřebujeme - parametry, vzhled, cena, praktičnost...
V restauraci podle toho, na co zrovna v tu chvíli máme chuť...
Obecně ani já ani manžel nemáme s rozhodováním nějaký větší problém, většinou se rozhodneme snadno.
Syn někdy váhá víc, ale když mu naťukneme výhody a nevýhody jednotlivých možností, tak se pak rozhodne celkem rychle.

Mně je spousta věcí úplně fuk, takže často nechávám rozhodnutí na někom jiném. Klasický dovolená, když jsme zařizovali být, tak mi bylo jedno jakou kuchyň, jakou dlažbu, jaké obklady, jaké přístroje. Asi bych se ozvala, kdyby BM vybral něco příšerného, ale my jsme měli podobný vkus, takže pohoda. Když jedu na dovolenou s dcerou, tak nechávám na ní, aby rozhodla kam, vím jen, že chci české nebo moravské hory. Mně je to fakt jedno, jestli Beskydy nebo Krkonoše, mně se líbí všude. U oblečení vaham, jestli si to mám nebo nemám koupit, obvykle si to nekoupím, zvlášť, když je to drahé. Ale třeba šaty na synovu svatbu jsem věděla hned, které chci. Pochopitelně byly nejdražší a už je asi nikam nevezmu, ale nelituju. Nejdražší věc na oblečení jsem měla kožené sako, to jsem chtěla hned a pak turistické boty, nad téma jsem váhala, ale nakonec jsem si je koupila a jsou super. Jinak v restauraci a v kavárně se rozhodují podle chuti, tam nemám problém. Jestli někam jít nebo nejít se rozhodují podle toho, s kým tam jdu, kdo tam bude, jestli to bude krátké a rychlé nebo k nevydrženi. Větší OÚ se mi nikam nechce, ale vím, že to musím překonat, jinak bych furt jen seděla doma a to by byl mor na psychiku. Rozhoduji se celkem rychle a většinou nelituju, ale už jsem se taky spálila.

Ani nevím.
Asi mi život nenabízí tak pestrý výběr, abych měla zásadní dilemata
Prostě se nějak rozhodnu.
Myslím, že většinou rozumovou úvahou.

Ja sbiram o moznostech fakta a tridim, a bud se rozhoduju, coz velmi casto, vicemene na prvni dobrou, vypada to intuitivne a bez rozmyslu, ale neni tomu tak.

Nekdy se mi na prvni dobrou nevede, tak proste rozhodnuti necham ulezet, tu a tam si na nej vzpomenu a pak se jednou probudim a je to tam

u mě je to ve vlnách, mám týdny, kdy pořádně nerozhodnu ani co uvařit a upéct, utopená v nerozhodnosti, a potom jsou dny, ve kterých rozhodnu i sérii velkých věcí - takže já na sebe netlačím, až "to budu prostě vědět"