Re: Výjimečně nadané děti - nárok na finanční podporu

Bouřko,

plně uznávám, že ten člověk to má takto nastavený a potřebuje se aspoň občas bavit na určité úrovni, aby ho to uspokojilo.

Ale fakt, že z druhé strany to občas působí tak, že my "normální" se takovému člověku (ač rozumově uznáváme, že je velmi inteligentní a o daném předmětu má mnohem lepší informace než my) spíše vyhneme, protože ty informace jsou sice užitečný, ale pokud třeba ten otec na dotaz na auto udělá tříhodinovou přednášku, ve které (inteligentně, logicky a velmi zevrubně) uvede klady a zápory jednotlivých částí toho auta a srovná dejme tomu deset modelů a nikoho jiného nepustí ke slovu, tak to vydržím tak deset minut a pak buď usnu nebo uteču.

Znám takové lidi, a ač uznávám, že jsou velmi schopní a inteligentní, tak když můžu, tak se jim vyhnu, protože komunikace s nimi je pro mě velmi nepříjemná.

Což si myslím, že tady řeší ty maminky: jak to udělat, aby se tenhle člověk (v dosud dětském vydání) na jednu stranu aspoň občas uspokojil tím zevrubným povykládáním, protože nemít to nikdy, tak by byl asi dost nešťastnej, a na druhou stranu aby u většiny lidí "v pásmu normy" nevytvořil ten efekt, kterej jsem právě popsala, a kterej by měl za následek, že před ním budou v lepším případě prchat, v horším ho budou šikanovat.