Re: Fakt se vaše děti učí?

tak ono to dětem chvilku trvá, než naběhnou na nový systém. Asi není od věci jim povolit nějaké flákací dny ze začátku.

Něco, co by mohlo pomoc:

- zavést hodiny, kdy "je škola" (jak tu někdo psala, že školu dělají od devíti do 11:30) - žádné "až se dodívám", "až dohraju" atd. (a dá se to naplánovat s ohledem na to, že holt pořad v televizi nekončí v devět, ale až v 9:10 - ale pak těch 9:10 platí)

- mít na "školu" vyhrazené místo, kde nebude nic jiného (z domácího pracovního stolu odklidit všechny ostatní aktivity - malování, navlíkání, telefon atd.) - a kde naopak může být "roztahaná" škola - kde může zůstat otevřená učebnice na nedodělaném cvičení, sešity atd. do druhého dne. Nenechat sešity a učebnice prolnout k televizi, kuchyňskému stolu atd. a naopak nenechat běžný život a zábavu prolnout do školního kouta.

- do školy se chodí slušně oblečení, umytí atd. (žádné válení se v pyžamu a drobení snídaně do klávesnice a na projekty) - ano, zní to "debilně", ale je to určitý signál, že teď se "pracuje", je tam jasný přechod od "válení se doma" k "práci" (a tím slušně nemyslím oblek, klidně domácí tepláky, ale NE pyžamo). Dětem tohle hodně pomáhá - ta příprava (snídaně, oblíkání, čištění zubů) na to, že teď se budou nějakou dobu soustředit

- pomoc dětem udělat nějaký jízdní řád - projet úkoly, vypsat do diáře / na tabuli / na lednici / do excelové tabulky kdy co mají mít hotovo. Zkusit s nimi probrat, že i když sloh má být odevzdaný až za týden, tak je dobré na tom začít pracovat te´d a ne v neděli v deset večer. A naopak - když na dnešek je úkolů moc, tak sloh odložit o pár dní. Doteď za ně tohle plánování a myšlení dělali de facto učitelky, teď si to musí rozvrhnout sami.

Mluvím samozřejmě o dětech ve věku základní školy. Sedmnáctiletému puberťákovi asi nikdo nevede tabulky s úkoly . U našeho jsem ráda, že v té posteli na laptopu DĚLÁ školu .
Nicméně i ten puberťák by možná ocenil, kdyby rodiče nadhodili že třeba oni sami mají seznam úkolů v telefonu / kalendáři / na lednici - že jsou situace, v kterých se to nedá všechno udržet a že je dobré mít nějakou externí paměť. Dále by bylo dobré mít i s puberťákem nějaký "jízdní řád" (zvlášť pokud celá rodina sdílí počítač a potřebují se vystřídat všichni - a když se tři děti servou v deset večer o to, kdo bude dělat nejdůležitější projekt...).