Re: Výjimečně nadaní

Libiku, nejít k maturitě nebylo zlomové rozhodnutí. V té době (pár měsíců před maturitou) syn byl prostě již dlouho zapojen v té seberealizaci tak, jak v ní dnes pokračuje. Tedy zajímavá práce, mimopracovní a mimoškolní zájmy, chuť podnikat, prostě chtěl už žít dospělý samostatný za sebe a blízké odpovědný život, ne být ""student ""
On má mj. velkou nechuť podřizovat se pravidlům a zavedenostem, střední škola je toho plná.

Přisuzuji ten vývoj také tomu, že maturita mu vycházela až na věk 19,5 - to už je člověk dost dospělej. Maturovala jsem v necelých 18, a bylo to tak akorát, než jsem potřebovala daleko více volnosti, než je na SŠ.