Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Bydlíme na skoro samotě u lesa, než se u nás málem uložil ožralej mladík při cestě z hospody nepamatuju si, že bychom zamykali, když jsme byli doma. Teď když už jsme s manželem sami doma, většinou zamykáme (většinově manžel, chodí večer se psy), máme ložnici, ze které není nic slyšet. Ale teď je to spíš ze zvyku, protože momentálně máme tak uječeného psa, že nepozorovaně by k nám nikdo nevlezl. Celé léto jsou dveře na zahradu dokořán, pokud tu někdo je, odmítáme dělat vrátného psům a kočkám. Co naopak dodržujeme je zavření (ne zamčení) dveří do ložnic a do patra právě kvůli zvířatům, která courají sem a tam. My se v létě nezouváme, přízemí je zcela bez koberců a funguje jako prodloužení zahrady.

My nic nemame, tak nemusime zamykat😁

Domovnici s klíčem neznám ani z Ignáta Hermanna, jeho dílo znám jen ze školní čítanky a tam zrovna nic o domovnicích nebylo.
Vím, že za minulého režimu fungovala spousta obskurností, ale s tímhle jsem se nepotkala.
Zažila jsem pouze vrátnici na VŠ kolejích, ale to už bylo po revoluci a noční službu tam měl vždycky někdo příčetný. Hlavní paní "kolejnice" nad námi občas lomila rukama, ale v zásadě nás myslím měla ráda.

Stará huso,já tu situaci s klíčem jen u domovníka znám jen z románů Ignáta Hermanna V 2.polovine 20.stoleti bych to už teda taky nečekala...

Huso, nutila vás ta osoba do ideologické výzdoby oken?