Re: Prázdninové "kydání" dětských pokojů

Já to dělala vždy, když binec přesáhl únosnou mez. Dětské pokojíčky pro mě byly svrchovaným územím mých dětí, kde jsem binec tolerovala. Ale když už se nic nikam nevešlo a šuplíky nešly pro samé poklady otevřít, proběhla čistka. Vždy za přítomnosti a spolupráce dětí, abych jim nevyhodila něco, bez čeho by nemohly dál žít. Avšak měly nedotknutelná místa, kde měly "schované" své soukromé věci a kam jsem nikdy nelezla a nekydala. Dělala jsem to tak do 14ti. Pak už mi přišly moc "dospělé"
Já jednou za čas kydám i sobě. Oblečení, boty, dokumenty, domácí potřeby, časopisy, pracholapy... Někdy vykydám i manželovi v dílně, když mi prodírání ke kladívku ubere příliš mnoho času a energie. Vytvořím tak spoustu nového krásného místa pro zaplňování dalšími věcmi a krámy. Jednou za čas (řádově několik let) prostě je dobré vykydat. A pár dní se kochat řádem a pořádkem.