Nemocná jsem nebyla ani nepamatuji.

Teď nám na víkend asi dovezla dcerka nějaký moribundus a spaly jsme spolu v posteli. Včera jsem měla pocit, že jsem si to jako vsugerovala a pořád jsem se pozorovala , ale když jsem dnes ráno dosedla v práci, rozbolela mně hlava a začínám cítit škrábání v krku, asi jsem měla dnes zůstat doma. Vařím si čaj a uvidím. Naštěstí mám kancelář sama pro sebe, a když mi nebude dobře přesunu se odpoledne domů. Zítra si třeba poležím a zbytek týdne si dám home office.

Když byly děti malé, tak jsem fungovala děj se co děj. Když si vybavím své nemoci, tak mně když už něco jednou za dva tři roky převálcuje, tak to zpravidla stojí za to. Ale můj muž se na tyhle doby vyloženě těší. Ležím v posteli, do ničeho jim nekrafu a když pak po týdnu vylezu jsem ráda, že jsem to přežila a jsem plná dojmů z toho jak o mne a o sebe pečovali, že ani nekomentuji zaflákanou kuchyňskou linku a drobečky .