Re: Umíte jen tak koukat?

Huso tohle mám jinak, nebo si blbě pamatuju, i to je možný. Ale takový ten nával radosti - nevím, jak jinak to popsat - ten si pamatuju až jako dospělá. A přepadá mne i teď. Je to teda věc, kterou neumím ovládnout a nedokážu ovlivnit, kdy mne potká, většinou je to doma, v bezpečí a těch pár vteřin spustí nějaká pitomost - sluníčko svítící přes umytý okno na uklizenou kuchyň, kde se právě pečou buchty nebo vaří vývar, vůně ohně v krbu, okamžik kdy jdu do pracovny a vím, že jdu jen vystavit faktury ale třeba i vůně snídaně a kafe když lezu z postele nebo vana s pěnou - je pravda, že ty pachové stopy v tom hrají asi velkou roli, když to tak píšu. A na pach reaguju i mimo dům - standardně ve mě vyvolá tenhle pocit moře, pak vím, že jsem byla v euforii když jsme dojeli na místo, kam jsem jezdila roky jako praktoš a vedoucí na tábory a opět se tam smísila vůně lesa a smrad z kvasící šťávy rozlité u barelu s pitím).