Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Withep, ráda čtu tvoje příspěvky.

Yuki, kamarádka pracuje na novorozeneckém a není to mladičká holka bez zkušeností. Ta říká, že většina takovýchhle narozených dětí je odložena a zůstává "u nich". Z jejích slov vyplývá, že pokud se někdo rozhodne si takovéhle dítě nechat i přesto, že ví o postižení, tak zatěžuje zbytečně společnost dalším chudákem. Je fakt, že všechny tady víme, jak moc jakékoliv postižení, nestandardnost dokáže zatížit rodinných rozpočet a hlavně taky vztahy. V tom druhém případě, kdy jsem psala o tom patnáctiletém, tak se za něj ostatní sourozenci (dnes již také v pubertě) stydí. Nechtějí s ním nikam... Celkově to zkrátka komplikuje život všem.
Známí mají dvě děti a až po letech se přichází na to, že děti nemají vývojovou dysfázii, ale geneticky to vypadá na nějaký chybějící či přebývající chromosom. Děti jsou relativně malé 3 a 1 rok a přála bych všem tady soudícím vidět, jak strašně ti rodiče trpí. Milují se, mají dvě vytoužené krásné děti a teď to může být tak, že obě budou víc než nestandardní. Takovéhle lidi by měl stát opravdu podržet finančně a jakkoliv to bude jen možné. Aspoň já v tom opravdu vnímám velký rozdíl - vědomě a nebo být zaskočen až po letech a vědět, že je to na celičký život x2.

Mam dite s tezkym autismem a smyslovym postizenim. Odkladat ho nehodlam. Je to takove, jake to je. Delame, co muzeme, i agresivita se da casto zvladat vhodnou terapii a medikaci. Ockekavam, ze to treba jednou zvladat nebudeme. Ale ustav neni reseni. Jednak ustavy pro takove lidi nejsou, za druhe - neverila bych v jejich peci. Maly autista se da zvladnout doma, velky uz potrebuje "svuj zivot", doufam, ze se nam podari vymyslet na zpusob chraneneho bydleni. (Ispiraci: na Slovensku funguje centrum Drahuskovo, vybudovali rodice, pro ktere nebyl stat oporou, o klienty se staraji "deti" z detskeho domova, tusim, farma, zahrada, smysluplna prace). Takze sorry, kojenak ne-e. A neni co "zvladat", kdyz to dite milujes, tak neni co resit .)

Míšo, jsou i pěstouni, kteří jsou odhodlaní vzít si dítě s postižením, třeba to berou jako svoje poslání, nebo jako splacení dlůhů někomu nebo něčemu, nedá se říct, že by postižený děti neměly vůbec šanci - ale je takových lidí málo, to samozřejmě ano

Adelinko,
to máš pravdu, ale já vnímám rozdíl mezi situací, kdy jde postižený/nemocný do ústavní péče v momentě, kdy to dojde do stavu, který už v rodině zvladatelný není, a situací, kdy se tam dá "preventivně" při narození, protože by jednou (třeba za 20 let, třeba nikdy, kdyby se podařilo navázat vhodně na rodinnou péči třeba chráněným bydlením v rámci funkčního sociálního systému) to mohlo být možná potřeba.