Re: Důsledky Bekových úprav

Knedlo, ach, jak ti rozumím...
Ač mám nalítáno strašně moc, vždycky mě to moc bavilo a jeden čas jsem žila po kufrech, řešila akorát, jak se dostanu na letiště, jak z letiště, a kde si obarvím odrosty (protože sehnat při tomhle životním stylu kadeřníka, který má čas, když jsem poblíž a vládne rozumnou barvou, byl často problém), tak teď se lítání strašně bojím.

Když jsem v letadle sama, bojím se vzletu a přistání. Když jsem v letadle s dětmi trpím k tomu ještě navíc výčitkami svědomí (kam jsem je to zatáhla). Když jsou v letadle samotné děti, pořád kontroluju, kde je zrovna letadlo, nad čím letí, jak moc je to bezpečná země, jak je to letadlo daleko od nebezpečných zemí...

Dlouhé lety paradoxně snáším líp než krátké, protože tam je mezí tím startem a přistáním spousta času, kdy se pořádně nic neděje, občas mě někdo nakrmí, musím na WC atd. Taky na těch dálkových letech častěji podávají alkohol, takže si říkám, že kdyby bylo nejhůř, namažu se a bude mi všechno jedno.

Letos asi poletím hodně daleko s několika přestupy v různé exotice, což mě taky netěší. Ale říkám si, že když už jsem chtěla mít děti, tak se o ně taky musím postarat, navštívit je a odtahat domů jejich nesmyslné krámy v kufrech coby létající sherpa. Co to je proboha za nápad, koupit si v zámoří plyšáka zvíci lidské postavy?