Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

No fakt je, že v internetových debatách můžou věci vyznívat jinak, než jsou myšlené. To je normální, občas je něco "ztraceno v překladu". Tak je to u Tebe i Tvých oponentů.

Tak nevím, opravdu by nebyla poptávka? Jinak samozřejmě rodinné prostředí je to nejlepší pro dítě, pokud to jen trochu jde. A i kdyby rodiny pečující o postižené podporoval stát mnohem víc než v současnosti, vyšlo by to levněji než ústavní péče.

Ano, dítě ze světa nezmizí, to je pravda, ale stejně nemám odvahu soudit někoho, kdo tu péči nezvládne.

Lízo já vůbec nechápu kde bereš tu drzost mi tady něco podsouvat? Co o mně víš, že máš jasno, a řadíš mě mezi ,,tyhlety hraběnky"? Co víš o tom, jak já žiju a co jsem řešila ve svém životě, jaké zkušenosti mám nebo nemám? Nevybavuju si, že bych tady kdy nějak otevírala svoje soukromí. Pokora ve tvém pojetí znamená přesně co? Pochopení pro všechny a pro všechno? Musím najít deset peněženek, abych zjistila, jestli půjdu aspoň jednu vrátit, nebo si můžu dovolit udělat závěr předem? Ano, vím jistě, že bych svoje dítě neodložila do ústavu, pokud by se narodilo postižené. Co je na tom tak šokujícího, že se tu hned mluví o hraběcích názorech a nabíjení huby? Potud si to dokážu představit, po toto rozhodnutí (nechat si/dát do ústavu), to je věc nějakého obecného osobního nastavení. Jak těžce nebo lehce bych pak ustála péči o takové dítě, to nemůžu ani tušit, to opravdu bez té dané zkušenosti už nejde. Možná bych to dala s grácií, možná by to byl neskutečný očistec a že by to třeba mohlo skončit nezdarem, určitě dovedu připustit jako reálnou možnost. Ale neodložila bych dítě do ústavu po narození, šla bych se s tím poprat, vím to. Co je na tom k nepochopení a ke zpochybňování?

Míšo, sebou si snad můžeš být jistá, ale znamená to, že máš právo soudit někoho jiného? Lidé nejsou stejní, co jeden zvládne v pohodě, druhého položí. Myslím, že bych se dítěte s DS nevzdala, ale co kdybych časem zjistila, že to zkrátka nedám? A hlavně nemám právo soudit.

Takto jsi fakt dobrá, já byla takovému rozhodování opravdu velmi opravdu velmi blízko, blíž než je mi dodnes milo. U prvního dítěte VVV neslučitelné s životem, opravdu si nejsem jistá co bych děla tehdy ani teď kdyby nebyly VVV tak závažné.