Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Ne tak úplně, dnem zápisu se stává studentem. Jakmile studium neúspěšně ukončí, klidně po dvou měsících, zkrátí se mu doba bezplatného studia. Takže v zásadě o nic nejde, ale pokud by si prodlužoval studium, mohl by začít platit školné o něco dříve. Ale asi bych to teď neřešila, případně bych se pokusila ze zápisu omluvit.

Studium jsem si nadělila ke 40. narozeninám. A byť jsem se s bakalářkou hodně natrápila, i s učením na státnice, tak na ty 3 roky vzpomínám moc ráda. Bylo nás tam okolo 40 a nejpočetnější skupina byla věkově 35-45. Pak tam bylo pár mladých a pár i 50+ . Přednášející nás hodně chválili, protože říkali, že my narozdíl od denních mladých studentů, víme proč to děláme a hodně z nás už v daném oboru pracovalo. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou na Mgr., ale to jsem pak zavrhla. Byť jsem po celou dobu studia měla všechny zkoušky na poprvé, tak to nebylo na áčka a ani to nebylo zadarmo a hlavně ohromné nervy před státnicemi bych si už zopakovat nechtěla :). Ale škola byla zajímavá a hodně mě posunula. Držím palce, s chutí do toho :)

Sally, v 55+ už to mám podobne

U mne se to tedy projevuje i v materiálním smyslu jako ze tenhle jazyk se už učit nebudu, tak mužů prodat nebo darovat učebnice a slovníky, nebo tento koníček už nebudu provozovat, tak pošlu dal věci, které jsou k němu potřebné, taky už se zbavují oblečení, do kterého pravděpodobně nezhubnu apod

Je to na jednu stranu smutne ale na druhou stranu i ulevne

A zo je právě ono. Na starý kolena je ti blbý neumět, takže se učíš víc a tím ti přijde, že to jde pomaleji. Zase vidíš víc souvislostí a to to usnadňuje.

Já začala dálkově studovat soc.pedagogiku ve 42 letech. Docela mě zvedlo sebevědomí, že jsem se na vejšku jen tak dostala. Obor byl zajímavý, ale je fakt že ve zkouškovém jsem doma moc nefungovala,vše musel zastat manžel, k tomu jsem pracovala na částečný. Nicméně zvládnout se to určitè dalo.Po prvním semestru jsem nakonec vše přehodnotila, jednak jsem si uvědomila, že to není taková srdcovka, abych tomu obětovala 3 roky, druhým negativní bylo finanční ohodnocení v tomto oboru, které je vesměs mizerné. Tak jsem se zcela spontánně vrhla do podnikání ve zcela jiném oboru, kde se mi hodně daří. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Toho půlrok na VS ale určitě nelituji, svým způsobem mě to obohatilo. Někdy i cesta je cíl.