tak ono to dětem chvilku trvá, než naběhnou na nový systém. Asi není od věci jim povolit nějaké flákací dny ze začátku.

Něco, co by mohlo pomoc:

- zavést hodiny, kdy "je škola" (jak tu někdo psala, že školu dělají od devíti do 11:30) - žádné "až se dodívám", "až dohraju" atd. (a dá se to naplánovat s ohledem na to, že holt pořad v televizi nekončí v devět, ale až v 9:10 - ale pak těch 9:10 platí)

- mít na "školu" vyhrazené místo, kde nebude nic jiného (z domácího pracovního stolu odklidit všechny ostatní aktivity - malování, navlíkání, telefon atd.) - a kde naopak může být "roztahaná" škola - kde může zůstat otevřená učebnice na nedodělaném cvičení, sešity atd. do druhého dne. Nenechat sešity a učebnice prolnout k televizi, kuchyňskému stolu atd. a naopak nenechat běžný život a zábavu prolnout do školního kouta.

- do školy se chodí slušně oblečení, umytí atd. (žádné válení se v pyžamu a drobení snídaně do klávesnice a na projekty) - ano, zní to "debilně", ale je to určitý signál, že teď se "pracuje", je tam jasný přechod od "válení se doma" k "práci" (a tím slušně nemyslím oblek, klidně domácí tepláky, ale NE pyžamo). Dětem tohle hodně pomáhá - ta příprava (snídaně, oblíkání, čištění zubů) na to, že teď se budou nějakou dobu soustředit

- pomoc dětem udělat nějaký jízdní řád - projet úkoly, vypsat do diáře / na tabuli / na lednici / do excelové tabulky kdy co mají mít hotovo. Zkusit s nimi probrat, že i když sloh má být odevzdaný až za týden, tak je dobré na tom začít pracovat te´d a ne v neděli v deset večer. A naopak - když na dnešek je úkolů moc, tak sloh odložit o pár dní. Doteď za ně tohle plánování a myšlení dělali de facto učitelky, teď si to musí rozvrhnout sami.

Mluvím samozřejmě o dětech ve věku základní školy. Sedmnáctiletému puberťákovi asi nikdo nevede tabulky s úkoly . U našeho jsem ráda, že v té posteli na laptopu DĚLÁ školu .
Nicméně i ten puberťák by možná ocenil, kdyby rodiče nadhodili že třeba oni sami mají seznam úkolů v telefonu / kalendáři / na lednici - že jsou situace, v kterých se to nedá všechno udržet a že je dobré mít nějakou externí paměť. Dále by bylo dobré mít i s puberťákem nějaký "jízdní řád" (zvlášť pokud celá rodina sdílí počítač a potřebují se vystřídat všichni - a když se tři děti servou v deset večer o to, kdo bude dělat nejdůležitější projekt...).