Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

V "profesionální, krátkodobé" pěstounské péči může být dítko jen jeden rok. Už teď chybí dlouhodobí pěstouni, děti od těch krátkodobých nemají kam jít :( . Jen těžko se podaří najít dlouhodobé pěstouny pro tohle miminko (neříkám, že to není možné), představa, že vymazlené roční miminko se od přechodných pěstounů stěhuje do ústavu je šílená.
Ale už se to bohužel děje, "není kam" s dětma od přechodných pěstounů.

já mám každý z dětí absolutně mimo tabulky, nic naštěstí není tak těžká věc, aby se to nedalo zvládat

ale chápu to - když se narodil druhý, s vrozenou vývojovou vadou, věděli jsme, teda doufali jsme, že to zvládneme, že se z toho dostane, ale další valstní jsme si už netroufli mít, tak jsme si vzali z kojeňáku - to byla výhra :)))) abyme to neměli tak těžký, aby nebylo postižený díky našim genům, vzít si dítě postižený deprivací a s nejistou minulostí a ještě nejistější budoucností :)))
kdybysme si pořídili vlastní, bylo by to tisíckrát snadnější :))

člověk nikyd přece neví, jakyý dítě bude, u někoho se problém projeví později, někdy třeba až v předškolnmím věku, někdo zase onemocní, podle toh se přece člověk řídit nemůže

jistě, my jsme taky čekali, až vyřešíme situaci aspoň tak, abyme věděli, že už to půjde, netroufli bysme si pořídit si dítě, dokud byla progn=oza nejistá a věděli jsme, že nemáme čas na třetí dítě

ale chápu, že až se situace ustálí, až si všichni zvyknou, nějak se to zajede a rodina zjistí, že další dítě zvládne, pak není důvod si další děti nepořídit

a taky - to mi ukažte, jak těm sourozencům přikáže někdo, že se mají starat? když to oni nebudou chtít, nidko je nedonutí, i kdyby proto měli odjet na opačný konec světa, rozejít se s rodinou - nejde to
pokud je to rodina třeba věřící a děti vychovává v nějakým smyslu života, poak děti přeberou postoj rodičů, dejme tomu, ale i tak se můžou rozhodnout jinak, můžou si jít vlatní cestou a nemít mpžnost se starat,

takže jsou to sice řeči rodičů, třeba, že se tři postarají o jednoho, ale spíš to vidím tak, že se rozhodli, že když jich bude víc, tak bude větší pravděpodobnost, že to spolu nějak zvládnou, na jendoho by to bylo moc

"jestli si rodina s postiženým dítětem může dovolit 4 děti,plánovaně, pak na tom asi nebudou finančně zle, takže předpokládám, že finančně toho postiženého zajistí rodiče a ti tři budou jako kontrolní tým v záloze, ne že se po nich bude chtít péče o sourozence 24 hodin denně"

Ano, taky bych to tak viděla.

Yuki, chápu co myslíš, ale i tak...nelíbí se mi to a nechtěla bych být dítětem takto pořízeným.

původně chtěli dvě děti, ne?

mám kamaráda, už je dospělý, je to jedináček a vždycky mu sourozenci chyběli - mít jedno dítě postižené a jedno zdravé, to je ještě horší, to už je fakt lepší si těch zdravých pořídit víc, aby byli parta na všechnoo

jenže je to pak na rodičích, aby z nich opravdu tu partu vychovali, aby to nebyli rivalové, ale kamarádi, nejen v dětství

já si užívám toho, že naši puberťáci spolu blbnou, tráví spolu rádi čas, hrajou si, povídají si - nesedí jen s mobilem nebo noťasem,
a když jeden z nich není doma, dalším chybí, snad jim to vydrží
nemusí spolu pak bydlet, ale zajímat se o sebe a být si oporou, když to bdue potřeba