Re: Nebaví mě distanční
šántí, to není, že by třeťák sám neudělal. Když chodí normálně do školy, vůbec se o jeho učení nestarám, pouze mi ukáže hotový domácí úkol nebo si přijde sám pro radu. Všechno si zapisuje a hlídá sám, tašku si balí a vybaluje sám. Sám si řekne, když potřebuje donést do školy něco nestandardního.
Distanční výuka je všechna přes můj PC a přes můj Google účet, veškeré rozpisy, kalendáře a upomínky, že něco začíná, mám já ve svém mobilu, protože syn mobil ještě nemá. Takže vše musím oběma ohlídat, vytisknout, předložit a včas zas hotové nafotit a odevzdat. Případně ho posadit před odesláním k PC, aby k tomu učitelce ještě něco sám napsal. Začátky online výuky mu tedy také hlídám a spouštím to s ním. Zvládl by to sám, kdyby měli pro online spojení alespoň stále stejný odkaz. Ale paní učitelka generuje a posílá pro každé spojení nový odkaz - na můj mail. Prostě distanční výuka u menších dětí, jedoucích na rodičovském PC, je z principu pro rodiče mnohem víc zatěžující a dítě v samostatnosti omezující. Celé je to ještě umocněné tím, že nemáme velký byt, takže nám online výuka zablokuje část bytu, kde se pak nedá dělat nic jiného, naopak ještě musím odklánět ostatní.
Jinak si myslím, že toho učitelky na děti nevalí moc, ale prostě v našem uspořádání - tři děti 1. a 3. třída a roční batole, je pro mě dost zatěžující. Nejsem ten typ trpělivé matky, která zvládá domácí školu se svými dětmi napříč ročníky. A i pokud bych domácí školu dělala, tak si ji zorganizuju jinak, nebudu vázaná časy a odevzdáváním úkolů. Nejmladší je v tom věku, kdy ještě vyžaduje dost péče, člověk mu nic nevysvětlí a zároveň už toho mnoho nenaspí, zato ten spánek je fixně po obědě, což nám odpoledne už nedává moc času na vyvětrání se za světla. Zároveň to není dobrý jedlík, takže se s každým jídlem dlouho crcáme a nedovolí mi to, ho zatím odstavit, takže i spánkový deficit se na mně podepisuje.
Měli bychom omezit ty volnočasové aktivity ano. Přiznávám, že hudební nauku už víceméně pouštíme, nástroj ale pustit nechci - už by nenaskočili. Skautům už jsem psala, že to nedáváme - sníží se alespoň frekvence online schůzek. Distanční sport znamená orienťák - ten s nimi nakonec běhám ráda a není povinný. Pak mají ještě další nepovinné online záležitosti - některé vypouštím, když jsou v dobu, kdy jsou venku, některé se snažíme držet - např, nepovinné večerní čtení s paní učitelkou - to děti samy chtějí neb je knížka chytlavá a na pokračování. Ode mě naštěstí nevyžaduje víc, než jim to pustit, sama někdy poslouchám s nimi při chystání večeře. Jen je to další termín, který držím v hlavě a podřizuju tomu chod rodiny.
Je to takové to 100x nic umořilo osla. Chápu, že jsou ženy s mnohem lepšími manažerskými schopnostmi, které by to daly levou zadní, ale já to holt nejsem a nevidím světlo na konci tunelu. Pokud vrátí do škol 1. a 2. třídu a ostatní ne, bude to pro mě paradoxně ještě komplikovanější, protože přibyde odvádění do školy a vyzvedávání zrovna v době spánku nejmladšího a třeťák mi zůstane doma. Alespoň ale snad budou prvňáčci znova namotivovaní. Dcera byla ze školy tak nadšená a nyní je otrávená, protože ji pořád do něčeho tlačím. Já to fakt neumím líp - nejsem jejich skvělá učitelka. Skvělá myslím naprosto bez ironie - je úžasná.
Konec výlevu, znáte to v určité míře všechny. Zkusím dnes zalézt dřív a alespoň něco naspat.
Odpovědět