Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

A co když borovice ta matka prostě cítí, že to nezvládne a k tomuto dítěti ji prostě ta mateřská láska nevznikne. Věř, že teorie, že obhauješ a miluješ své dítě za všech okolností, není pravda. Vím to podle sebe i když u mě to bylo až na následek činů dítěte.

Navíc bych si neděla moc velké iluze o úrovni péče o postižená novorozeňata obecně a na jejich dožití. Pokud vím, těmhle dětem se občas decentně pomáhalo, aby umřely, občas se o ně prostě moc nepečovalo a ony umřely a občas se zřejmě pečovalo a ony stejně poměrně brzy umřely; ten podíl, který se dožíval dospělosti, nebyl nejspíš moc vysoký. Když to řeknu surově, dřív znamenalo významněji postižené dítě pravděpodobně mnohem kratší závazek než dnes.

Jaký jsou teda ty hodnoty a principy, co fungovaly tisíce a desetitisíce let?

Proč by nemělo záležet na pocitech matky při porodu, patří to k naprosto klíčovejm okamžikům života, nejen u lidí, ale asi už i u pralidí, vzhledem k tomu, že jsou to klíčový okamžiky i u jinejch savců? Pocity matky a záchrana života dítěte při případnejch problémech nemusej a v naprostý většina ani nestojej proti sobě. Má snad záležet víc na pocitech a pohodlí lékařů, než na pocitech a pohodlí rodící matky?

Homosexuálové usilujou o rovnoprávnost, jednoduše proto, že ji necítěj, a necítěj ji proto (hlavně homosexuálové muži), že jim spousta lidí dává různejma způsobama najevo, že rovnoprávný nejsou. Podle mýho je společnost, která apriori určitou skupinu nevylučuje, obecně výhodnější pro všechny, než společnost, která si uvnitř sebe sama pro někoho kreslí hranice. Homosexuálů bylo, je a bude vždycky zlomek populace, takže porodnost asi moc neovlivněj, nebo přesněji asi tak stejně, jako vždycky.

Ano, na pocitech single žijících lidí záleží dneska hodně. Bohužel důležitou roli v tom asi hraje fakt, že je to skupina marketingově mnohostranně zajímavá.

Co je to tradiční rodina?

Já bych odlišila dvě věci. To, že někoho striktně neodsoudím a skoro na něj neplivu neznamená že ho obhajuji. To že se snažím něčí jednání pochopit neznamená nutně, že ho schvaluji. Tohle jsou tak citlivé věci, že není dobré vidět to černobíle.

Uvedené rodině se snad dá vytknout, že svou situaci takto medializuje. Alespoň tak to vypadá.

Je určitě pravda, že okamžitě dítě odložit a ani nezkusit, jestli to zvládnou, určitě není ideální. Tomu miminku by prospěl každý týden, který by prožilo v rodině.

Můžu říct nesouhlasím s tím, zachovala bych se ASI jinak, ale ty odsudky jsou zkrátka moc kategorické. Opravdu to musejí být sebestřední sobci?

"V historii společnost odsuzovala ženy, které odložily děti"

To mi přijde UKRUTNĚ pokrytecké, protože ta samá společnost se stavěla velmi hnusně k ženám, které dítě neodložily, ale vychovávaly ho bez partnera. Takže nebýt tohoto stigmatu, tak by jistě ty ženy odkládaly děti mnohem méně.

Navíc společnost odsuzovala ŽENY - a kampak že se nám to ztratili MUŽI, tatínci těch odložených dětí?

Ty ženy by to často neudělaly, kdyby na to byli dva. A v té "historické společnosti" se děti chudých svobodných matek velmi často dožívaly jen velmi nízkého věku - matka pravděpodobně nezvládala těžkou fyzickou práci plus starost o dítě.

KDE BYLI OTCOVÉ těchto dětí? A proč veřejnost odsoudila jen tu matku (a to i když dítě odložila, i když si ho nechala), když často OTCOVA nepřítomnost byla klíčová pro přežití toho dítěte?

A pokud jde o postižené - ono se to odsuzuje velmi snadno, udělala ta společnost něco pro to, aby někomu, kdo měl menší štěstí než ona, usnadnila život?

Já bych si tu historii vůbec neidealizovala - dneska jsme zaplať PB docela tolerantní, ale v historii byli lidi schopni si ukazovat prstem na někoho, kdo vychovává "toho blbce", a když se to hodilo, tak ho pomluvit, že se o něho stará málo.

Tj. na jedné straně být velmi krutá k dotyčnému "blbci" i k jeho okolí, posmívat se mu, po smrti jeho rodičů s ním různě postrkovat, a na druhé straně se okázale "divit", že se jeho rodina případně stará málo.