Re: Umíte jen tak koukat?

Stará huso, myslím, že vztah špatný vztah k domácím pracím může mít úplně klidně jak ten, kdo je v dětství dělat nemusel, tak ten, kdo musel. U nás povinnosti existovaly, byly jsme tři děti, takže jsme se střídaly v mytí/utírání/úklidu nádobí (ovšem častokrát ho myli i rodiče) + dle pokynů další práce (odpadky, vysávání, obzvlášť jsem nesnášela ruční přepírání ponožek). Brala jsem to jako samozřejmost, ale určitě mě to netěšilo, raději bych dělala jiné věci. Bavilo mě jen někdy vařit, ideálně, když jsem byla doma sama a nikdo mě nekrizoval, jak divně krájím atd. V dospělosti to mám vlastně asi stejně - beru to tak, že je třeba se o domácnost starat, já mám víc času než manžel, takže toho dělám víc, vaření mě občas i baví, to ostatní ne, ale co se dá dělat. Děti mají míň povinností než já kdysi, na nádobí máme myčku, vysávám obvykle ten jeden všední den v týdnu, kdy nechodím do práce (stále si ten luxus držím) a děti jsou tak málo doma (škola, sport), že kdybych měla na ně čekat s pracemi, až se večer vrátí domů a udělají přípravy do školy, tak by to 1) bylo skoro týrání dítěte, 2) bych musela pořád žít v nepořádku. Jídlo si děti jakž takž udělají, když nejsem doma, ale minulý týden jsem se přistihla, jak úpím nad tím, jak dcera divně krájí jablko