Nebaví mě distanční výuka

Jako fakt ne.
Na jaře jsem to brala - a žrala. Teď vůbec.
O Ríšovi to není, je to o mně, nechce se mi, mám k tomu odpor. Rišánek je jak na dálkové ovládání, dělá a udělá, snaží se fakt.
Dnes mi přišel "výhrůžný" meil, že jsme neodevzdali práci a pokud to nebude zítra, "budu hodnotit nedostatečnou".
A to jsme si dvakrát v týdnu volali, oni ví, že makáme, ví, jak to probíhá, ví, že z těch papírů vyčtou prdlajs.
Ta práce se myslí ty kvanta papíru ve wordu, chodí nám všechno, odložila jsem Afriku a dopravní značky (z, fy), do alelujá cvičíme násobilku a slovesa a přídavná jména.
Jestli jsou tu učitelky, řekněte mi prosím, k čemu vám je tolik papíru, tolik cvičení? Furt dokola, on ví, co je sloveso a že na pěti papírech po pěti cvičeních podtrhne, to jako něco vyřeší nebo ona za každý dostane pětikačku?

Jasně moje chyba, nefotila jsem, když už jsme v tom "kontaktu", tak se to "nezblázní", večer tu mám blbé světlo, přes den nestihám, stalo se no. Napsala jsem jí omluvu, ale taky, že Ríša pětky a pitomou matku přežije, prostě jsem se neudržela.

Taky vás to nebaví? Nějaké východisko?
Jen dodám, že my nejsme s dalšími rodiči v kontaktu, co vím z těch hovorů s učitelkou, všichni makají a papíry jim vyhovují, zas jen já cosik..