Re: Jak z toho ven?

Libiku, protože v jisté fázi vztahu obvykle (píšu obvykle, protože teď myslím skupinu vztahů, kde je nějaký zásadní problém) 1 z partnerů přestane být schopen adaptovat se na změny v životě rodiny. Často to jsou děti. Promění se provozní podmínky, mění se každodenní nároky. A tam se někdy stane ten první krach, že většinou chlap nechce jaksi přizpůsobit svůj život aktuálním potřebám rodiny. Což ty jaksi netušíš, že se stane, když v té situaci nejsi. Takže když to trvá x let, tak co s tím? Nepomáhá, nespolupracuje, jede si po svém, dělá ofrky s prachama. Atd. Dávám jen příklad. Co třeba s chlapem, který si tě vezme, děsně chce dítě, vše je ok a funguje. A těsně po porodu zjistíš, že čeká dítě s jinou?! Co chlap, kterému po 20 letech fajn života hrábne, zabouchne se a zblbne. Ale vlastně ani odcházet nechce. Jen je nesnesitelný, útočný a chová se jako vůl. Ne, neblbnou jen muži. I ženské. Jen u těch chlapů je to častější.

Jo a ještě "životní omyl, který nejde napravit", to ale rozvod není. Pokud ti lidé díky přetnutí všech možných "spojek" k sobě chtějí najít cestu, nic jim nebrání. Stává se to.