Yuki, kamarádka pracuje na novorozeneckém a není to mladičká holka bez zkušeností. Ta říká, že většina takovýchhle narozených dětí je odložena a zůstává "u nich". Z jejích slov vyplývá, že pokud se někdo rozhodne si takovéhle dítě nechat i přesto, že ví o postižení, tak zatěžuje zbytečně společnost dalším chudákem. Je fakt, že všechny tady víme, jak moc jakékoliv postižení, nestandardnost dokáže zatížit rodinných rozpočet a hlavně taky vztahy. V tom druhém případě, kdy jsem psala o tom patnáctiletém, tak se za něj ostatní sourozenci (dnes již také v pubertě) stydí. Nechtějí s ním nikam... Celkově to zkrátka komplikuje život všem.
Známí mají dvě děti a až po letech se přichází na to, že děti nemají vývojovou dysfázii, ale geneticky to vypadá na nějaký chybějící či přebývající chromosom. Děti jsou relativně malé 3 a 1 rok a přála bych všem tady soudícím vidět, jak strašně ti rodiče trpí. Milují se, mají dvě vytoužené krásné děti a teď to může být tak, že obě budou víc než nestandardní. Takovéhle lidi by měl stát opravdu podržet finančně a jakkoliv to bude jen možné. Aspoň já v tom opravdu vnímám velký rozdíl - vědomě a nebo být zaskočen až po letech a vědět, že je to na celičký život x2.