Nejprve k otázce, jsem pro úlevy, ale jiné, než se nabízí- ke každému dyslektikovi bych posadila předčítače, pak by ty podmínky byli podle mě pro všechny stejný. Popíšu níže, proč a jak jsem k tomu došla.
Byla jsem upozorněna, že se zde nachází tato diskuze a že k ní mám co napsat. Diskutovat nebudu, jen Vám sem vložím do jiné diskuze typ na čtení, jako každý měsíc na konci, dubna. Jsem z toho co se tu na rodině děje docela otrávená.
Protože jediný co mám ověřený, dyslektik musí číst, svým tempem, každý den(on si musí vybrat co) a pak neposmívat se mu, že čte pomalu(u nás manžel za hodinu přečte 60stran, starší syn podobně, já 30 a mladší syn 20,ale on čte hodně málo a nezrychluje cca od 12 let), takže takový ty kecy" ty jsi to ještě nepřečetl/la" (na to mám i já zhnusenou reakci, né, protože to čtu podruhé, když je to hodně důležité- poprvé pro písmena, podruhé pro to, abych vůbec zjistila co tam je)
Přelouskala jsem tu obě diskuze a je mi z toho smutno. Copak se čas zastavil v 1980-1992
minimálně u rodičů, neskutečný. Copak jsou tyhle děti lemplové a já nevím co všechno jsem si za ty roky ve škole a doma poslechla já. Manžel, když slyšel mamku, že jsem lempl, tak jí vždycky hned vynadá. Jí teda hodně pomohlo vidět syna. A přece jen si asi něco zjistila.
Moje dyslexie byla odhalena v roce 2008(ta paní mi řekla, že nechápe jak jsem s tím mohla vystudovat střední školu, no mohla odposlechem ve škole
, maturitou z matiky a podobných předmětů bez problémů, čeština za 3), je silná a byla jsem vyšetřena úplně náhodou u paní Z Turnova kam nás poslali ze Zš, která tam jela nějakou metodu, která ty potíže uměla podle jakéhosi návodu z Rakouska zmírnit, ale muselo se to udělat do 10let věku.
Tu nápravu navíc člověk s DYS s tím dítětem dělat nemůže, protože dítě se rovná a ono nikoliv, takže mi mladšího syna napravoval starší syn. Dodnes mu děkuji, že to bratrovi zmírnil na únosnou mez.
Takže jak jsem byla poučena klinickým psychologem syna(kam jsme se dostali po šikaně ve školce a přestupu na jinou školku) už v jeho 4letech, většina DYS se dědí, takže pokud je v rodině nemáte, pravděpodobně je mít nebudete, protože jen 2% vznikají porodem- přidušením a podobnýma věcmi ani si to všechno nepamatuju. Takže můžete být v klidu.
Můj mladší syn má dyslexii, dysortografii a dysgrafii. A má lehkou poruchu pozornosti.
Že bude s největší pravděpodobností dyslektik jsem se dověděla v jeho 4-5letech u klinického psychologa. A že tam budou další věci nás překvapilo s manželem dost.
Syn má papír z PPP na úlevy od jeho druhé třídy, které vzhledem k velikosti školy žádné nebyli, protože malá škola, nebylo třeba oni si s tím poradili i bez toho, lejstra. Pokud by nebyl vedený v PPP(několik let) žádné úlevy by u přijímaček neměl, takže vyběhat si to před přijímačka opravdu nelze. A jeho úleva byla samostatná místnost a dozor. Byl tam sám. +15minut.
Za mě by bylo úplně nejlepší, kdyby mu někdo předčítal to zadání. To by pak měl plný počet bodů. A to si myslím, že by byla nejlepší pomoc dyslektikům, než čas navíc.
Na gymplu měla díky němu úlevu celá třída, při písemce se čekalo dokud to neodevzdá on pak to mohla odevzdat i celá třída. Tak to by mohlo těm co tu tak včera písemně vykřikovali písemně, zavřít pusu.
Jak jsem to zjistila už od první do páté třídy při hodinách matematiky rušil, každý rodičák jsem to poslouchala, že vykřikuje výsledky, než se ostatní stačí vzpamatovat. Někdo z dětí četl zadání a než do dočetl syn už vykřikoval výsledek. Ostatní děti , neměli ani šanci se zamyslet, jak to spočítat. Přišlo mu zbytečné zapisovat výpočty, protože on to dá z hlavy.
Jo, ale když si měl číst zadání sám, tak to tak rychlý nebyl. Prakticky se ta rychlost srovnala, on to dlouho četl, ostatní si to počítali. Když on to četl podruhé už to v hlavě počítal a výsledek měl stejně rychle. Nevím jestli je to pochopitelné, ten čas navíc by na matiku nepotřeboval, protože i s 2x čteným ty normální děti dohnal.
Většina dyslektiků co znám já jsou na matiku a fyziku a mechaniku a podobné předěty nepřekonatelný. Nic nemají nadrcený, mají to pochopený většinou z výkladu, jde jim to rychle a je to pro ně brnkačka. Vzorečky si umí odvodit, nemají to nadrcený. A než začnou počítat na kalkulačce jsou většinou stejně rychlý, jako ta mašinka.
Vyhrávají olympiády matika a fyzika a Klokan bývá na skoro plný počet bodů za něco málo víc jak polovinu času.
Mladší syn v třetí třídě měl plný počet. Jediný ze třídy. a to tam bylo takových jedničkářů, co nikdy žádnou jinou známku neměli, četli líp jak on.(ale syn říká, že klokan má málo textů a hodně obrázků, nejdřív se řeší malované úlohy, pak ty ostatní)
U maturity měl syn s dalšíma 4 lidma samostatnou místnost a čas 15 minut navíc. Všichni mají papír z PPP od prvního stupně na Zš. Jinak by žádnou úlevu nedostali.
Sloh měl psát na PC bez pomocníků na pravopis. To bylo vypnuté.(on sice maturoval ten rok co se sloh odpouštěl, bohužel jeho učitel češtiny jim ho neodpustil- neuznal to, že to ministerstvo odpustilo, takže byl i tento rok součástí známky z maturity).
On by o čas navíc nestál, potřeboval by k sobě někoho kdo mu ty texty bude číst, aby mohl hned řešit ten problém.
A jak takový člověk funguje v práci, podstatně lépe, než ve škole, kde se jede poměrně dost písemně. Protože v práci se nad problémy(všema) diskutuje nad zadáním, takže ho vlastně někdo přečte ostatním a problém se řeší, takže ta první starost odpadá, samo se to přečte a nadnese dřív, než to člověk musí vůbec číst. Pokud se mají k něčemu vrátit, ten problém mizí, protože ten obsah už vědí, takže si už můžou pak číst sami ty kusy co potřebují bez problémů. Na žádný text tam dyslektik není sám, jako ve škole.
Věkem se ty DYS rovnají jak to vidím na sobě, ale né zase tak moc jak by se hodilo. A co vidím musím opravdu denně číst, pár stránek, pokud jsem unavená, jen nějakou nenáročnou knihu(to poznáte lehce- typ na čtení, kdy jsem byla unavená a vytáhla něco co má hodnotu díla skoro 0.
takže asi přijde někomu šílené, že to čtu, ale potřebuju něco co mě neunaví )
Za 14let co vím, že to mám jsem se tak nějak vnitřně uklidnila. Ta nálepka lempla a flákače, trápila. protože sama jsem věděla, že se neflákám, nejsem líná, že toho času jsem tomu věnovala dost.
A pak Vám prozradím další tajemství, dyslektici co chodí do školy se nemůžou učit z učebnic, takže musí ve škole dávat pozor na víc jak 100%, protože vědí, že ze sešitu a knihy už se nic nenaučí pokud jim to doma někdo nepřečte. Takže si díky tomu vytrénují paměť. Na dyslektiky nikdy nezkoušejte, že jste to neříkali.
Usvědčí Vás ze lži a možná na Vás vytáhnou i hodinu a den, kdy jste to říkali.
Za mě by mělo mít každé nakladatelství učebnic, ke všem textům mluvené slovo, bohužel stále to nemají všichni.
a nějaké včelky už jsou.
Posílat doma dyslektika ať se sám učí z knih je nesmysl.
mladší syn měl přečtené maturitní otázky. Načtené sešity ze školy a podobně.
Jo a když mám blbý den čtu čísla zrcadlově.....takže místo třeba 352 vidím 253 a nevidím to a jsem schopná se dohadovat, že to tam je. Co s tímto nevím, dodnes jsem na to nepřišla. Když takový den mám, pár do roka, je to fakt průšvih.
Podobně se to chová s pravopisem, napíšu blbě Y/i a jsem schopná tvrdit, že to tam je a odříkat poučku, která se na to vztahuje, proč bych to tam jako psala, že to je nesmysl.
Takže mi tam manžel zabodne prst a já se zmůžu jen na " AHA"
Takže vím co tam má být, vybalím proč a tu chybu nenajdu ani kdyby nevím co. Třeba až druhý den, takže pokud to jde, texty se odkládají. Další den to objevím. Opět věc ve škole nemyslitelná!!! Syn a manžel z nás mají srandu, protože oni jedou pravopis tak nějak od vidění, většinu těch pouček si dávno nepamatují.
Podobný poučky mám na AJ. To i starší syn vždycky říká, že se baví tím, že já ho po tolika letech poučím o tom proč se to tam tak píše, že dávno zapomněl, že se jim něco takového říkalo a proč se to tam píše.
A někdo sem dal ten text, velmi poučné pro ty který netuší jak se to jeví. Ano takto to vidím poprvé, na podruhé už většina textu je jak má být, na potřetí 100% textu jak má být, takže jsem znovu text vkládám, protože je to podle
mě důležité:
V core 8911 Ránodní djesnocený bývor ropuch uční zveřjnil fednici porch nčuí. „Pochy uení je všeobec používa term vztahují se k heterogen skupině poruch, rteké se jropevují rývazními ožtýbemi v kodonalém zvládnutý jedné nebo více dovednostý nasloucháný mluvený čtený psaný uvažování, matematických a ostatních schopností a dovednostý, které jsou tradičně očnazovany jako sdutijni. Termin poruchy učeni je tedy vhodně aplikován i v situacích, kdy dejinci vykazují významné obtíže v kodonalém zvládání sociálních a ostatních adaptivních schopností a dovedností.“
A od roku 2008 se přišlo na to, že syn zdědil jako mladší dítě v rodině dysgrafii, má ji teta(mamky sestra), moje sestra(ta bych řekla, že má i nějakou dyskalkulii, protože někoho tak matematicky nezdatného krom ní neznám) a má ji i syn. Stejně jako moje mladší sestřenice.
Dyslexii a dysortografii má přímo ode mně, že mám toto vím od roku 2008.
Porucha pozornosti přišla asi od manžela, protože vše nasvědčuje tomu, že ji má.
A další problém jsou jazyky. V PPP jasně říkali, že tyto děti by neměli mít dva cizí jazyky, že to je pro ně zátěž. Ale oni je chtějí zrušit pro všechny, takže snad se moje vnoučata dočkají.
A všem co si myslí, že to je taková brnkačka ty poruchy mít, znovu se nad tím zamyslete. Opravdu by jste s námi DYS měnili?
Já jo a hned, nechci přehazovat písmenka, chci to hned vidět jak to má být, nechci si všechno číst 2x.
Všem přeji krásný den.