Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

Nechci aby se to zvrhlo v nějakou přestřelku, nemáme šanci dojít k jednotnému závěru, mám na to prostě jiný názor (moje dítě= moje zodpovědnost), pro mě osobně je tohle jednání nepřípustné- jak tady na několika místech psala žžena, to dítě se přece nikam nepropadne, ale žije dál, jen rodiče se na něho nedívají, aby neměli trauma a poničenou kariéru. Vím bezpečně, že bych to takto neřešila, tečka. Jiní neví, ok. Ale k tvé otázce- limity podle mne v tomto případě ověřovány nebyly. V čem se tak liší péče o malého ,,downa" oproti zdravému dítěti? Copak je malé miminko agresivní, nezvladatelné? U několikadenního dítěte je jasná prognóza vývoje, že je v pořádku ho odepsat hned po narození a mít jasno, že je to nad moje ,,limity"? Limit ve smyslu ,,ušetřím si možné starosti do budoucna" pro mne není limit. Ale do větších detailů nechci zabíhat, protože neznám podrobnosti a určitě nechci tvrdit, že to pro tu ženskou bylo jednoduché. Za podstatnou věc, která vede k tomu, že se mi postup matky tvrdě příčí, zde považuju to, že to dítě bylo /původně/ plánované, chtěné... a jako chtěné přišlo na svět a až následně bylo opuštěno, to je něco, co se mi nelíbí.

Jasně víra v osud ovlivněný, minulými názory. Víra v boží mlýny nebo co to má být. Ne tu nesdílím.
Zato věřím, že podobné činny pokud nejsou protiprávní má společnost odsuzovat a tak proti ním vytvářet prevenci.
A samozřejmě starající se rodiče, ale i děti seniorů podporovat.

Jako vzor ne. Je to, ale také součást historie. Další věc je že zachráníme i ty, se kterými příroda pro život nepočítala. Ne je to těžké téma, matkou po porodu cloumají hormony a to různé. O pudu zachránit mládě za každou cenu po zavržení, klidně i zdravého dítěte a v tuto chvíli nejsem schopna opravdu nikoho odsoudit za jeho rozhodnutí.

Hrozinko,
souhlas..

A o kolik postižených dětí se starala ta paní, kolik zkušeností měla, na základě kterých se rozhodovala? Nestarala se o žádné, ani týden. Nedala mu vůbec šanci. A pokud si je Z+2 jistý, že by to takto neřešil, nemá se za co stydět.