Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
Monika | 123907 |
30.12.2023 13:24:04
Tatramelko,to je hrůza toto. Nám rodiče nikdy nevykládali, jak moc nás mají rádi a moc se u nás nechvalilo, ale nikdy nám nikdo neřekl ani nic tak šeredného, jako že nás nemá rád,protože něco... Případná kritika se týkala problému (nepořádek, "drzosti" atd), ale ne celé naší osobnosti ...
|
Tatramelka+3 | 66284 |
30.12.2023 13:18:00
Yuky, ten dopis je skvělý nápad pro obě, myslím ❤️. Doufám, že až moji kluci půjdou z hnízda, že to budu zvládat obdobně.
Život je taková nikdy nekončící zkouška. |
TaJ | 81121 |
30.12.2023 13:16:35
Babi, moc pěkné, máme to v rodině taky tak.
|
Tatramelka+3 | 66284 |
30.12.2023 13:13:51
Beat, děkuji. Vidím toho hodně společného v tom co popisuješ. Zvládla jsi to sama? ...já hodně načtu, abych se uklidnila, že jsem alespoň trochu normální a lidská. ...teď uvažuji, jestli by mi nepomohla nějaká terapie.
Ale když tu vidím a čtu, kolik nás je a také když vidím kolik dětí potřebuje psychickou podporu říkám si, že bych to měla zvládnout sama. Je to v hlavě, jak jsi psala... |
Tatramelka+3 | 66284 |
30.12.2023 13:09:51
Okolků děkuji.
Jsem ráda, že mě dneska nechala moje rodina doma samotnou - vyspat se a proplakala jsem tu nad Rodinou moře a je mi líp. Taková terapie, děkuji ❤️. |
Inka ..|-.|-.-|.- | 141843 |
30.12.2023 13:07:16
Babi, pěkně napsaný. Mám to stejně.
|
Beat | 107867 |
30.12.2023 13:02:08
Babi, vnimam to naprosto stejně.
|
babi_ | 48341 |
30.12.2023 12:57:22
Tatramelko, to asi není úplně pro inspiraci... spíš o štěstí. Životní styl, názory, přístup k věcem... měli tchánovci velmi podobný jako naši, a s obojím jsem celkem v pohodě (kromě normálního generačního posunu, je "jiná doba"). Tchýně mi byla názorově a přístupem k životu, tolerancí... ještě blíž, než moje mamka. Povídaly jsme si kdykoli o čemkoli, a pohoda.
Popravdě nějaké "něco si vyčtem" neznám, nebo bych to tak nenazvala, ani s rodiči ani s tchánovci ani se snachou potažmo dětmi (obě dospělé). O věcech mluvíme, ale s oboustranným respektem. Nikdo nepředjímá, že on má určitě pravdu a ten druhý to dělá blbě. Dál pak v každé rodině-domě/bytě platí nějaká pravidla, a děti se holt přizpůsobí tomu, kde jsou (např. to nalévání čaje - ok, u prarodičů stojí hrnek na stole, u rodičů je to jedno). Plus pokud mi něco vadí, a mohu to napravit "pro sebe/u sebe" udělám to, nechci to po rodičích dětí (to je můj přístup stejně jako ho měla moje mamka). Příklad: když byly děti prvostupňové a moje mamka je vodila na kroužky, bylo jí blbé odevzdat vnuka na hodinu klavíru ve špinavém tričku, tak mu koupila nové. Mně nic nevyčetla, já jí také ne (znám lidi, co by se urazili, že si babička dovolila změnit dítěti oblečení a dát tak najevo, že bylo oblečeno špatně). |
Yuki 00,03,07 | 49504 |
30.12.2023 12:57:08
Tatramelko, myslím, že naše děti vnímají, že jsme jiné než naše maminky, nějaký úlet nám odpustí, protože nikdo není dokonalý
já jsem se ve snaze nemanipulovat a nebýt protivná tak trochu ztratila a přestala jsem to být já, bylo to nepříjemný, neupřímný, takže jsem to změnila a říkám dost narovinu, co si myslím, jak se cítím, aby rozuměli tomu, co proč dělám, jak reaguju a myslím, že to není špatně synova slečna je cizinka, neumí česky a ani se moc nesnaží, vím, že má doma velice složitý vztahy s rozvedenými rodiči, podivný vztahy k babičkám, na druhou stranu babička tam vychovává, takže lepší vztah k babičce než k mamince, to mimochodem úplně od začátku přenesla podvědomě i k nám, takže o to podivnější u nás, moje jazyková výbava není tak dobrá, abych si s ní mohla popovídat úplně o všem Syn je doma rád, to je důležitý, ale co se slečnou tak jsem se rozhodla, že jí napíšu, prý i ona ráda píše a čte dopisy, navíc pro mě je to možnost použít překladač a mít čas na reakci nebude to manipulace, nebudu protivná, nebude to o žádných emocích, druhý den si to přečtu a případně zkoriguju, ale chci vysvětlit některý rozdíly daný kulturou, rodinou a osobnostním nastavením, jak jsem to kdysi mohla třeba při chystání oběda ujasnit s tchýní, s tou jsme si rozuměly, i přes rozdíly, respektovaly jsme se navzájem a to bych chtěla i ve vztahu s možnou budoucí snachou |
Beat | 107867 |
30.12.2023 12:55:58
Tatramelko, je to “jen” v hlavě. Nic z toho, co člověk zažije ho nemusí předurčit k nějakému jednání. To, čím jsme prošli nezmizí, ale my a naše děti můžeme naše životy žít úplně jinak. Já sama jsem prošla velkou změnou v přístupu k sobě, k dětem, k životu. Vim, jaká jsem, v čem jsem dobra, a o tom, co mi nejde už jsem schopna se bavit bez pocitu, ze jsem úplná nula. Nejsem. Nahodou, jsem dost dobra. Moje děti mě milujou, MM taky. A už nedrzim slzy při myšlence , ze o mě můj tata nestal, nezajímal se a byla jsem mu fuk, a ze jiné holky se nemusely v 11 starat samy o sebe a řešit, zda když přijdou ze školy domu, mama bude živá, nebo viset na klice. Poznamenalo mě to, ale teď se citim silná.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.