Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

byla jsem na amnio kvuli veku....a ani na vterinu me nenapadlo, ze by dite nemuselo byt v poradku...ani jsem neuvazovala, co bych delala, kdyby nebylo...byla jsem v euforii

Já z toho chápu část - že člověk nedokáže ze dne na den přijmout představu života zcela obráceného naruby. Že nedokáže přijmout razantní zásah do svých plánů, které měl celý dosavadní život dokonale ve svých rukou a věnoval velké úsilí, aby se plnily. Tohle dneska neumíme, jsme rozmazlení, egoističtí a nepokorní (sebe do toho též zahrnuji), čest výjimkám.
Co naopak nechápu resp. neumím si představit, je porodit NAŠE dítě a odložit ho. To je představa naprosto drásající.
Opravdu netuším, co by ve mně převážilo, kdybych se ocitla v situaci, o níž je řeč.
Samozřejmě si přeji věřit, že by by ve mně jednoznačně převážila matka, ale nevím to.

Naprostý souhlas Witep

Dneska se testuje kde co a dává se ženám (těm, co testy projdou s těmi správnými čísly) v podstatě falešná představa, že miminko je určitě zdravé. Ono je to ale tak, že jistota žádná není až do porodu (a ani dál, že jo...).
Z takového snového obláčku, kdy si žena po dobrém triplu myslí, že "miminko je určitě úplně v pořádku, říkal to pán v bílém plášti", se těžko padá na zem.

Nikdy bych se ji neodvážila soudit. Spíš ji v koutku duše chápu